1 / 26
Ty nejkrásnější snímky přírody celého světa od českých a slovenských fotografů prezentuje prestižní fotografická soutěž Czech Nature Photo. Do 13. září to můžete posoudit na výstavě více než 200 vybraných snímků letošního X. ročníku v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu. Na snímku Fotografie roku nazvaná „Evoluce“, autor Petr Bambousek, vítěz Czech Nature Photo 2026
Autor: Petr Bambousek, Czech Nature Photo 2026
Vraťme se k několika vybraným kategoriím soutěže fotografů přírody, které pro iDNES.cz okomentoval fotograf Václav Šilha (na snímku z Antarktidy) – profesionální fotograf přírody a předseda poroty letošního ročníku soutěže. Vybranými tématy jsou Plazi, obojživelníci a podvodní život (volně žijící), Ptáci (volně žijící) a Zvířata v lidské péči. Jak se tato témata fotí, a jaké byly okolnosti vzniku některých z vítězných snímků letošního ročníku? A jak vznikl úvodní snímek „Evoluce“, který se stal Fotografií roku?
Autor: Václav Šilha
Jak se z pohledu fotografa Václava Šilhy fotí plazi, obojživelníci a podvodní život? „Fotografování těchto živočichů vyžaduje především trpělivost a schopnost vnímat detaily. Mnoho druhů se dokonale maskuje, jiné jsou aktivní jen krátkou část dne a pod vodou fotograf pracuje v prostředí, které klade vysoké nároky na techniku i zkušenosti. Odměnou jsou ale jedinečné pohledy do světa, který většině lidí zůstává skrytý.“
Autor: Václav Šilha
První místo v kategorii Plazi, obojživelníci a podvodní život (volně žijící) získal snímek Hyloscirtus lindae od Igora Mikuly. „Fotografii jsem vytvořil ve vysokohorských mlžných lesích provincie Napo v Ekvádoru. Nebyla to náhoda. Skupina žab Hyloscirtus larinopygion, do které druh Hyloscirtus lindae patří, mě uchvátila a rozhodl jsem se, že bych rád vyfotil co nejvíce ze zatím devatenácti druhů,“ popsal jeho vznik autor. Hyloscirtus lindae objevili a vědecky popsali v roce 1978 William Edward Duellman a Ronald Altig. Jméno dostala po Duellmanově dlouholeté kolegyni a pozdější manželce Lindě Trueb. Tyto žabky obývají vysokohorské mlžné lesy v nadmořské výšce přibližně 2000–3400 m n. m. Jsou vázané na rychle tekoucí horské potoky a výrazně je ohrožuje znečištění vodních toků, odlesňování nebo houbové onemocnění chytridiomykóza.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Stříbrnou příčku ve stejné kategorii obsadil snímek Rostislava Štefánika Lipani v protisvětle. „Podvodní fotografování ryb vyžaduje především trpělivost. Bez ní se člověk k plachým obyvatelům řeky jen těžko přiblíží,“ je přesvědčen její autor. O tom se prý znovu přesvědčil ve chvíli, kdy mi kamarád Ben zavolal, že při nedávném průzkumu řeky objevil v jedné z tůní několik pěkných lipanů spolu s tloušti. „Ben dostal nápad: ryby by se možná daly postupně přivyknout na lidskou přítomnost. Několik dní proto chodil k řece a tůň pravidelně přikrmoval. Trpělivost se vyplatila – ryby si na jeho přítomnost zvykly a přestaly se před ním schovávat. Když jsme pak po několika dnech přijeli k řece spolu, ukázal mi místo a vysvětlil, jak se k rybám co nejlépe přiblížit. Tůň byla asi pět metrů dlouhá a zhruba metr hluboká. Nad vodou se skláněly staré vrby a jejich koruny propouštěly jen část dopoledního slunce. Paprsky se na hladině lámaly a pod vodou vytvářely zajímavou světelnou hru, v níž se ryby ladně pohybovaly. Překvapilo mě, jak klidně lipani přijali mou přítomnost. Přiblížil jsem se téměř na dosah ruky. Zkoušel jsem různé úhly pohledu, kompozice, po světle i proti němu, až jsem nakonec klesl ke dnu řeky. Odtud se přede mnou otevřel jiný pohled – lipani plující v proudu nad hlavou a skrz vodu pronikající paprsky slunce. Širokoúhlý objektiv tak zachytil nejen ryby, ale i kus řeky s pronikajícími paprsky nad nimi. Právě v té chvíli vznikla fotografie, kterou jsem později nazval Lipani v protisvětle,“ popsal Rostislav Štefánek.
