Ve Spojených státech amerických se právě řeší problém, kdy lékaři tvrdí, že zbytkové nečistoty z čistírenských kalů způsobují zvýšený výskyt rakoviny. Jde o to, že každý stát má jiné limity pro obsah škodlivých látek, takže když v Marylandu zavedli přísnější limity, začali převážet kaly do vedlejší Virginie.
Senátor za Virginii Richard Stuart varoval, že materiál se šíří na zemědělské půdě bez povinného testování. „Kaly se nám dostávají na pole a obsahují perfluorované mastné kyseliny. Farmáři je nechtějí a to poslední, co chtějí, je znečišťovat půdu, ze které jsou živi,“ řekl Stuart.
Obyvatelé postižených oblastí hlásili zdravotní problémy a dopady na studniční vodu, kde se aplikují biosolidy (organický materiál, který vzniká úpravou kalů z odpadních vod).
Aktuální stav a legislativa v ČR
Podobně se hnojí i v Česku. Jak vypadá legislativa, aby nemohlo docházet ke znečišťování životního prostředí i u nás?
Co je to PFASPer- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) je skupina syntetických chemických sloučenin, které obsahují fluor. Patří do ní přes 7 milionů sloučenin. Původně byly PFAS považovány za chemicky inertní, a tak bezpečné. Jsou však vysoce toxické při inhalaci a středně toxické při požití. Tyto látky jsou kvůli perzistenci a bioakumulaci rizikem pro zdraví. Kumulují se více na vyšším stupni potravního řetězce. Poločas rozpadu v těle je i několik let. Některé PFAS jsou klasifikovány jako rakovinotvorné či jako endokrinní disruptory. Zdroj: Wikipedia |
Dlouhodobě patří přímá aplikace na pole a kompostování mezi hlavní způsoby, jak se v ČR s kaly z komunálních čistíren odpadních vod (ČOV) nakládá. Od 1. ledna 2023 však vstoupila v plnou účinnost vyhláška č. 273/2021 Sb. (v návaznosti na zákon o odpadech), která ukončila přechodné období pro mírnější limity.
Hlavní změnou je povinnost kaly „upravit“ tak, aby splňovaly přísná mikrobiologická kritéria (testují se např. termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky či salmonely). Cílem je zajistit, aby hnojení nepředstavovalo zdravotní riziko pro lidi ani zvířata.
Podmínky pro hnojení kaly
Aby mohl být kal na pole vůbec vyvezen, musí projít procesem hygienizace (např. termofilní digescí, vápněním nebo kompostováním). Zemědělci navíc musí dodržovat specifická pravidla aplikace:
- Omezené množství: Obvykle se nesmí aplikovat více než 5 tun sušiny na hektar v průběhu tří po sobě jdoucích let.
- Zákaz na určitých plochách: Kaly se nesmějí používat na pastvinách, v ochranných pásmech vodních zdrojů, na zamokřených půdách nebo v blízkosti ovocných a zeleninových kultur, které jsou v přímém kontaktu s půdou.
- Zapravení do půdy: Kal musí být zapracován do země nejpozději do 48 hodin od jeho rozprostření, aby se minimalizoval zápach a riziko splachu.
Jak se kaly hygienizují
Hygienizace čistírenských kalů je proces, při kterém se za pomoci vysoké teploty, chemických reakcí nebo biologických procesů likvidují patogenní organismy, aby byl kal bezpečný pro kontakt s okolním prostředím. Hlavním cílem je snížit počet bakterií a virů na úroveň, která odpovídá přísným limitům pro druhou nebo první třídu kalů podle platné legislativy.
Toxické chemikálie už má v krvi skoro každý, přesto se dál vyrábějí, říká vědec |
Nejrozšířenějším způsobem v českých bioplynových stanicích a velkých čistírnách je termofilní anaerobní digesce, při které kaly procházejí vyhřívanými nádržemi bez přístupu vzduchu. Během tohoto procesu, který probíhá při teplotách okolo 55 °C, dochází k rozkladu organické hmoty za vzniku bioplynu a zároveň k destrukci většiny škodlivých mikrobů.
Pokud čistírna pracuje pouze s nižšími teplotami (mezofilní digesce), musí být zařazen samostatný stupeň pasterizace, kdy se kal krátkodobě zahřeje na minimálně 70 °C po dobu alespoň jedné hodiny.
A co „věčné chemikálie“? Legislativa zatím není
Životní cyklus perfluorovaných látek
I když je zemědělské využití v souladu s principy oběhového hospodářství a biologická kontaminace se už řeší hygienizací, v odborných kruzích i na úrovni EU sílí debata o rizicích spojených s mikroplasty, rezidui léčiv a perfluorovanými látkami (PFAS), které současná legislativa zatím plně neřeší.
V budoucnu se proto očekává postupný odklon od přímé aplikace do pole směrem ke spalování kalů (monospalovny), které umožní bezpečné odstranění organických polutantů a následné získávání fosforu z popela.
Evropská vína obsahují „věčné“ chemikálie, zjistila studie. Vinaři ji zpochybňují |
Sledování látek PFAS (perfluorované a polyfluorované alkylové sloučeniny) v čistírenských kalech v České republice prochází v roce 2026 zásadním zlomem, kdy se z dřívějších vědeckých studií stává téma s konkrétními legislativními dopady.
Ačkoliv se tyto „věčné chemikálie“ již roky sledovaly v rámci pilotních projektů a výzkumů (např. spolkem Arnika nebo VŠCHT), až aktuální evropská a navazující česká legislativa začíná zavádět povinný a systematický monitoring.
PVK zjišťují výskyt „věčných chemikálií“ PFAS v odpadních vodách |
V současné době se situace v ČR mění následovně:
- Pitná voda: Od ledna 2026 jsou v ČR již závazně účinné limitní hodnoty pro PFAS v pitné vodě (limit 0,1 µg/l µg/l pro součet 20 vybraných látek). To nepřímo ovlivňuje i kaly, protože sledování kontaminace ve vodním cyklu je nyní prioritou.
- Čistírenské kaly: Pro kaly aplikované na pole zatím v české vyhlášce č. 273/2021 Sb. neexistuje pevný číselný limit pro PFAS (na rozdíl od limitů pro těžké kovy, PCB nebo PAU). Nicméně ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství pod tlakem nových vědeckých důkazů a požadavků EU začínají integrovat monitoring PFAS do širších strategií ochrany půdy.
- Omezení u zdroje: Od srpna 2026 začnou v celé EU platit přísné zákazy PFAS v obalech potravin a dalších produktech. To by mělo postupně snížit množství těchto látek, které do čistíren odpadních vod vůbec přitékají.
Výsledky dosavadních měření v ČR ukazují, že nejvyšší koncentrace PFAS se nacházejí v kalech z velkých aglomerací s rozvinutým průmyslem. Právě přítomnost těchto látek je jedním z nejsilnějších argumentů pro budoucí zákaz hnojení kaly a jejich povinné spalování v monospalovnách, které jako jediné dokážou tyto extrémně odolné vazby fluoru a uhlíku při vysokých teplotách rozbít.
