A čím to je, že i když použijeme stejné ingredience a postup, máme dojem, že to nechutná jako dříve? Neurověda naznačuje, že důvod, proč jsou polévka, chléb nebo nedělní pečeně vaší babičky nepřekonatelné, souvisí stejně tak s vaším mozkem jako s jídlem samotným. Chuť totiž není jen na jazyku. Emocionální kontext ji nejen ovlivňuje, ale také aktivně mění.
Jak chutnají vzpomínky
Smyslové vjemy nám umožňují shromažďovat informace z okolí a odpovídajícím způsobem na ně reagovat. Každý ví, že lidé mají kromě smyslu pro rovnováhu či polohu těla a vnitřních vjemů jako jsou hlad a bolest pět tradičních smyslů: zrak, sluch, chuť, čich a hmat.
Málokdo si však uvědomuje, že čich a chuť jsou díky jedinečným drahám, kterými jsou smyslové informace zpracovávané, hluboce propojené s našimi emocemi a vzpomínkami. V centru tohoto propojení stojí limbický systém. Na rozdíl od ostatních smyslů, které jako přenosovou stanici pro signály proudící do mozku používají thalamus, mají čich a chuť přímou cestu k amygdale a hipokampu.
Původní vzpomínka zahrnuje nejen chuť, ale i čas, místo a vztah, které již neexistují. To, co nám opravdu chybí, není stejná chuť, ale stav mysli, ve kterém naše první vzpomínky vznikaly.
Amygdala je zásadní pro zpracování emocí a pomáhá nám spojovat pocity s konkrétními vůněmi. Hipokampus je naopak nezbytný pro tvorbu dlouhodobých vzpomínek. Tím, že tyto smysly obcházejí konvenční smyslové dráhy a připojují se přímo k centrům emocí a paměti, mají bezkonkurenční schopnost vyvolávat pocity a vzpomínky s intenzitou a bezprostředností, které jiné smysly málokdy dosahují.
V masu, čokoládě i koktejlu. Proč lidstvo vždy fascinovala chuť kouře? |
Když tedy jíme jídlo, které nám připomíná dětství, mozek nezaznamenává pouze chutě, ale také reaktivuje s překvapivou jasností vzpomínky, jež jsou doprovázené pocity bezpečí a lásky spojené s tímto obdobím. Proto nám konzumace určitých jídel může připomínat dokonalé emocionální objetí, které daleko přesahuje pouhé uspokojení hladu.
Babiččino vaření
Z neurovědeckého hlediska jsou lidé naprogramovaní tak, aby nacházeli pohodlí v předvídatelných, harmonických chutích. Láska k babiččině kuchyni je tak více než jen sentimentální rozmazlování.
Lék na černý mor i trávení. Svařák zahříval už při Saturnáliích, velebil ho i Dickens |
Orbitofrontální kůra, tedy oblast mozku těsně nad očními důlky, která se podílí na rozhodování a hodnocení odměn, registruje nejen chuť, ale také emocionální význam toho, co jíme. Každé sousto oblíbeného jídla z dětství aktivuje vzpomínky na prázdniny či stolovací rituály.
Když se smyslové jevy z jídla spojí s milovanou vzpomínkou, mozek nás okamžitě odmění zvýšeným uspokojením. To je důvod, proč známé chutě tuto oblast aktivují silněji než moderní kuchyně, která zase může ohromit svou kreativitou.
Proč jablko pochází z růže. Neuvěřitelná historie jednoho příbuzenství |
V kuchyni zkrátka není nostalgie jen chuť. Je to pocit hluboce zakořeněný v samotné architektuře našeho mozku a netýká se jen jídla. Patří sem třeba i všechny okolnosti, které byly s jídlem spojené: pravidelnost, místo či pomalejší způsob života.
Tyto podmínky též posilují neuronové asociace. Postupem času se tak jídlo stává symbolem, nejen chutí. Tento kontext nedokáže nahradit ani ta nejvyhlášenější restaurace a už vůbec ne dovážková služba.
Nepříjemná pravda
Tradiční vaření se opírá o jednoduchost a intuici. Jídlo vaší babičky nemuselo být technicky lepší. Mohlo být připraveno z levnějších surovin, méně přesnými technologiemi nebo zastaralými metodami.
Který národ je „nejsýrovější“? Francouzi se od sýrů odvrací kvůli ekologii |
Ale preciznost není totéž co potěšení. Neurověda rozlišuje mezi novou odměnou a jistou odměnou. Nová, inovativní jídla stimulují zvědavost a pozornost, ale také vyvolávají nejistotu.
Mozek se ptá: Je to bezpečné? Chutná mi to? Mám tomu věřit? Vaření babičky tyto otázky zcela postrádá. Naopak signalizuje známost, předvídatelnost a emocionální bezpečí. Mozek se uvolní a uvolněný mozek si věci více užívá.
I když se budeme sebevíce snažit napodobovat recepty našich babiček, k úplné dokonalosti nikdy nedojdeme. Původní vzpomínka totiž zahrnuje nejen chuť, ale i čas, místo a vztah, které již neexistují. To, co nám opravdu chybí, není stejná chuť, ale stav mysli, ve kterém naše první vzpomínky vznikaly.
