Odborníci radí, že pokud se chystáte na kompletní rekonstrukci ve vašem domě, která zahrnuje podlahy i stěny, je vhodné se nejprve zaměřit na příčky, a to především z důvodů akustických.
Pro stavbu vnitřních příček se často volí stále oblíbenější sádrokartonové desky. Práce s nimi je rychlá a s trochou šikovnosti i poměrně jednoduchá, po zaškolení to zvládne i amatér.
Sádrokartonové desky nabízejí poměrně dobré akustické a protipožární vlastnosti při minimální hmotnosti. Stačí však zapomenout na pár maličkostí a jejich přednosti jsou rázem pryč.
„V první řadě nezapomeňte svislé i vodorovné obvodové profily podlepit pěnovým napojovacím těsněním. V praxi se často setkávám s tím, že tento krok lidé opomíjí, jelikož není vidět, ale po montáži rozhodně bude slyšet. Akusticky vám to nebude fungovat,“ varuje před první častou chybou Robert Hošek ze společnosti Saint-Gobain.
Stavte nejprve příčky
Pokud v patře pod vámi slyší sousedi každý váš krok, dá se situace řešit. Při montáži příček i při rekonstrukci podlahy věnujte pozornost akustické izolaci.
„Všeobecně se doporučuje nejprve udělat příčky a až poté se vrhnout na podlahu. Opačný postup není ideální, neboť akustika je poté vždy horší. Pokud by se nejprve provedla podlaha a na ni příčka, mohl by vzniknout akustický most a hluk by příčku spodem přes beton v podlaze obcházel a celkovou akustickou izolaci zhoršil,“ vysvětluje Karel Sedláček z divize Isover.
Používá se minerální izolace, nejčastěji kamenná vlna. „V konstrukci nesmí zůstat žádné mezery, protože by tvořily akustické mosty a tyto by vám konstrukci zcela znehodnotily,“ doplňuje Hošek.
Dobrá izolace dokáže akustické divy, samozřejmě všechno má své meze. Kdyby u vás dupalo stádo slonů, nepomohou ani špunty do uší, ale běhání hrajících si dětí umí vhodná a správně aplikovaná izolace velmi dobře mírnit.
Důležité je vědět, že podle specialistů někdy konstrukce jen o 5 % dražší dokáže akusticky tlumit třeba o 30 % lépe. Stejně jako u příček, i při izolaci podlah se však můžete dopustit několika chyb, nejčastěji například použitím nesprávného materiálu nebo zanedbáním mezer v izolaci.
Každý milimetr izolace podlahy se počítá
Častou otázkou bývá, jakou ideální tloušťku izolace zvolit na podlahy. Zde nastává další kámen úrazu.
„Tloušťka by měla být ideálně od 20 do 40 milimetrů. Pod lehké plovoucí podlahy stačí tloušťka izolace 20 až 30 milimetrů. Obecně však nikdy více než 50 milimetrů. Akustiku o moc lepší již nezajistí a navíc hrozí, že si takto tlustá izolace při chůzi zapruží až příliš. To se vám pak nejčastěji utrhnou soklové lišty a může to vrchní podlahovou krytinu úplně zdeformovat,“ upozorňuje Karel Sedláček.
Příklad lehké plovoucí podlahy
Příklad těžké plovoucí podlahy
U stěn horní limit tloušťky izolace není, ovšem obvykle bývá na úrovni 100 milimetrů. Ideální je, když izolace vyplňuje celou dutinu sádrokartonové příčky.
Rovinatý podklad je důležitý
Pozor si také dávejte na nerovnosti podkladu před montáží podlahy. S drobnými hrbolky si minerální izolace díky své tvárnosti poradí, ale výraznějších nerovností je potřeba se zbavit.
„Je třeba obvykle povrch vyrovnat samonivelačními hmotami na kladení podlahových krytin, které vytvoří celkové souvrství podlahy v nejvyšší kvalitě jak z funkčního, tak z estetického hlediska, a zároveň docílí dlouhé životnosti samotných podlahových krytin,“ vysvětluje Pavel Svatoš ze společnosti Weber, která se zabývá stavební chemií.
Pevnost a stabilita podkladu je zkrátka důležitá pro kladení dalších vrstev podlahových souvrství. „Mnohdy se setkáváme s případy, kdy je na starý nesoudržný podklad připojena například samonivelační hmota, která se však i s následnou podlahovou krytinou odseparuje a reklamace na dílo je na světě,“ upozorňuje Svatoš.
Další úskalí je skryto v dilatační pásce a kabelech
Častou chybou bývá také nesprávné vkládání kabelů pod podlahu. Někteří je dávají do mezer mezi jednotlivé pásy izolace, nebo dokonce vyřezávají mezery na izolaci. A to je špatně. Obojí sníží akustické vlastnosti podlahy.
„V ideálním případě kabely veďte ve stěně nebo v první vrstvě dvouvrstvé izolace. Akustická izolace musí být vždy spojitá,“ doporučuje Karel Sedláček.
Odborník pak varuje před další častou chybou: „Může se vám také snadno stát, že zapomenete na použití takzvaných akustických dilatačních pásků mezi podlahou a zdí. Díky nim se totiž zamezí přenosu zvuku od podlahy do stěn.“ Tyto pásky se používají i u napojení podlahy a příčky, pokud je postavena před finální vrstvou podlahy.
Nová podlaha zkrátka není jen otázkou výběru podlahové krytiny, stejně tak nové stěny nejsou jen o výběru barvy výmalby, ďábel se totiž jako vždy skrývá v detailu. Není náhodou, že k nejvíce chybám (anebo úmyslných řemeslným opomenutí) dochází u věcí, které nejsou vidět. Ale nedostatky z nich plynoucí mají pak markantní efekt, právě třeba na akustickou pohodu.
