"Podle údajů dostupných na ministerstvu zemědělství to loni v květnu bylo asi 1 270 hektarů. Pozná se to podle žádostí o dotace. Tam však nejsou započítaní takzvaní samozásobitelé, tedy ti, kdo pěstují na ploše menší než jeden hektar," říká Jan Saglena ze společnosti Topol Bečkov, která hospodaří na sedmi hektarech.
"U nás většinou nesklízíme na biomasu, ale pěstujeme topol na řízky, které pak dodáváme dál," vysvětluje. V roce 2011 putovaly na 275 míst po celé republice (viz mapa níže).
Topoly se pěstují ve dvou- nebo pětiletém cyklu. Dvouleté stromky se sklízejí na biomasu, která by měla mít vyšší výhřevnost než hnědé uhlí. "Malí samozásobitelé pak často kácejí až po pěti letech a kulatinu používají na topení," vysvětluje Saglena.
Plantáž po 19 měsících od výsadby
Řízky z Bečkova putují do 275 míst po celé republice.
Na svých internetových stránkách vysvětluje, že nebezpečí vpádu invazivní rostliny do české přírody by nemělo hrozit. "Japonský topol je dvoudomá rostlina samičího pohlaví. Řízkování je jediná možnost rozmnožování z matečnice. Dřevina dospívá mezi 8. až 10. rokem svého růstu. Pokud obmýtáme každý čtvrtý až šestý rok, není možné, aby dřevina vykvetla a množila se semeny," tvrdí (o nebezpečí invazních dřevin pro přírodu více zde).
Problém by ovšem mohl nastat v případě, kdyby některý pěstitel nechal plantáž zpustnout a nestaral se o ni. "Pole" topolů je třeba likvidovat, protože po běžné sklizni kmínky v zemi zase obrostou. Takže pokud někdo chce s pěstováním skončit, musí pařezy zničit buď chemicky, nebo pomocí frézy, která rozemele kořeny až do hloubky 40–60 centimetrů.
Podívejte se na video, jak vypadá mechanizace pro sázení a sklizeň biomasy.
