1 / 20
Historie praní v českých zemích prošla fascinujícím vývojem od absolutní závislosti na přírodních zdrojích až po mechanizaci, která osvobodila domácnosti od celodenní dřiny. Prvotním způsobem čištění oděvů bylo jejich máčení v tekoucí vodě na přírodních březích nebo dřevěných lávkách. Využíval se čistě mechanický proud řeky nebo potoka, který pomáhal odplavovat uvolněné nečistoty z tkanin.
Autor: Muzeum Svitavy
Když samotná voda nestačila, přišel na řadu prací tlouk – těžký dřevěný nástroj s rukojetí. Ženy jím tloukly do namočeného a namydleného prádla rozloženého na kamenech či prknech, čímž nečistoty z vláken vytloukaly.
Autor: Aukro
Před nástupem průmyslových mýdel se k chemickému čištění používal podomácku vyrobený louh. Získával se spařením čistého dřevěného popela vroucí vodou a následným cezením přes plátno, přičemž tato tekutina dokázala účinně rozpouštět mastnotu.
Autor: Imagesinbloom.com
Zásadním krokem k hygieně bylo vyváření bílého lněného a bavlněného prádla ve velkých měděných nebo smaltovaných kotlích na otevřeném ohni či kamnech. Tento proces trval hodiny a sloužil k dezinfekci a bělení textilií.
Autor: Puella
V průběhu 19. století se v domácnostech stala nepostradatelnou valcha, zpočátku dřevěná s vyřezávanými drážkami, později plechová, keramická či skleněná v dřevěném rámu. Prádlo se o její zvlněný povrch drhlo ručně, což sice urychlilo praní, ale extrémně to zatěžovalo kůži na rukou.
Autor: Aukro
Prvním mechanickým zlomem byla takzvaná „kejvačka“. Šlo o dřevěnou vanu na nožkách, uvnitř které se pohyboval polokruhový žebrovaný segment ovládaný ruční pákou, což simulovalo pohyb prádla na valše bez přímého kontaktu s rukama.
Autor: Muzeum Svitavy
Koncem 19. a začátkem 20. století se objevily bubnové pračky. Prádlo se uzavřelo do vnitřního perforovaného bubnu, který se pomocí vnější kliky a ozubeného převodu otáčel v dřevěné kádi s horkou vodou.
Autor: Bazoš
S rozvojem elektrifikace a malých spalovacích motorů na začátku 20. století začali bohatší hospodáři připojovat ruční pračky k transmisím nebo stabilním motorům. To byl první krok k tomu, aby lidská síla byla při praní zcela nahrazena.
Autor: Gemini
Dřevo jako materiál praček trpělo střídáním vlhka a sucha, což vedlo k rozesychání. Zlom přišel s využitím zinkovaného plechu a mědi pro výrobu van, což usnadnilo údržbu praček a umožnilo přímý ohřev vody pod pračkou.
Autor: Muzeum Svitavy
V meziválečném období se hitem staly samostatné nebo k pračkám montované ždímačky tvořené dvěma gumovými válci nad sebou. Mokré prádlo se mezi ně vložilo a otáčením ruční kliky se z něj lisováním vymačkávala přebytečná voda.
Autor: Lehmans
V meziválečné éře a během industrializace vznikaly v městských činžovních domech společné suterénní prádelny. Byly vybaveny velkými vyvařovacími kotli a mechanickými odstředivkami, kam se rodiny zapisovaly podle harmonogramu.
Autor: Muzeum Svitavy
Po druhé světové válce nastala éra vířivého praní. Na dně nebo stěně kovové vany se otáčel plochý žebrovaný kotouč (vířič) poháněný elektromotorem, který uváděl vodu i prádlo do prudkého pohybu.
Autor: Miroslav Smékal
Národní podnik Romo Fulnek se stal synonymem pro poválečné socialistické praní. Jejich malé, smaltované vířivé pračky, jako byl legendární model R 190, se vešly i do nejmenších koupelen panelových bytů a praly rychle, byť vyžadovaly neustálou asistenci.
Autor: Aukro
Vzhledem k tomu, že vířivé pračky neuměly ždímat, přišly v 50. a 60. letech do módy samostatné bubnové odstředivky. Tyto válcové přístroje dokázaly odstředivou silou za minutu vyždímat prádlo mnohem lépe než staré ždímací válce.
Autor: Rukovetprosberatele.cz
Logickým evolučním krokem bylo spojení vířivé pračky a odstředivky do jednoho spotřebiče pod společným krytem. Hospodyňka musela prádlo po vyprání ručně přeložit z vířivé vany do ždímacího bubnu.
Autor: Sbazar
Pro chataře, chalupáře a lidi na cestách vznikly v 60. a 70. letech miniaturní plastové pračky. Byly lehké, přenosné a poháněly se jednoduchým motorem, což odráželo tehdejší masový rozmach československého chataření. Podobné se vyrábějí dodnes například pro použití v karavanu.
Autor: Allegro
S rozvojem chemického průmyslu v ČSSR se klasické jádrové mýdlo a soda začaly vytrácet. Zlom znamenal nástup syntetických pracích prášků, z nichž nejznámější byl Tix, Biomat s enzymy nebo později univerzální Lanzar.
Autor: Aukro
Koncem 60. let se na trhu objevily první pokusy o plnou automatizaci, kdy jeden buben pral, máchal i ždímal bez nutnosti asistence. Tyto rané modely byly velmi drahé, nedostatkové a vyžadovaly specifické zapojení na vodovodní řad.
Autor: Muzeum Svitavy
Skutečným symbolem domácího pokroku se staly pračky z národního podniku Tatramat Poprad, který v 70. letech zahájil výrobu v licenci francouzské firmy spoluzakládající standard moderního praní. Modely jako Tatramat 352 nebo Super se staly pevnou součástí tehdejších koupelen.
Autor: Bazoš
Koncem 80. let dosáhl vývoj socialistických praček svého vrcholu u modelů jako Tatramat Mini. Kvůli absenci pokročilých elektronických systémů vyvažování a nízké hmotnosti protizávaží tyto pračky při přechodu do otáček ždímání nekontrolovatelně vibrovaly a doslova cestovaly po podlaze koupelny, což vyžadovalo jejich pevné ukotvení nebo neustálý dohled.
Autor: Aukro
