Letos se v soutěži Worlds Marmalade Awards sešlo na 3 tisíce vzorků z celého světa. Doslova od Brazílie, Indie, Německa a Japonska, přes Malajsii, Švýcarsko, Francii a Austrálii po Kanadu, Severní Ameriku, Keňu i Botswanu. A taky z nejvýše položené marmeládovny v Evropě,“ popisuje Blanka Milfaitová, která začala s vařením marmelád v roce 2013 na Šumavě. Teď s rodinou žije ve vesničce v italských Dolomitech, kde v době vyhlášení výsledků mrzlo a za okny byl metr sněhu.
Minulý týden si pro své ocenění do Anglie osobně zajela a kromě dvou medailí - jednu za kombinaci červeného pomeranče s campari (Fresh Blood Orange & Campari Marmalade), druhou za citronovou marmeládu s hruškami a vanilkou z Tahiti (Lemon, Pear and Vanilla from Tahiti Marmalade) - přivezla i prosbu od pořadatelky soutěže. Aby Češky, kterých se každoročně soutěže účastní celá řada, do Anglie posílaly opravdu jen marmelády, ne zavařeniny.
Ze svých pokračovatelek má přitom Blanka upřímnou radost. „Každý rok tu nějaká Češka uspěje, ale už jen to, že se odhodlala, odvážila a doma pak pokračuje v kvalitní řemeslné výrobě s lokálním dopadem, je prostě jedinečné!“ píše na svém webu marmeládová královna, která už se letos k účasti v soutěži doslova nechala ukecat rodinou a italskými přáteli.
Jak letos našla ty správné kombinace? A co radí?
Po vyhlášení výsledků soutěže jsme se Blanky Milfaitové zeptali, jak se dobrala k dalším unikátním chutím, které porotu soutěže tak oslovily. A ona prozradila i svou „zlatou trojkombinaci“ pro tu nejlepší marmeládu.
Proč právě kombinace červených pomerančů s campari a hrušek, citronu a vanilky?
Vyrábíme ročně mnoho zajímavých kombinací, většina vznikne náhodou a není to žádná věda. Máme na Sicílii malý divoký sad, a když muž dovezl letošní sklizeň, bylo jasné, že červené pomeranče zase zabodují. Mají vynikající sladkost a šťavnatost. No a do barvy sedí campari (úsměv). Tuhle jsem udělala přímo pro mistrovství. Citron s hruškou, druhou zlatou, děláme už nějakou dobu a servírujeme ji v našem dolomitském baru spolu s různými sýry z okolních salaší. No a místní provokovali, abych jim přivezla zlatou medaili…
Blanka Milfaitová při přípravě své již tradiční marmelády z citronů a hrušek (uprostřed) a s hosty baru v rodinném penzionu v italských Dolomitech.
Blanko, máte případně nějakou zlatou radu pro ty, kteří při vaření marmelád rádi experimentují a hledají originální chuťové kombinace?
Víte, já vlastně ani nejsem velkým příznivcem kombinací. Sice jsem je českému trhu představila a roky měnila zaběhlé chutě desetitisíců našich klientů, ale dnes mám větší radost z jednodruhové pořádné jahodové nebo meruňkové či malinové. Jsem přesvědčená, že právě tam se ukáže, kdo vyrábět umí.
Lidé kolikrát koukají, jak dobrá může být čistá marmeláda z višní či černého rybízu. Díky sajrajtu v obchodech jsme zapomněli na staré dobré a poctivé chutě. Vracím je na trh. A rada na závěr? Není třeba roztodivných kombinací pro výjimečnou chuť, pro zážitek z marmelády je důležitější zlatá trojkombinace: nejlepší ovoce, méně cukru s troškou citronové šťávy a krátké vaření.
Podívejte se, jak jednoduše Blanka Milfaitová marmelády připravuje:
16. října 2015 |
Vaření a recepty
Sledovat další díly na iDNES.tvCo vám nejvíc učarovalo na Itálii, pro kterou jste de facto ty cenné zlaté medaile z Anglie přivezla?
Před lety se mě muž zeptal, když jsme se poznali a utíkali do Dolomit randit, kde bych chtěla jednou žít. Řekla jsem mu, že klidně tady. Vysoko v horách, v drsné přírodě a dost daleko od městské společnosti. Víte, soused dělá luxusní špek, druhý pořádné sýry, vzduch je tu čistý a řízný jako ledovec. Pozemkem nám protékají horské potoky, kde indiánky (dvě malé dcery, pozn. red.) chovají pstruhy, laviny dopadají kus od domu a vlci v noci pořádají hostiny na vysoké tam, kde holky přes den staví sněhuláky. To je náš domov, taky školní třída domácí školy, to je místo naší práce i dokonalé hobby. Myslíte, že je to k učarování málo?
