Nedá hodně práce najít na internetu diskusní fóra, po jejichž přečtení vás chuť koupit si novou, extra bezpečnější a prakticky věčnou pánev přejde. Seženete je v teleshoppingu, značkových prodejnách i různých tržíčkách v cenách od tří set korun výš. A vaří s nimi televizní kuchaři.
Problém je v tom, že prakticky polovina kupujících se svěřila s tím, že jim pánve zčernaly, že fungovaly jen během pár prvních restování či smažení, pak se začaly suroviny připékat a mytí rozhodně není tak bezproblémové, jak se běžně inzeruje. Je však pravda, že druhá polovina byla s nimi spokojená.
Na vlastní kůži
Rozhodl jsem se udělat zkoušku, protože moje stará teflonka už odcházela do věčných lovišť. Co jsem čekal od keramické pánve?
Na obalu se píše o úžasné odolnosti proti teplotě až do 450 °C. Super, říkal jsem si. Konečně se nebudu muset bát, že ji omylem přehřeju na největším hořáku, až budu chtít na pánev šoupnout flákotu.
Jako první jsem zkoušel vejce na slanině, to stačí kuchtit opravdu jen na malém plameni. Výborně, pánev byla po akci opravdu jako nová. Druhý pokus byl ovšem frustrující. Dělal jsem na žádost rodiny bramboráky. Tam si s vyloženě nízkou teplotou nevystačíte, potřebujete okraje pěkně do křupava. Výsledek po půlhodinové práci byl ten, že na stěnách pánve se usadily kapičky omastku a během smažení se zapekly tak, že jsem na pánev mohl buď vzít drátěnku, nebo nechat dva dny odmočit.
Takto dopadla keramická pánev po pokusu zprudka orestovat vepřové plátky.
Do kuchyně si jako další příslušenství musíte pořídit i šroubovák.
Aha, takže s tou nepřilnavostí to nebude tak horké. Ano, vyzkoušejte umíchat si vejce při minimální teplotě hořáku. Pak si skutečně užijete reklamně vychvalovaného efektu lotosového květu. Tohle se opravdu nelepí: proto si ostatně teleshoppingy vybírají na ukázku nepřilnavosti právě tento pokrm.
Už při ukládání do kuchyňské zásuvky jsem si všiml, že rukojeť pánve je uvolněná. Což není příjemné do ruky. Musí nastoupit šroubovák a ručku přitáhnout, což vydrží maximálně tak po dobu jednoho dalšího pokusu. Takže poučení pro příště: už nikdy pánev s nenýtovaným připevněním rukojeti.
Další nesmysl: který výtečník vymyslel pánev v bílé nebo jinak světlé barvě? Pánev obecně není na okrasu, musí snést leccos a udržovat takový nástroj ve stylu "lesky blesky" je nesmysl. Na každé pánvi se vám časem na stěnách vytvoří "hnusná" napečená vrstva, která na černém povrchu alespoň neuráží, není vidět. Ale prosím, možná jsou lidi, kteří mají čas se nimrat s čištěním tak, aby tam nebyla ani slzička připečené mastnoty.
Co říkají kuchaři
Profesionálové jen kroutí hlavou. "Tento nesmysl funguje jen v televizi, kde na každé natáčení zřejmě vezmou úplně novou pánvičku a na ní vaří. Je to podle mne jen otázka marketingu spoléhající na to, že lidi slyší na zdravý životní styl. Na vaření takové pánve vůbec nepotřebujete. U normální teflonky víte, že máte vařit s nízkými teplotami, takže vám žádné úniky chemie z této látky nehrozí. A na pořádné vaření vám stačí úplně obyčejná ocelová pánev," říká šéfkuchař František Maděra z restaurace Argument.
Podle něj by si lidi měli dát pozor na samotnou konstrukci pánve. "Téměř k ničemu jsou dvoumilimetrové pánve bez tlustého dna. Když tam budete dávat jednotlivé porce, dno se ochladí a maso se bude spíše dusit než péct."
