Ovšem o „trochu jinou kávu“ jde ve chvíli, kdy si při procházce městem vyhlédnete nějakou útulnou kavárničku, ve které se s partnerem pohodlně usadíte a objednáte si šálek černého moku. Teprve v tuto chvíli dostává káva jiný rozměr. Je to důvod být spolu.
Ustup, Satane
Kavárenská kultura byla odjakživa společenským fenoménem. Do Evropy přišla z osmanského světa.
Stejně jako v Istanbulu nebo v Káhiře začaly kavárny rychle sloužit jako místa, kam lidé chodili na kus řeči. Do té doby se společenské konverzace odehrávaly převážně v kostelech.
Káva vybízí k revoltě, čaj ke klidu nad poezií, tvrdí specialisté |
Když se káva v šestnáctém století dostala poprvé na starý kontinent, způsobila kulturní šok. Tento neznámý černý nápoj působil na lidi velmi podezřele. Někdo ho vnímal jako zázračný stimulant, jiný jako nebezpečnou drogu a další v něm dokonce viděl náboženskou hrozbu.
Aby také ne, káva byla spojovaná s islámem a některé křesťanské autority velmi znepokojovala. Vysloužila si dokonce přezdívku „Hořký vynález Satana“, jenž narušuje spánek, modlitbu a morální chování vůbec.
S konečnou platností byla vzatá na milost až ve chvíli, kdy se jí odvážil polknout papež Klement VIII., který prý pronesl větu: „Tento ďábelský nápoj je tak lahodný, že by byla škoda nechat ho pít jen nevěřící.“
Nutno dodat, že kavárny nenechaly v klidu ani světskou moc. Panovníci a úřady je neviděli vůbec rádi. Informace se tam šířily rychleji, než je vlády dokázaly kontrolovat.
První robotická kavárna v San Francisku připraví až 200 šálků za hodinu |
Trochu přeneseně by se dalo říct, že kavárny fungovaly jako takové rané sociální sítě. Lidé z různých politických vrstev se v nich mohli shromažďovat a relativně volně hovořit. A to se nechtělo. Značně nervózní z nich byl i anglický král Karel II., který do nich posílal špiony, aby sledovali cvrkot a odposlouchávali rozhovory.
Prvenství má něco do sebe
Vůbec prvním Evropanem, který měl možnost riskantní životabudič ochutnat, byl pravděpodobně německý lékař Leonhard Rauwolf. Setkal se s ním při svých lékařských a botanických expedicích po části dnešního Libanonu, Sýrie a Iráku.
Ve svých cestopisných spisech popsal kávu jako tmavý, hořký nápoj vyrobený z malých zrn. Zmínil její stimulační účinek a roli v sociálním i léčebném kontextu. Jeho popis je významný. Patří mezi první písemné záznamy evropského pozorovatele o kávě jako nápoji.
Kdy a kde zavoněla káva poprvé veřejně? Pravděpodobně tomu bylo v Oxfordu v roce 1654 v podniku Queen’s Lane Coffee House. Tuto informaci ale rozporuje kavárna Grand Café tamtéž, jejíž existenci o celých pět let dříve zmiňuje deník vysokého úředníka anglického námořnictva a politika Samuela Pepyse.
Nejstarší kavárnou Paříže je zase Le Procope v ulici Rue de I’Ancienne-Comédie. Ta tu první šálek klientům servírovala v roce 1686. Sedával tu Napoleon Bonaparte, Voltaire či Victor Hugo a vy můžete taky.
VIDEO: Cascara z kávových slupek chutná jako čaj, povzbudí jako káva |
Přesně dva dny před koncem roku 1720 mohli lidé poprvé ochutnat kávu veřejně i v Itálii. To když Florian Francesconi otevřel v Benátkách na náměstí svatého Marka svůj podnik „Alla Venezia Trionfante“.
Stojí a funguje zde dodnes. Jen se jmenuje krátce „Florian“ po svém zakladateli.
Pokud rádi vyhledáváte unikátní místa, zajděte si na epresso právě sem. Posezení je tu nádherné. Nejeden šálek si tu vychutnal i legendární svůdce žen Giacomo Casanova.
Pokud by vás zajímalo, kde zřejmě vznikla tradice kavárenských zahrádek, tak to bylo ve Vídni. Právě tady v roce 1750 dostaly první podniky povolení umístit v létě stolky a židle ven.
Trochu jiné kafe
Jednou z nejvýznamnějších zemí spojených s kulturou pití kávy je Itálie. Malé silné espresso vypité na stojáka rychle u baru není jen každodenní rutina, kterou průměrný Ital zopakuje minimálně třikrát.
Je to zakořeněná národní identita. Proto je pro celou zemi tak důležité malé městečko Rovereto ležící kousek od Trenta. Když se káva začala šířit Habsburskou říší, pod jejíž vliv tehdy Rovereto patřilo, vznikla zde pražírna kávy.
Mými kavárnami zlepším život na severu Čech, tvrdí podnikatel |
V roce 1790 ji založil Carlo Bontadi a ona funguje na stejném místě dodnes. Díky ní si už lidé nemuseli kupovat zelenou kávu a pražit si ji doma. Součástí pražírny, která praží i třikrát týdně, je též Muzeum kávy CoBo (Collezione Bontadi). Napočítáte tu přibližně tři sta historických předmětů.
Velmi kuriózní je pojízdná pražírna na motorce z konce padesátých let dvacátého století. Vozítko stávalo před kostelem, kam lidé chodili na mši.
Na místě získali nejen duchovní podporu, ale také voňavý pytlíček s deseti deky čerstvě praženého pokladu. Odejít odsud s prázdnou by byla škoda. Proto se zastavte v malé prodejničce, která nabízí pět druhů kávy, plus tři gurmánské. Nechybí ani bezkofeinová varianta a speciální kapsle do profesionálních strojů, které pražírna sama vyvinula.
Tyto kapsle, jejichž obal je zcela recyklovatelný, tu vymysleli během covidové pandemie. Jejich obsah je prý tak silný, že na jedno kafe dojedete zcela bdělí odsud ze severní Itálie až do Mnichova.
Pokud si budete chtít vychutnat pravé italské espresso v úžasné historické kavárně, trefíte snadno. Nachází se v samém srdci města na náměstí Piazza Cesare Battisti. Pochopitelně má i zahrádku.
