V oboru se pohybujete už osmnáct let. Byly začátky v této branži hodně krušné?
Když jsem pracoval v centru Prahy, zažil jsem i odvrácenou stranu barmanství. Vyslechl jsem si snad všechny nadávky světa, když jsem už někomu nechtěl nalít, protože měl dost. Přitom ve světě je to nastaveno tak, že pánem situace je barman. Dokonce až do určité vzdálenosti od podniku má za hosta odpovědnost.
První zásadou je vyhýbat se hovorům s hosty o politice a náboženství. Druhou je držet si úroveň svého postavení. I když mi host začne tykat, zůstávám u vykání. A třetím pravidlem je nebrat si nic osobně, i když to jde někdy hodně těžko. Pro mne bylo důležité, že jsem se časem dostal z klubu do restaurace a pak do koktejlového baru v hotelu.
Po covidu se lidé do koktejlových barů vrátili, i když jejich návštěvy jsou dnes spíše zážitkové, jako když jdete do dobré restaurace. Už nepřijdou šestkrát za měsíc, dorazí jen třikrát, ale jdou si to užít.