Autor: Rostislav Štefánek, Czech Nature Photo 2026
Jak se fotí ptáci, jako je orel bělohlavý na snímku Václava Šilhy? „Ptáci patří mezi nejčastější fotografické objekty v přírodě, a proto bývá tato kategorie každoročně nejpočetněji obsazená. O to náročnější je zaujmout snímkem, který nabídne něco víc než jen technicky dobře zachycený druh. Úspěšná fotografie spojuje zajímavé světlo, kompozici, chování ptáka i jedinečný okamžik, který se už nemusí nikdy opakovat,“ popisuje vznik snímků v kategorii Ptáci (volně žijící) zkušený fotograf, který patří mezi dlouholeté porotce soutěže.
Autor: Václav Šilha
S ptačím snímkem Plameňáci v zaplaveném lese v NP Nakuru – Keňa – se Václav Šilha účastnil jednoho z předchozích ročníků Czech Nature Photo.
Autor: Czech Photo Center
První místo v ptačí kategorii získal snímek Petra Bambouska nazvaný Na lovu. „Pro zachycení lovícího ledňáčka/rybaříka v Pantanalu jsem využil silné protisvětlo a funkci snímání 50sn/s. To mi umožnilo vybrat si z nasnímané série tu nejlepší variantu. Ovšem na začátku bylo něco podstatnějšího – příležitost. Není totiž samozřejmé, že nás ledňáček nechá sledovat akci tak zblízka. Na některých řekách v Pantanalu jsou zvířata krotší než jinde díky stálé přítomnosti lidí. Volavky, dravci i rybaříci pochopili, že přítomnost rybářů na řece je pro ně výhodná – rybáři se zbavují přebytečných úlovků a vrací je zpět do vody. Proto se občas stává, že ptáci aktivně následují lodě rybářů a číhají i relativně blízko na nějakou snadnou kořist. Když ji nedostanou od rybářů, neváhají zalovit zcela spontánně i několik metrů od lodi. Pak už je na fotografovi, aby tento moment nepropásl,“ popisuje autor fotografie rybaříka obojkového na lovu, kterou pořídil v brazilském Pantanalu.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Třetí místo v kategorii Ptáci (volně žijící) obsadili Zruční stavitelé Dušana Doležala. „Hnízdo moudivláčků lužních je úžasná a unikátní stavba, ale její focení mi zatím vždycky něco zhatilo. Proto mě potěšilo, když mi kamarád nabídl focení u hnízda, které na jaře objevil. Hnízdo bylo nejenom dobře umístěné, ale hlavně nebylo dokončené, takže se nabízela možnost fotit samečka při jeho stavbě. Moudivláčci jsou neskutečně tolerantní ptáci a lidská přítomnost jim prakticky nevadí, ale stejně jsem na místo dorazil skoro ještě za tmy, protože jsem doufal, že se mi podaří vyfotit hnízdo osvětlené prvními paprsky vycházejícího slunce. Jak se ale ukázalo, slunce vyšlo v takové pozici, že hnízdo zůstalo zastíněné jedním z nedalekých keřů a dokonale tak překazilo moje plány. A tak zatímco sameček od rána obětavě pracoval, já stále čekal, až se slunce přehoupne přes vegetaci a osvítí jím budovaný příbytek. Jak ale slunce více a více osvětlovalo okolí hnízda a vytvářelo na pozadí krásné teplé odstíny, zapomněl jsem na původní záměr a prostě fotografoval. A v tu chvíli se na mě usmálo štěstí. Samička podlehla vábení samečka, přiletěla k hnízdu, a začala mu s jeho stavbou pomáhat, takže se mi podařilo vyfotit je oba společně,“ popsal vznik snímku autor.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Jak se fotí zvířata v lidské péči, to si Václav Šilha vyzkoušel nejen v Zoo Praha, kde se stal například fotografem cest koní Převalského do Mongolska (tento konkrétní snímek je z roku 2016). „Na první pohled se může zdát, že fotografování zvířat v zoologických zahradách nebo záchranných stanicích je jednodušší než ve volné přírodě. Opak je ale často pravdou. Skutečnou výzvou je zachytit zvíře tak, aby fotografie působila přirozeně a divák nevnímal ploty, sklo ani další rušivé prvky. Když se to podaří, vznikají snímky, které mohou svou atmosférou konkurovat fotografiím z volné přírody,“ popisuje zkušený fotograf.
