Podlehl jí i sedmnáctiletý Michelangelo Buonarroti, který prý v roce 1492 vymodeloval sněhuláka přímo na nádvoří Medicejského paláce v italské Florencii, kde se zdokonaloval v umění malířském a sochařském. Tak krásný jako čtyřmetrová socha Davida asi nebyl, ale určitě vypadal lépe než klasičtí sněhuláci ze sněhových koulí. Postavy ze sněhu znal i William Shakespeare, protože se o nich zmiňuje v dramatu Richard II., jež mělo premiéru v roce 1597.
Popularita stavění sněhuláků vzrostla hlavně během 18. století, kdy také získali svůj název. Slovo Schneemann (sněhový muž neboli sněhulák) se objevilo poprvé v roce 1770 v jedné dětské knížce vydané v Lipsku. Z té doby pochází také mědirytina Daniela Chodowieckého, kde je sněhulák znázorněn jako zosobnění zimy a třeskutého mrazu. Má proto opravdu hrozivý výraz ve tváři a v ruce koště.
Vždy studený nos! zdraví sběratel sněhuláků. Prosadil jejich světový den |
Roztomilý dobrácký sněhulák s širokým úsměvem z drobných uhlíků pod nosem z oranžové mrkve se objevil až v 19. století. Tehdy se totiž začal pozvolna měnit přístup lidí k zimě, která už pro ně nebyla jen časem strádání. Stavění sněhuláků se stejně jako sáňkování, klouzání a koulování stalo vyhledávanou zábavou, zdrojem radosti během zimy a motivem ilustrací v dětských knihách a na pohlednicích.
V prosinci 1892 vyšel v Andělu strážném, časopise pro křesťanskou mládež, zimní obrázek s dominantní sněhovou postavou a s tímto textem: „Mrzne půda, sněhové vločky poletují vzduchem, celá příroda takřka odumřela. A přece přináší zima tak mnohé radosti, na které se těšívají velcí i malí. Pohleďte jen na pěkný obrázek, který vám strýček ku svému psaní připojuje, a dáte zajisté za pravdu jeho slovům. Jaký to veselý život ve sněhu a na ledě! Tu stojí především rozkošný sněhulák s nosem špičatým, s ústy nakřivenými, s podivným kloboukem; hrozí koštětem, ale žádný se ho nebojí, ani ten ptáček ne.“
Na kresbách ze zimního období sněhuláky často zobrazoval i Josef Lada. V knize Vzpomínky z dětství na tuto studenou kratochvíli vzpomíná: „Stavění sněhuláků náleží k oblíbeným zimním zábavám venkovských dětí. Skoro před každým stavením stával jako stráž směšný sněhulák. Místo očí míval kousky uhlí, namísto nosu kus mrkve, v nemotorné ruce metlu nebo koště a na hlavě rozbitý kastrůlek. Někde bývali postaveni i dva sněhuláci vedle sebe, aby se jim nestýskalo a mohli si spolu povídat.“ Mimochodem, sněhuláci na jeho kresbách mívali také jakousi fajfku ze zahnuté větvičky, takže připomínali hodného pohádkového dědečka.
VIDEO: Jak si čínská panda pohrála s pravým kanadským sněhulákem |
Jak se sněhulák obvykle staví? Ideálně z mokrého sněhu, který se pěkně lepé, díky čemuž sněhulák dobře drží pohromadě. Tvoří ho tři různě velké koule – velká, střední a malá jako hlava. Ruce se vymodelují ze sněhu nebo vytvoří z větviček, korunou je děravý hrnec nebo starý klobouk. Dekorace jsou dílem každého tvůrce, záleží jen na tom, co má po ruce. Vyzkoušejte to a postavte si svého sněhuláka. Kdy jindy, když ne teď. Vždyť sněhulák se dá postavit kdekoliv, třeba i na sídlišti u paneláku.
V roce 1967 si lidé v Nové Pace udělali radost sněhulákem vysokým 3,7 metru.
Sněhovou sochu dotvářejí nezbytné doplňky, tady vsadili na sněhuláka-čerta.
V posledních letech se objevil trend tvořit sněhuláka z jednoho kusu – tedy z velké hromady sněhu. Sněhuláci se dostali i do Guinnessovy knihy rekordů – ten největší (34,5 metru) byl vytvořen v únoru roku 1999 v americkém státě Maine. U nás ten rekordní vznikl na začátku března 2005 v obci Dlouhá Třebová, vysoký byl 8,52 metru. Sněhuláci se objevují i ve filmech a v roce 1976 se figurka Schneemandla v typickém tyrolském klobouku stala maskotem Zimních olympijských her v Innsbrucku.
Od roku 2010 se dokonce slaví Světový den sněhuláků. Postaral se o to Cornelius Grätz z Německa, který vlastní největší sbírku figurek sněhuláků na světě. „Zvolil jsem 18. leden, protože osmička připomíná sněhuláka a jednička hůl,“ vysvětlil sběratel a propagátor sněhuláků před rokem v rozhovoru pro iDNES.cz. Slavit tedy sněhuláci budou přesně za týden. A víte, že mají i svůj pozdrav? „Vždy studený nos!“
Zimní kvíz Zoo Praha o zvířatech a české zimě    |
