Princezny, královny a vůbec ty dámy s modrou krví, jistě si je představíte v těch epochálních róbách a úplně je vidíte, jak si debužírují u bohatě prostřeného stolu. Možná to bude trochu překvapivé, ale ani společenský stav a bohatství v minulosti lidem (a už vůbec ne ženám) nezaručovaly, že budou mít stále plná břicha. Obzvlášť v dobách, kdy vše opanovala církev se všemi nařízenými půsty, byla skromnost nutností.
Mnohdy to dokonce vypadalo tak, že služebnictvo jedlo více než panstvo, minimálně vydatnější jídla, to aby ustálo manuální práci. Výhrou pro hrady a zámky byla lovecká sezona, ta přinášela na stůl maso. Dobytek a drůbež se jedly jen v rámci slavnostních příležitostí, hovězí pak minimálně, protože kráva měla za úkol dávat mléko a býk fungoval jako tažné zařízení.
Privilegiem pro ženu z vyšších sfér mohla být snad ovocná kaše. S ohledem na to, že cukr představoval drahou dovozovou položku, byla sladká kaše jen pro VIP osoby. Zklamání, co? Ale zase tak horké to nebude, když zabrouzdáme dál do minulosti, zjistíme, že i urozená žena si mohla u stolu pochutnat.



















