Už jako malá kvůli obrně ochrnula. Život se s bavorskou rodačkou Margarette Steiff příliš nemazlil, ale elán jí vzít nedokázal. Přestože ji příliš neposlouchala ani pravá ruka, našla zálibu v krejčovství a v roce 1877 otevřela vlastní obchod. Uspěla s výrobou spodního prádla plněného plstí a pak přesedlala na hračky. Nabízela látkové postavičky slona, později myši a králíka. Časem je také začala vycpávat a jejich prodeje utěšeně rostly.
Uběhlo dvacet let a do firmy nastoupil její synovec Richard, absolvent umělecké školy ve Stuttgartu. Už během studií chodil do zoologických zahrad kreslit zvířata, zejména medvědy. Není divu, že to byl právě on, kdo v roce 1902 navrhl výrobu prvního plyšového huňáče. Hračka nesla poněkud neosobní jméno 55PB. Číslo označovalo výšku v centimetrech, P symbolizovalo plyš a B německé slovo pro pohyblivé končetiny.
Díky kněžně a plyši z Vídně prababička šila měkká zvířátka roztomilá |
Na druhém konci Atlantiku se mezitím odehrával zcela jiný příběh. Nebo vlastně dva. Hrdinou toho prvního byl Morris Michtom, který v osmnácti letech utekl z rodného Ruska a v centru New Yorku si na konci 19. století otevřel skromný krámek se sladkostmi. V druhém hrál roli americký prezident.
Prezident na honu
Plyšovým medvídkům se v západním světě dodnes říká „teddy bear“, a zde se musíme zastavit u třetí větve spletité historie této hračky. Americký prezident Theodore Roosevelt, široce přezdívaný Teddy, se v roce 1902 účastnil honu, který pořádal guvernér státu Mississippi.
Ilustrace od Clifforda Berrymana, která vyšla ve Washington Post v roce 1902.
Muži z Bílého domu ale nepřálo štěstí, nebo ho snad zradila muška, každopádně ke konci dne neměl žádnou trofej, což zavánělo trapasem. Členové jeho doprovodu nechtěli blamáž dopustit a s vypětím sil vystopovali medvěda baribala, kterého následně přivázali k vrbě, aby měl prezident konečně jistou ránu.
Jenže Roosevelt odmítl bezbranné zvíře zastřelit. Zanedlouho se v novinách objevila karikatura, na níž je prezident s puškou a velmi roztomile vypadající medvídek. Historka začala žít vlastním životem, dnes bychom řekli, že se stala virální.
VIDEO: O čem se asi zdá pětitýdennímu lednímu medvídkovi |
Chytil se jí i Michtom. Vyrobil malé plyšové medvídě a dal ho do výlohy svého obchodu spolu s karikaturou a nápisem „Teddyho medvěd“. Postavičku původně zamýšlel jako hračku pro své děti nebo jako milou dekoraci, ale zákazníci o ni brzy měli větší zájem než o prodávané sladkosti. Michtom zavětřil zlatý důl a založil firmu na výrobu plyšáků.
O rok později se do USA dostala první velká zásilka několika tisíc medvídků z německé firmy Steiff, kterým se automaticky začalo říkat „teddy bear“, a označení se rychle přeneslo také zpět do Evropy.
Během prvních pěti let vyrobila firma Steiff přes milion plyšových medvědů a dodnes patří mezi přední světové výrobce vycpaných hraček. Zakladatelka firmy Margarette si ale úspěchu dlouho neužila. Její kolečkové křeslo navždy osiřelo v roce 1909 a vedení firmy převzal její synovec Richard, který v roce 1923 odjel do USA, kde přijal tamější občanství.
A Michtom? Sice zemřel ještě před druhou světovou válkou, ale také z jeho firmy se posléze stala obří hračkářská společnost, která se v 80. letech proslavila prodejem jiné legendární hračky – Rubikovy kostky.
Kvůli medvědu baribalovi nemusíte do Ameriky, najdete ho v každém hračkářství |
