V minulosti stačilo, aby průvanem zhasla svíčka nebo aby do domu přišel na Štědrý den starý člověk, a neštěstí bylo na světě. Dnes už takové věci bere málokdo vážně, byť svým způsobem na magii věříme stále. „Pokud si chci do budoucnosti zajistit plodnost a úrodu, použiji věc, jež bude hojnost zastupovat. Třeba u jídla to může být symbolicky kynuté těsto, které zvětší svůj objem. Proto se o Vánocích peče vánočka nebo různé kynuté buchty,“ vysvětluje jeden z mnoha vánočních zvyků kurátorka Etnografického oddělení Národního muzea Daniela Záveská.
Česká republika je považována za ateistickou zemi, příslušnost k církvi u nás udává asi pětina lidí. Proč tedy pořád slavíme křesťanské svátky, jako jsou Vánoce? Vánoce mají vedle roviny křesťanské i rovinu společenskou, která se v důsledku historického vývoje velmi posílila. Dalším faktorem je, že Vánoce v sobě vždycky měly prvky, jež vycházely z lidové tradice. Třeba tradiční věštění se panu faráři určitě nelíbilo, i když ho toleroval. Zrovna věštění se ale netýkalo pouze Vánoc, podobné praktiky se odehrávaly v průběhu celého roku.
Nicméně konec roku lidé vnímali jako hraniční nebo přechodové období, jako významný čas, kdy je možné ovlivnit běh věcí příštích, nahlédnout do budoucnosti, proto se snažili věštěním zjistit, co je čeká. Vánoce byly časem, kdy bylo potřeba zajistit si prosperitu na další rok, aby se urodilo, slepice měly vajíčka, krávy mléko, aby byli lidé zdraví. Věštění a pověry byly v minulosti prvky Vánoc, které v lidovém pojetí tvořily spolu s křesťanskou tradicí neoddělitelný celek. O Štědrém večeru sice ležela na stole Bible, ale třeba nohy stolu mohly být svázané řetězem.
Byly i další pověry. Například kdo na Štědrý večer ve vesnici nejdřív rozsvítí, má následující rok nejvíc blech.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
