Ve Vídni mají trhy pochopitelně hlubší tradici. Takovou, jakou mohly mít i ty tuzemské, kdyby je nezničilo čtyřicet let komunismu. Takhle měly novodobou premiéru jednu letošní březnovou sobotu na dejvickém "Kulaťáku". Kdo tam byl, asi na ten den nezapomene. Úhledné stánky s navršenou čerstvou zeleninou, uzeninami, sýry; krásné čerstvé potraviny v obležení nevídaných davů lidí.
Přirozené kouzlo starých časů
Starším ročníkům ten výjev možná připomněl něco z jejich mládí, kdy ještě bývaly trhy běžnou součástí městského koloritu. Fronty ani nešlo rozeznat, jak hustě se lidé v nepříliš široké uličce mezi prodejci tlačili. A taky stánkařům už před polednem došly zásoby - nečekali totiž, že se na ně návštěvníci tak lačně vrhnou.
Přesto to vyšlo: čeští sedláci dobyli hlavní město. Nepotřebovali cepíny ani vozovou hradbu, stačilo čerstvé jídlo. A protože co je v Praze, to se počítá, možná se právě sobota 20. března 2010 jednou zapíše jako počátek novodobé historie farmářských trhů v Česku. Pro nás tehdy pohled tak trochu z jiného světa, jaký jsme dřív zažívali jen jako turisté v cizině.
Teď, po sedmi měsících, jsme však už na trzích sběhlí. Postupně ovládly celou republiku, v Praze už se jich konají desítky. Přesto ne každý už na farmářském trhu byl.
Půvab "fronty na maso"
Trhy pro většinu lidí dělají atraktivní zejména základní suroviny. Koupíte tu maso, mléko, zeleninu či pečivo. Mnohdy v mnohem lepší kvalitě než v supermarketech, za srovnatelné a leckdy i nižší ceny. A hlavně máte jistotu, že zelenina na váš stůl necestovala přes půl Evropy, neřkuli světa, jako je to třeba v případě supermarketového česneku z Číny.
A co takový květák nebo pórek? Na tržišti jsou od pohledu i menší, možná ne tak pečlivě očištěné, ale víte, že pocházejí z Podřipska a ne z Německa. Národnostní konotace stranou, jde tu o ekologii, Říp je xnásobně blíž. A taky o kvalitu. Kupříkladu český česnek má mnohem větší "grády" než jeho vyčpělý bratříček, který z Číny cestuje i půl roku.
Jednoznačným hitem trhů jsou kvalitní uzeniny. "Ty fronty u nás možná z pohledu nakupujících vypadají hrozivě, ale nebudu zapírat, že jsem rád," přiznává uzenář Jan Sváček, jehož stánek pokaždé připomíná úl s rojem včel. Uzenářství Sváček má v Praze dvě prodejny, jeho majitel však potvrzuje, že účast na trzích se jeho firmě vyplácí.
"Jezdíme do Dejvic, Holešovic, Říčan a Černošic. Líbí se mi, že šlo o jednu z posledních děr na trhu a že to všechno nepobraly řetězce supermarketů," vysvětluje Sváček. Vlastní personál už nestačí, a tak nabírá na soboty brigádníky. "Servis je náročný. Musíme je svážet ve čtyři hodiny ráno, kdy městská doprava moc nejezdí. Ale stojí to za to, i když další trhy už bychom asi nezvládli," říká Sváček. Někdy to vypadá, jako by okolní stánky utlačoval, "jeho" fronta se vine i kolem nich.
"Nějaké medy nebo rakytníkové šťávy tolik netáhnou. Každý trh musí mít dobrého uzenáře, zelináře a pekaře. To lidi zajímá nejvíc. Když tam ti tři nebudou, trh se rozpadne," je přesvědčen Sváček. A jeho firma poskytuje servis i jiným drobným výrobcům. "Oni sami by si stánek třeba nemohli dovolit, tak prodáváme i jejich zboží. Dá se říct, že nemáme žádné speciality, ale snažíme se prostě mít to nejlepší. A je znát, že to lidé ocení."
Tržnice už tu dávno jsou
Ne všichni považují trhy za úplnou novinku: "Mám zkušenost s Kulaťákem a holešovickou tržnicí. Myslím si, že je to fajn, ale než se mačkat s davem, je lepší zajít si do tržnice jindy. Řekl bych, že na trzích není nic, co by se nedalo sehnat tam," tvrdí šestadvacetiletý Ondřej Chlumský z Prahy, který oceňuje to, že se teď trhy odehrávají na více místech než dříve. Přesto tvrdí, že ten, kdo chtěl, si výrobky farmářů našel vždy.
Je pravda, že holešovická tržnice má svoje trhy už léta zaběhnuté a čerstvá zelenina se tam prodává každý den. Podobně na tom byl i Havelský trh, náměstí v centru Prahy. Jenže nestačí a navíc tu jídlo čím dál ve větší míře ustupuje suvenýrům.
Vídeň na první pohled neoslní
Ve Vídni je největším a zřejmě nejoblíbenějším trhem Naschmarkt. Jeho historie sahá až do 16. století a najdete tu ovoce i zeleninu z celého světa, sýry, ryby, maso, pečivo či exotické bylinky. Svým záběrem i podstatou se tak vymyká srovnání s farmářskými trhy, jak si na ně zvykáme i u nás.
To Rochusmarkt je menší a srovnatelnější. Nachází se ve třetím vídeňském obvodu, pod věžemi kostela svatého Rocha. Kamenné obchůdky, které prostor lemují, jsou otevřené denně, v sobotu se k nim přidávají i stánky. Nabídka na první pohled není nijak oslnivá. Respektive, ovoce i zelenina se nijak zásadně neliší od toho, co je k dostání na českých trzích. Ceny v přepočtu z eura na koruny jsou o něco vyšší, ale v zásadě srovnatelné.