Autor: Václav Šilha, Zoo Praha
Václav Šilha byl u toho, když se koně Převalského ze Zoo Praha přepravovali do Mongolska, i když se vypouštěli z dočasných aklimatizačních ohrad. Dobře tedy ví, jak se zvířata v lidské péči fotí.
Autor: Václav Šilha, Zoo Praha
První místo v kategorii Zvířata v lidské péči obsadil v letošním ročníku soutěže snímek Prachová koupel od Vojtěcha Lukáše. „Mojí oblíbenou lokalitou je pastvina Traviny u Benátek nad Jizerou, kde se na ohrazené ploše cca 250 ha volně pohybují stáda divokých koní (exmoorský pony), zpětně šlechtěných praturů a zejména zubrů, kterých je zde v současné době 45 ks. Po dohodě s vedením České krajiny mám do ohrady povolen přístup za účelem fotografování. To je ale prakticky, při současném počtu zvířat, velmi omezené a možné s maximální opatrností, zpravidla za doprovodu správce pastviny, případně jiné osoby. Nominovaná fotografie vznikla v podvečer v květnu, kdy jsem plánoval zachycení alespoň části stáda při večerní pastvě a při západu slunce. Ze vzdálenosti asi 50 metrů se podařilo zachytit zubra, jak využívá sušší části pastviny k tzv. „písečné koupeli“ (prachové lázni), což je pro kopytníky nezbytná péče o srst a ochranu před hmyzem. Tato jejich činnost má však také velký ekologický význam pro biodiverzitu prostoru,“ popsal vznik svého zlatého snímku autor.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Druhé místo v kategorii Zvířata v lidské péči získal snímek Jany Šafaříkové – Když světlo odhalí úlovek. Jak a kdy vznikl? „V červnu 2025 probíhala v Zoo Praha fotografická akce spojená s workshopem zkušených lektorů, během níž bylo možné vyzkoušet různé typy fototechniky. Přiznám se, že se mi tam zpočátku příliš nechtělo, ale nakonec jsem se nechala od kolegů přemluvit a vyrazila jsem do Tróje. Protože jsem vyrážela rovnou z práce, svou vlastní techniku jsem měla doma, a tak jsem si musela půjčit jinou výbavu. Zamířila jsem k výběhu pelikánů, kde jsem chtěla techniku rychle otestovat. Neměla jsem velká očekávání, ale nakonec se na mě usmálo štěstí. Na vodní ploše totiž zrovna probíhal večerní lov. Pelikáni se shromažďovali na jednom místě, soustředěně sledovali hladinu a opakovaně nořili své mohutné zobáky do vody, aby ulovili ryby. Po chvíli byl jeden z pelikánů úspěšný. Podařilo se mu ulovit rybu a mně zachytit výjimečný okamžik. Fotografie zachycuje moment po úspěšném lovu, kdy je kořist zachycena v jeho hrdelním vaku. Světlo pronikající skrze napjatou blánu jemně prosvětluje její strukturu a odhaluje siluetu ulovené ryby. Krátký moment, v němž se běžně skrytý detail stává viditelným,“ popsala autorka.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Třetí místo získal snímek Vojtěcha Reše, nazvaný Jako klíště. „Při honbě za zlatem ve zlínské zoologické zahradě, v podobě malé jaguáří slečny jsem našel diamant, jímž je právě toto malé ‚klíště‘. A s kým jiným sdílet tento moment než s lidmi, kteří stojí za vznikem mé lásky k fotografování? Má babička s dědou ještě netušící, že před vysněným a zaslouženě zakončeným dnem v místní čokoládovně je čeká poslední zastávka u jinak dost nenápadného výběhu mravenečníků velkých. Má neodbytnost, doprovázená slovy: To mládě