Před časem tu ústy zástupců výrobců kotlů zaznělo, že kontrolovat komíny u plynových spotřebičů je zbytečné, raději by se měly kontrolovat kotle, aby se zabránilo otravám oxidem uhelnatým (více zde). Dnes tu máme argumenty kominíků, kteří nám ukázali, jak by správná prohlídka komína měla vypadat, a vysvětlili, jak její zanedbání může způsobit otravu stejně spolehlivě jako zanedbání péče o spotřebič.
Vychází se z toho, že plyn je dobrý sluha, ale zlý pán, rozhodně je dobré dbát alespoň základní opatrnosti. Často podléháme dojmu, že když se v domě nic nestalo po mnoho let, tak jsme absolutně v bezpečí. To u plynu nemusí vždy platit.
„Jako první by měl kominík zkontrolovat, jak je zajištěný přívod vzduchu ke kotli. Pokud máte například větrací mřížky ve dveřích do koupelny, mohou být zanesené prachovými částicemi tak, jak je strhává vzduch, který si kotel nasává při hoření,“ popisuje kominík a revizní technik Radek Zima.
Napřed by kominík měl obhlídnout situaci
Při té příležitosti zmiňuje, že lidé si často neuvědomují, jak to funguje. Například když pustíte v kuchyni digestoř na plný výkon (někteří lidé tak kouří v bytě) a druhý člověk bude ve vaně v koupelně s kotlem, může odsavač úplně obrátit tah komínu, takže se zplodiny dostanou do místnosti a koupající se člověk se otráví. V bytě se prostě vytvoří podtlak a jediný otvor, kudy se do něj dostane vzduch, je komín.
Tomuto problému nezabrání ani spalinová pojistka na moderních kotlích, protože je to teplotní čidlo a spaliny jsou ředěné studeným vzduchem z komína, takže kotel se nevypne.
Což není jen teoretická myšlenka, ale skutečný příklad z praxe. „Podobně se s tragickými následky o kyslík přetahovala karma s krbem. Tady šlo ještě navíc o to, že se to stalo při „kolaudaci“ bytu s kamarády, kdy zmíněný člověk ještě neměl krb po revizi, takže šla tato tragická událost na jeho vrub,“ vzpomíná soudní znalec a viceprezident Společenstva kominíků ČR František Jiřík.
Soudní znalec má podobných historek na rozdávání. Narazil i na příklad, kdy lidé měli pocit, že kotel svým tahem dělá průvan od nohou, takže ucpali větrací otvory do koupelny. Jenže kotel neměl kde brát kyslík a výsledkem bylo, že do místnosti se dostával oxid uhelnatý.
Jak má vypadat kontrola krok za krokem
1) Po prvním „ohledání místa“ kominík rozebere a zkontroluje kouřovod, tedy komínek od kotle do zdi. Pak vyrobí ucpávku sopouchu komínu a vydá se na střechu.
2) Ze střechy se zajistí průchodnost spalinové cesty, zjistí se, zda je komín průchozí.
3) Pak se pokračuje opět zdola. Je potřeba vybrat z kondenzátní jímky vše, co napadalo dolů. Ač je komín vyvložkovaný, stejně může být zpola usypaný omítkou. Většinou tam najdete směs šupinek z degradovaného hliníkového vyvložkování a prachu. Někdy se stane, že se ucpe otvor, kudy mají kondenzáty odtékat, pak kominík musí otvor protáhnout.
4) Čistota se kontroluje kamerou, se kterou je daleko lepší a přesnější práce než s kominickým zrcátkem. Každopádně na monitoru může kominík dobře zkontrolovat, zda je dno kondenzační jímky čisté. A když kameru otočí vzhůru, uvidí u průchozího komína bílou tečku oblohy.
Kamera zároveň odhalí i stav vložky. Zplodiny ze spalování plynu rozhodně nepatří k inertním plynům. „Když vám spadne do komína vrabec, za čtrnáct dní z něj máte prach. Je to prostě kyselina,“ říká Radek Zíma.
5) Nakonec se nasadí kouřovod a provádí se měření tahu tahoměrem, měření oxidu uhelnatého a měření případného úniku spalin. Výsledky kontroly tahu by se měly pohybovat v záporných hodnotách. „Když máte spalinovou cestu v pořádku, tak i spaliny z kotle, který nespaluje správně, se dostanou komínem ven a nikdo se neotráví,“ vysvětluje Zima.
Problém je v tom, že měření tahoměrem provádějí nově i plynaři při čištění. „Pokud měří na kotli, kde není vyčištěná spalinová cesta a z nějakého důvodu došlo k jejímu zúžení, tak papírově naměří výborný tah, dochází tam ke zrychlení proudění. V praxi to ale znamená, že komín není schopen ve vyrobeném objemu zplodiny odvést a ty pak přepadávají do místnosti. Takže si majitel kotle myslí, že je všechno v pořádku, ale nemusí tomu tak být,“ doplňuje Zima.
Po kontrole tahu přichází ke slovu analyzátor CO. Jím se měří nejen nahoře nad kotlem, ale i pod výměníkem – jeho přítomnost by pak znamenala, že výměník není čistý.
Seriózní kominík není předražený
Na videu vidíte standardní postup, který by měl udělat při kontrole každý kominík. Obvykle si za to vezme 300 až 500 korun. „Já bych doporučoval, aby si kominíka vybral každý podle stránek Společenstva kominíků ČR, kde máte seznam podle lokality. Protože bohužel se najdou i lidi, kteří se za kominíky jenom vydávají, nic nezkontrolují a jde jim jen o to zkasírovat,“ upozorňuje František Jiřík.
Mimo běžnou roční kontrolu by se měla provádět revize komína, ovšem jen v případě, kdy se staví nový dům, vyměňuje se kotel za nový či při rekonstrukci komína a podobných příležitostech. Tam se ceny pohybují kolem 1 500 korun, na tyto činnosti musí mít kominík oprávnění.
A rozhodně se doporučuje vložit několik stokorun do koupě hlásiče CO, který může zachránit život – zvláště tam, kde je plynový spotřebič umístěný přímo v bytě (více o hlásičích zde).