Slinné žlázy rozpohybuje nabídka sýrů a uzenin. A případně ryb, ačkoliv ty tu - čerstvé i tepelně upravované - neprodává "farmář", nýbrž firma Nordsee, známá už i z pražských či brněnských nákupních domů. Nabídka sýrů je tu nepřeberná - horský sýr, který zrál až dvanáct měsíců, čerstvý parmazán, sýry s plísní na povrchu i uvnitř, kravské, kozí, ovčí, a to včetně speciality od sousedů v podobě brynzy.
Ceny jsou podle očekávání vyšší, kolem dvou až tří eur za deset deka, a nezáleží na tom, zda vybíráte v kamenné prodejně nebo v sobotním stánku. Také milovník uzenin si tu přijde na své. Jehněčí klobásy stojí více než 3 eura, nezavánějí a jsou velice lahodné. K dostání je i špek a další uzeniny s česnekem či paprikou. Jen nabídka masa je minimální.
"Jsem rád, že si tady můžu koupit originální výrobky od sedláků. Je to samozřejmě mnohem lepší než v supermarketech. Kvalita je vyšší, i výběr je tu mnohem větší," vyjmenovává Christian výhody trhu, na který chodí nakupovat každou sobotu. "Supermarkety mají celý rok stejné zboží, nejsou tam sezonní rozdíly. Kdežto tady je ovoce a zelenina, které se objevují jenom v určitou dobu. Například raná letní jablka, která jsou už v červenci nebo srpnu. V supermarketech je nenajdete a podle mě jsou to ta nejlepší," vysvětluje.
Co mu na vídeňském trhu chybí? "Těžko říct. Vždycky se podívám, co tu je, a něco si vyberu. Pocházím ze Štýrského Hradce a tam jsou trhy mnohem větší, ve Vídni je jenom jeden velký Naschmarkt, u nás jsou takové tři," tvrdí. Také říká, že v jeho rodném městě jsou trhy rezervované jen pro producenty, to na Rochusmarkt prý pustí i "obyčejné" obchodníky. "A rozdíl poznáte v kvalitě," říká rezolutně.
S tím však nesouhlasí Melitta Rührigová, která s kolegyní prodává v té části trhu, která se otevírá jen v sobotu. "Musíte mít jakýsi ´průkaz producenta´. Na všechno jsou předpisy a pravidla, která musíme dodržovat," tvrdí. Melitta jezdí na Rochusmarkt každou sobotu. "Mám to dobrou hodinu cesty. Vyplatí se mi to, ale bývalo to lepší. Lidé si dnes peníze víc hlídají. A starší už chodí méně. Mladí se tu objeví až tak k polednímu a mně do té doby utíká kšeft."
A opravdu, krátce po deváté hodině působil trh velmi rozespale. Jaký je to kontrast vůči novým pražským tržištím, která mezi osmou a desátou praskají ve švech. "Starší lidé vymírají. Ti mladí by sice chtěli mít čerstvé zboží, ale nejsou ochotní pro to něco dělat. Čas tomu ráno neobětují," zlobí se Melitta. Obě ženy prodávají ovoce a zeleninu, ale také pečivo včetně zákusků, úhledně zabalených po pár kusech na tácku.
"Lidé převážně chtějí ovoce a zeleninu a nejvíc to, co si my samy vypěstujeme a vyrobíme. A protože máme jen vlastní zboží, třeba jablka jsou celý rok, jiné věci jenom sezonně." Nabízí i marmelády, vína nebo domácí pálenky a likéry. Půllitr čtyřicetiprocentního kdoulového "šnapsu" sice stojí 15 eur, ale ze zdvořilosti i zvědavosti si jednu lahev u nás neobvyklého pití koupíme. A stojí to za to.
Na závěr jsem se ještě rozhodl koupit zdejší česnek, abych jej mohl doma porovnat s českým. Prodavačka je mladá, a tak se pokouším uplatnit angličtinu, což by proběhlo bez problému, kdyby mi z té přehršle německých nápisů vůkol nevypadl z hlavy ten prokletý "garlic". A tak věta "Give me please one piece of that knoblauch" vyvolá pobavený úsměv. Za jednu menší hlavu platím 40 centů.
Po návratu domů se rakouský česnek podrobil zkoušce z nejtěžších: posloužil k přípravě pravého českého bramboráku. Rozdíl jsme nepoznali. Svého českého kolegu, jehož stroužky jinak používáme, rozhodně na hlavu neporazil.
Ospalá tradice či vzrušení?
S Vídní máme nejen kus společných dějin, ale i podobné podnebí, a tedy i podobný sortiment. Závidět bychom mohli jižním přímořským státům, ale to by bylo zase o něčem jiném. Do Francie či Itálie jezdí pravidelně nakupovat i uzenář Sváček. A nabízí srovnání ze svého pohledu: "Tam jsou trhy naprosto běžná věc. Nás tady ovšem pořád ještě zlobí hygiena a veterina. Ve výrobně a v kamenné prodejně máme samozřejmě veškeré vybavení, které je ovšem dost drahé. Ale když po nás chtějí na trzích omyvatelné podlahy, tak to prostě nejde."
Trhy ve Vídni jsou zažitá věc. Oproti vzrušení, jež provází žhavou novinku v Česku, tady vládne ospalost zaběhnutého řádu. Kvalita zeleniny od místních pěstitelů je ve Vídni i v Praze srovnatelná. V tomto ohledu se čeští zemědělci nemají za co stydět. A obrovský hlad lidí po kvalitních a čerstvých potravinách jim bude ještě nějakou dobu zajišťovat více než slušný odbyt. Uvidíme však, jaké to bude, až mánie pomine.