vám ale stojí za to, byla dost silná na to, abychom se za pár okamžiků ocitli před expozicí. Šance na vznik této fotografie byla minimální. Akčnost mravenečníka totiž připomíná spíše hibernaci medvěda a ani samotná skla, dělící nás od tohoto zvířete, zřejmě nebyla konstruována pro tvoření fotografických skvostů. Nicméně díky profesionálnímu jednání mého týmu, který vytvořil sluneční clonu svými vlastními těly, a potřebě paní mravenečníkové ukojit svůj hlad mi její mládě, pevně se držící jejího ocasu, dalo příležitost, kdy jsem konečně mohl zmáčknout spoušť…“ popsal autor, jak se mu shodou šťastných okolností podařilo záběr ulovit.
Autor: Czech Nature Photo 2026
Takto Václav Šilha, předseda letošního ročníku Czech Nature Photo, nafotil medvědy hnědé na Aljašce. Když loni vyrazil fotograf přírody Petr Bambousek do Thajska, také doufal, že potká a nafotí medvědy ve volné přírodě, přivezl si ale místo toho snímek, který nazval Evoluce – a ten se letos stal Fotografií roku a on absolutním vítězem prestižní soutěže. Jak jeho snímek Evolution vznikl? „Před odjezdem do Thajska jsem měl velké přání – pozorovat v přírodě medvědy malajské. To se mi nakonec podařilo, ale ve značně jiné konstelaci, než jsem si vysnil. Jeden medvěd totiž navštěvoval přímo návštěvnické centrum parku. Dost neohroženě se pohyboval v zázemí strážců parku hned za kuchyní. Lákaly ho odpadky. Vrcholem bylo, když si vlezl do zařízení na spalování odpadů a po chvíli v něm spokojeně usnul. Kontrast nádherného zvířete a jednoho z nejnevzhlednějších lidských výrobků ve mně silně rezonoval. I když medvěd nikomu neubližuje a ani jemu lidé neubližují, je smutné takovou symbiózu pozorovat. Korunou všeho bylo, když jsem si všiml názvu výrobce spalovny – Evolution,“ popsal vznik vítězného snímku fotograf, který fotí přírodu celé čtvrtstoletí.
Autor: Václav Šilha, iDNES.cz
Václav Šilha – předseda poroty jubilejního X. ročníku soutěže Czech Nature Photo – je český fotograf pravidelně publikující v Česku i v zahraničí. Jeho snímky byly zveřejněny např. v BBC Wildlife Magazine, National Geographic a v dalších titulech napříč světem. S jeho tvorbou se setkávají fanoušci fotografií na nejrůznějších výstavách i přednáškách. Je držitelem několika cen Czech Press Photo za fotografie a videa, oceněn byl také v několika zahraničních soutěžích. Je spoluautorem knih Divoká planeta, Afrika v nás a Afrika v nás II. V posledních letech se jeho tvorba zaměřuje, kromě přírody, i na portrétní fotografii a také na jeho projekt JUST HUMAN, který dokumentuje zvyky a tradice lidí na celém světě.
Autor: Václav Šilha
Václav Šilha je držitelem několika cen Czech Press Photo za fotografie a videa, oceněn byl také v několika zahraničních soutěžích. Je spoluautorem knih Divoká planeta, Afrika v nás a Afrika v nás II. Na snímku zebra stepní, Namibie
Autor: Václav Šilha
V posledních letech se tvorba Váslava Šilhy zaměřuje kromě přírody i na portrétní fotografii a také na jeho projekt JUST HUMAN, který dokumentuje zvyky a tradice lidí na celém světě. Před sebou máte reportážní snímek ochránkyně přírody Jane Goodallové během její přednášky v Brožíkově sále na Staroměstské radnici v prosinci 2016.
