Snad v nejzachovalejší židovské čtvrti v celé republice vede tuto hospodu-pizzerii Petr Cejpek alias Cépa. Šéfa si pozval kvůli platingu, nicméně Pohlreichovi bylo jasné, že tak triviální to nebude. A nebylo. Špatně byl celý koncept, s nímž si šéfkuchař a provozovatel Cépa prostě sám nevěděl rady.
„Vzal jsem si tady hospodu, chybí mi koncept, a když jsme v židovském městě, chtělo by to zaměřit se tím směrem. Ale nevím jak,“ říká Cépa, který restauraci provozuje třetím rokem, dělá rozvoz obědů po obci a zároveň je šéfkuchařem. V srdci židovského města, kde historie na každého syrově dýchne, chtěl dokonce budovat jakýsi památník holokaustu, aby do své hospody přitáhl lidi. Přitom má přímo v chodníku před podnikem hned několik stolpersteinů, tedy kamenů zmizelých. Kameny, o které se má doslova zakopávat, aby si člověk neustále připomínal minulost.
Boskovické unikátní místo s dobrým jídlem |
„Jestli tohle bude jen o platingu, tak já jsem Golem,“ uvede svou misi šéf, když zaparkuje před zmíněnou restaurací. A trpce dodává: „Jak je možné, že v Rabínově šenku podávají vepřové maso? Tady rabín těžce tápe…“ Typicky židovská jídla měl navíc Cépa v nabídce jen o prázdninách.
Nabídku Rabínova šenku hodně zachraňovala pizza, ale i na ní bylo hodně co zlepšovat. Hlavně je fajn na těsto používat speciální italskou mouku, jak jim šéf předvedl, a rozdíl je znát – ovšem změnit Cépovo myšlení není snadné. A některé kombinace na talíři šéf raději jen stroze okomentuje: „To je Valentino Rossi a Béda Trávníček na jednom talíři.“
Pohlreichova mise 2026 přináší s Ano, šéfe! další příběhy iluzí, zmaru i naděje |
Zátěžový test restaurace dá šéfovi zapravdu – je třeba se soustředit hlavně na dobré jídlo. „Zátěžák ukázal, že tu panuje třistaletý duch. Jídlo bez výrazu, nestojí to za nic. Ani studené jídlo na talíři není ok,“ shrne šéf stoicky výsledek, který osazenstvo kuchyně posadil zpátky na zem.
Šéf pomůže rozjet smysluplný koncept
„Začal bych tím, že se zbavíme názvu Rabínův šenk. Sundáme tu hnusnou vývěsní věc, v prostoru necháme co nejmíň cetek, obrázků, lapačů prachu, které jsou k ničemu. Pak se tu bude snadno uklízet. Navíc hlavní roli má hrát jídlo a servis,“ probere šéf s Cépou, jak změny nastartovat.
A co se dalšího směřování podniku týká, tradiční židovské pokrmy mohou být na jídelním lístku celoročně. Stačí vědět, jak na to – podívejte se na ukázku na videu – jak šéf poradí a nabídne recepty. Vždyť i ztučnělá jatýrka vodních ptáků (foie gras) mají kořeny v Izraeli – a připraví se z něj snadno a rychle naprosto dokonalé jídlo, které si pravděpodobně doma neuděláte. Nebo nenápadný ale výrazný tabouleh s čerstvou petrželkou.
Pohlreichova mise 2026 přináší s Ano, šéfe! další příběhy iluzí, zmaru i naděje |
Osazenstvu kuchyně šéfovy recepty opravdu chutnají. Ale pomůže to Cépovu podniku ke smysluplnému konceptu? Šéfovi nezbývá, než se nechat překvapit. A tak se také stalo. Když se Zdeněk Pohlreich po nějakém čase do Boskovic a do Cépovy restaurace vrátil, našel úplně jiný podnik.
Hospoda už se jmenuje jinak, je otevřená častěji, nabízejí židovská jídla a lidé je prý hltají. „Až sem najedou turisti a budou chtít původní jídlo, tohle by mohlo dopadnout. Mně to normálně chutná. Dobře uvařené, k tématu, jsem spokojen,“ konstatuje se špatně utajovanou radostí. A nadšený Cépa přinese i tradiční dezert, který našel mezi starými židovskými recepty: bramoborové plačky s jablečným pyré a mátovým přelivem. „Říkám to nerad, ale je to skvělý,“ je Pohlreich spokojen.
Cépa tak dostal jednu hvězdičku, i když byl šéf na vážkách. Ale určitě zaslouženě. Šéfkuchař Cépa sice nějakou dobu bojoval se zákeřnou nemocí a před personálem či lidmi z okolních podniků mohl vypadat jako flákač, když míval často zavřeno – což popírá. Ale jen on ví, jak mu dala léčba zabrat, a jak a na co tento čas využil. Nezbývá než popřát plné zotavení a radost z prosperujícího podniku a spokojených hostů. „Lidi mu sem začnou chodit, a to bude ten největší trest za lhaní,“ uzavřel to šéf.
A jak to viděl Petr Cejpek jako hlavní hrdina? „Na natáčení nevzpomínám ve zlém. A když jsem ještě viděl první díly, uvědomil jsem si, jak to u nás celé proběhlo vlastně na pohodu. Zdeněk nekřičel, nic nenašel, byl vstřícný, ale neproběhly žádné velké emoce. Jsem si jistý, že ve střihu se nakonec objeví něco, co se mi v daný moment nezdálo katastrofické, ale i s ohledem na to, že jsme nakonec hvězdičku dostali, nebyli jsme tak hrozní. A ještě jsme si změnili název. Nově jsme Restaurace Plačkova.“ Proč? Odpověď máte hned v perexu tohoto článku.
A šel by Cépa do natáčení znovu? „Určitě ano, i proto, jak to nakonec dopadlo. Byl to tedy záhul, protože v kuchyni jsme běžně dva a najednou se nás tam muselo vejít v šest, byl jsem krátce po nemoci, ale byl to zážitek. Proč se o něj ochudit. A vy se můžete stavit a posoudit, jak nám to vaří,“ tvrdí Petr Cejpek dnes a zve k návštěvě svého restaurace.