Keramickou pánev v ostrém restauračním provozu zkoušel. "Takto se profesionálně vařit nedá, za chvíli se to připékalo tak, že letěla do popelnice." A stejně tak se podivuje nad neobvyklou barvou. "Pánve jsou černé nádobí. A hlavně musí být festovní. Žádná se šroubečkama by mi do kuchyně nesměla. Když je pánev rozpálená, bylo by i nebezpečné, aby rukojeť nedržela pořádně. Když se to povoluje, je to aušus a navíc nebezpečný výrobek," upozorňuje.
Stejně jasno má i Roman Vaněk z Pražkého kulinárního institutu. "Nevím, k čemu jsou keramické pánve. Asi aby se rozproudila ekonomika, vždyť stačí dobrá teflonka jako pánev s nepřilnavým povrchem, o kterou se budeš trochu starat," napsal mi se smajlíkem.
Ostatně jak říká Zdeněk Pohlreich: nepřipaluje se jídlo kvůli hrnci, připaluje kuchař. Což v praxi znamená, že to chce jen trochu trpělivosti: počkat, až maso odskočí, a trochu nápeku není ke škodě kvůli šťávě. A bez problémů na kurzech v Prakulu restuje maso i na nerezovém nádobí.
Co říká opozice
Hana Kubátová ze společnosti Potten & Pannen Staněk, která prodává značkové keramické pánve GreenPan, tvrdí, že za špatnými výsledky je hlavně špatné zacházení s pánvičkou. "U tohoto povrchu jsme nikdy netvrdili, že je to materiál absolutně antiadhezivní, ale povrch se sníženou přilnavostí. Zbytek vykonal marketing, který vidíte všude kolem sebe," vysvětluje.
Stejně tak kvůli reklamě se zavedly světlé povrchy pánví. Lépe vypadají v regálu, obecně může být keramika v jakékoliv barvě, tedy i v černé.
Silnější hliníkové tělo pánve je vhodnější, nýtovaná rukojeť zajistí stabilitu.
Obecně vidí problém v tom, že si lidé v obchodním domě koupí tu v nejlevnějším provedení. "Tělo z hliníku by mělo mít minimálně tři, ještě lépe čtyři milimetry, aby se tělo pánve rozehřívalo stejnoměrně," radí. V opačném případě navíc hrozí, že se časem dno vyboulí a omastek zůstává pak jen na okraji pánve.
A připomíná hlavní zásady práce s keramickými pánvemi. Pánev rozpalujte jen pozvolna a nikdy hořák nenastavujte na plný výkon, je určená pro pomalejší a zdravou přípravu jídel. Kdo chce vařit klasicky, měl by mít úplně jinou pánev (jakou na maso najdete zde). "Tato je určena především těm, kdo mají strach, že běžnou teflonovou přepálí a do jídla či ovzduší budou unikat nezdravé fluorované látky PTFE či PFOA," vysvětluje.
Doporučuje také do pánve vždy kápnout trochu omastku, tím se zlepší antiadhezní vlastnosti. "A důrazně varuji před mytím v myčce. Ani ne tak kvůli mycímu prostředku, ale kvůli leštění. To je tak agresivní, že se tím rychle rozruší struktura nanesené keramické hmoty a pánev zničíte."
Nedoporučuje se také pokrmy před úpravou výrazně kořenit. Koření se spálí, zkarbonizuje, a to je pak další hřebíček do rakvičky pánvičky.
Tím se dostáváme k tomu, proč jsou názory na účinnost a životnost tak rozdílné. Nejvíce zřejmě záleží na tom, jaký máte styl vaření, co vaříte a jak kvalitní, tedy robustní pánev jste si pořídili.
Jen tak pro příklad: představte si, že potřebujete udělat na pánvi Stroganoff. Tedy hovězí na nudličky prudce orestovat, ve výpeku opražit cibuli a houby a pak dusit. Když dáte plamen na mírno, okamžitě se hovězí, byť sebekvalitnější, začne dusit. A z minutkové pochoutky máte žvýkačku, kterou vám každý hodí na hlavu.
