Jak sám přiznává, do soutěže Masterchef se přihlásil tak trochu pod nátlakem. „Tenkrát jsem pracoval jako brigádník v jedné restauraci, kde si ze mě kolegové neustále dělali legraci, že běží konkurz a že se mám přihlásit. Jednou jsme si po práci dali pár piv a já se vážně přihlásil, což jsem zjistil až ráno. Casting jsem zvládl a pak…“
Pak už to pro Honzu byla pořádná jízda: „Kritických momentů v soutěži bylo hodně, často mi nebylo do smíchu. Zažil jsem tam tři velké krize. Rozpadl se mi dort, v makrele jsem nechal kosti a použil jsem bylinkový olej, který byl bohužel hořký. Nakonec jsem skončil na 2. místě, pro mě to byl velký úspěch.“
Babička surovinami nešetřila
Honza je odmalička vášnivý rybář, přivedla ho k tomu maminka. Ta ho taky naučila chodit na houby. „Já vím, jsou to asi koníčky ‚starého dědy‘, ale baví mě to pořád a asi už nepřestane,“ hlásí se ke svým koníčkům úspěšný kuchař.
Košťály z brokolice nevyhazujte. Vorel z Masterchefa ukáže výbornou polévku |
Vzorem v kuchyni mu byla babička, k níž chodil na nedělní oběd. „Pokaždé navařila hrozně moc jídel a naskládala je na obrovský stůl v jídelně. Vždy šlo o českou klasiku, jako je koprovka, rajská, svíčková nebo hutné polévky. Pamatuju, že surovinami babička nikdy nešetřila,“ vzpomíná Jan Vorel, který svoje první jídlo, vepřovou panenku se švestkovou omáčkou, uvařil v patnácti. A tam vlastně začala jeho láska k vaření, kterou zúročil v televizním klání.
Honzův nakládaný camembertSuroviny: 6 camembertů, 250 g sušených švestek, 250 g vlašských ořechů, 1 l rostlinného oleje, dvě větší červené cibule, sůl a pepř. Vlašské ořechy a švestky přesekáme na menší kousky, cibuli oloupeme a nakrájíme na tenká kolečka. Camemberty si rozřízneme podélně napůl a dobře osolíme a opepříme. Poté přidáme ořechy, cibuli a sušené švestky. Sýry vložíme do uzavíratelné sklenice a zalijeme olejem. Trošku protřepeme, abychom nádobu zbavili vzduchu a uložíme na tmavé místo s pokojovou teplotou. |
Na zkušené u Forejta
„Ta soutěž mi měnila život a i díky ní jsem měl možnost vařit v kuchyni Přemka Forejta,“ pochlubil se Honza, který se – alespoň podle slov tohoto slavného šéfkuchaře – naučil hlavně pokoře, respektu a úctě k autoritám.
V soutěži byl i prostor pro kreativitu. „Představte si, že my servírovali jídla třeba i do pastiček na myši. To bylo hodně zajímavé,“ vzpomíná nadšeně Honza.
Ale ať už vaří cokoli, vždycky prý se drží myšlenky, že bychom ke každé surovině, se kterou v kuchyni pracujeme, měli chovat respekt. Ať už jde o maso nebo o cokoliv jiného. „To zvíře se nechovalo samo, nezabilo samo a zelenina se nevypěstovala sama. Někdo s každou surovinou, kterou držíme v ruce, musel pracovat před námi,“ říká s pokorou mladý talentovaný kuchař.
Vařit pro lidi před lidmi
Vaření je Honzův život, profese, koníček a inspirace. „Momentálně pracuju jako kuchař v restauraci, která se zaměřuje na středomořskou kuchyni, na zpracování celých ryb, jak mořských, tak i těch sladkovodních.“
V nejbližší době by se chtěl zaměřit na vlastní projekt, který připravuje s kamarádem. Věří, že bude mít úspěch a přinese oběma i nové zkušenosti.
Mělo by jít o food truck, tedy cestování za jídlem, pod názvem Blbý vařečky. „Budeme objíždět různé festivaly a vařit pro lidi před nimi. Přímý kontakt při vaření mi v poslední době chybí,“ přiznává Honza, který se nedávno oženil a má za sebou první vánoční svátky jako novomanžel.
Novomanželské Vánoce
„Vánoce jsou pro mě svátky klidu, rodiny a pohody. Rodina je pro mě moc důležitá. Mám mladšího bráchu a starší ségru a se všemi se rád potkám. Člověk by se měl zastavit, odpočinout si a trávit čas se svými nejbližšími,“ popisuje Honza svůj vztah k Vánocům.
Není ale zrovna klasickým fanouškem štědrovečerních chodů. „U nás cukroví pro celou rodinu peče babička. Mamku pečení cukroví nebaví, ta pekla cukroví snad jen jednou a k tomu se váže vtipný příběh. Místo vykrajování lineckých koleček vyválené těsto nakrájela na pláty a řekla – tady máte linecké chlebníčky,“ vzpomíná Honza. A dodává, že sám cukroví moc nemusí, ale jednou do roka si rád dá dobrý bramborový salát, protože to je prostě tradice.