Autor: Václav Šilha, Zoo Praha
Dlouhodobě Václav Šilha patří mezi uznávané české fotografy. S fotoaparátem v ruce procestoval všech 6 kontinentů včetně Antarktidy. Uvolněný kus ledovce v moři (na Šilhově snímku) dá podle něj člověku pocítit opravdovou syrovost a panenskost těchto končin. Tak si to na ochutnávce arktických snímku Václava Šilhy užijte.
Autor: photo-silha.cz
Sopka a zhruba dva miliony tučňáků uzdičkových na ostrově Zavodovského. „Je to největší kolonie tučňáků na světě. A přestože činná sopka jejich počty před dvěma lety značně zredukovala, kolonie se opět velmi rychle dala opět dohromady. Většinou bývá do třech let po výbuchu fotky zpět na svých počtech,“ komentuje působivou fotografii autor. (Jižní Sandwichovy ostrovy, 2014)
Autor: photo-silha.cz
Tuleň Weddellův, autorem familiérně pojmenovaný Karel. „Většina těchto zvířat nikdy neviděla člověka a nevyhodnocuje ho tedy jako potenciální nebezpečí. Díky tomu je možné se k nim takto přiblížit, aniž by je to nějak rozrušilo,“ vysvětluje Šilha. (2012)
Autor: photo-silha.cz
Mláďata tučňáků patagonských, kam oko dohlédne. „Jsou 70 až 80 cm vysoká, není jednoduché se mezi nimi pohybovat. Navíc nerozlišují mezi tučňákem a člověkem, takže očekávají, že jim do zobáku vyvrhnete potravu,“ přibližuje setkání s nimi fotograf. (Jižní Georgie, 2010)
Autor: photo-silha.cz
Rypouš sloní válející se v kaši z guana, tedy trusu tučňáků, a roztátého ledovce. Totéž musel podstoupit fotograf, aby tento snímek získal. „Je tu zhruba metr hluboké a neskutečně to smrdí, byl jsem tedy ve finále cítit stejně jako tento mladý rypouš.“ (Jižní Georgia, 2010)
Autor: photo-silha.cz
Samci tučňáků oslích. „Při stavění hnízda si navzájem kradou kamínky, tedy stavební materiál. Pokud to okradený zjistí, bývá zloděj za trest takto štípnut. Ale pak hned zase všichni pokračují v práci,“ popisuje Václav Šilha. (2010)
Autor: photo-silha.cz
„Přesně po této fotce keporkaka jsem strašně toužil, ale nechtěl jsem mít v pozadí jen holé moře, na kterém se tyto velryby nejvíc zdržují. Ale podařilo se, takže na snímku je nejen on, ale i ledová tříšť a hory Antarktidy,“ popisuje fotograf Václav Šilha. (2012)
Autor: photo-silha.cz
1. září 2026 společnost Czech Photo vyhlásila již 32 ročník soutěže Czech Press Photo určenou profesionálům, a to v devíti fotografických kategoriích: Aktualita, Reportáž, Každodenní život, Umění a kultura spojená s Portrétem do jedné kategorie, Sport, Člověk a životní prostředí, Lidé, o kterých se mluví, dále Projekt Evropa (pro zahraniční autory) a Život v Česku. Současně s hlavní soutěží proběhne Czech Photo Junior pro mladé fotografky a fotografy. Tato soutěž je určená žákům základních škol a studentům středních škol. Soutěží se ve třech věkových kategoriích – mladší žáci, starší žáci a studenti středních škol. Své snímky mohou mladí fotografové zasílat do uzávěrky soutěže 30. 9. 2026 přes systém CEWE. Nejlepší snímky se budou hodnotit společně s profesionální soutěží Czech Press Photo.
Autor: Czech Photo
