VIDEO: Pohlreich jako šéf v obří školní kuchyni, zabijáku čerstvosti

  • 132
Na adresu Ano, šéfe! dorazila stížnost studentů olomouckého Slovanského gymnázia: nejede jim rozvařené a studené jídlo bez chuti a Zdeněk Pohlreich se jim vůbec nediví. Přitom jde o obědy ze supermoderní jídelny. Kuchaři se snaží, ale svazují je normy a vaří každý den téměř tři tisíce obědů najednou.

Do Olomouce šéf dorazí správně nastartovaný na šestnáctileté zmlsané studenty, kteří si v životě nezkusili těžkou otročinu kuchařek ve školní kuchyni, ale nad přesolenými obědy ze školní jídelny ohrnují nos. Navíc proti nim rozjeli stávku. Kupodivu pro ně má pochopení i ředitel školy, ukázal v pondělí večer odvysílaný premiérový díl další řady Ano, šéfe!.

Pikantní je, že jde o studenty francouzské sekce, kterým musí z centrální kuchyně oběd vozit. A nemají na výběr, prostě vždy dostanou menu číslo jedna, které navíc cestou vystydne a vlastní přesun mu také nepřidá. „Čerstvost jídla se po cestě nezlepšuje, to je jednou jistá věc,“ komentuje to ironicky šéf. Přitom právě Francouzi považují čerstvé a chutné jídlo za jednu ze základních životních radostí, což studenti ze stáží ve Francii dobře vědí.

Není divu, že Pohlreich neodolá, a dá tzv. italskou polévku, filé s kaší z předem loupaných brambor a mrkvový salát ochutnat skupince francouzských studentů a vyučujících, kteří na olomouckém gymnáziu právě pobývají. A požádá je o upřímné hodnocení. Už jen výrazy jejich obličejů a vrácení téměř netknutých jídel hovoří za vše.

Oběd českých studentů by ti francouzští prostě nedali: jsou zvyklí na předkrm v podobě salátu, hlavní jídlo (většinou maso nebo rybu), pak kousek sýra nebo jogurt a dezert. A to mají u všech těchto chodů na výběr. Kdyby to bylo na šéfovi, poslal by do Francie na stáž se studenty i kuchařky. A ty potvrdily, že by jely - zajímá je, jak to dělají jinde a jak dostávají čerstvé jídlo na talíř.

Moderní kuchyně evokuje vzpomínky na vojnu v minulém století

Pohlreich jde po stopách toho, jak obědy v obří supermoderní kuchyni vznikají, a ne náhodou mu to nepříjemně evokuje vzpomínky na vojnu. Přesto, že jde o nově vybudovanou a jen pár měsíců provozovanou kuchyni, má nejen šéf, ale i divák, bezútěšný pocit, že tam padají peníze i spousta poctivé, ale špatně placené práce (kterou si studenti i ředitel gymnázia díky šéfovi osobně vyzkoušejí) jako do hladové jámy. Která ale chutný oběd jen tak nevydá.

Co je spotřební koš?

Je to jakýsi pomyslný normovaný nákupní košík, který pro školní jídelny legislativně stanovuje, z čeho mají vařit, aby to vyhovovalo výživovým požadavkům dětí. Obsahuje určité skupiny potravin (brambory, maso, ovoce, zelenina, ovoce atd.) a jejich doporučenou spotřebu na žáka a den. Výpočtem spotřebního koše pak jídelna dokumentuje, jak tato doporučení plní.

„Bohužel, jedna z mála tradic, kterou tady dodržujeme, je to, že jídlo ve školách nestojí vůbec za nic,“ konstatuje Zdeněk Pohlreich. A hned dodává, že samozřejmě ne ve všech, protože se nechce dotknout dříčů, kteří pro zdravé a chutné jídlo pro děti dělají maximum.

Problém totiž není v lidech, kteří i v moderní kuchyni dělají těžkou práci za pár korun, tahají se s dvacetilitrovými várnicemi, do kterých přelévají polévku z obřího nerezového hrnce desetilitrovým kýblem, a ručně válejí šulánky na buchtičky, aby se ušetřilo. Přitom je za tím spousta peněz, které to všechno stojí na režii, a na konci sedí děti a studenti nad jídlem, jehož výživová hodnota je diskutabilní. Papírově je ale vše v pořádku, spotřební koš je plněn.

Tam, kde se vaří pro téměř tři tisíce strávníků najednou, není prostor pro...
Tam, kde se vaří pro téměř tři tisíce strávníků najednou, není prostor pro...
Není škoda surovin, které přijdou vniveč?
Není škoda surovin, které přijdou vniveč?

Tam, kde se vaří pro téměř tři tisíce strávníků najednou, není prostor pro šetrné zacházení s jídlem. Není ale škoda surovin, které přijdou vniveč?

„Víte, co je na tom všem nejvtipnější?“ reaguje na starost šéfové olomoucké školní jídelny Zdeněk Pohlreich, když i té sice chutná jím připravené jídlo, ale zaříká se, že stejně musí jídelníček nastavit tak, aby se plnil spotřební koš.

„Že spotřební koš, který jim má zajistit harmonický a zdravý vývoj,“ ukazuje šéf na studenty u jídelního stolu, „vůbec neznamená, že oni to snědí.“ To, že je to někde napsané, a jídelna to splní, prostě něco takového papírově nezaručí. Přitom by o děti mělo jít ve školní jídelně především.

Za zdravé školní jídelny bojují rodiče i učitelé

Není divu, že za zrušení přežitého spotřebního koše - který neřeší kvalitu, jen předepsané množství nakoupených surovin (vycházející z výživových dávek z roku 1989) a dětem nezaručuje zdravý a chutný oběd - už pár let bojuje občanská iniciativa Skutečně zdravá škola (o jejich začátcích v článku z roku 2014 zde.) A vcelku úspěšně. Zdravěji už podle jejich čísel jí 48 tisíc školkových i školních dětí a studentů.

V celé řadě škol se jim totiž mj. podařilo zařadit do jídelníčku opravdu čerstvé a kvalitní suroviny nakupované od lokálních zemědělců, řezníků i pekařů, děti pěstují zeleninu na školních pozemcích, jako tomu bylo dříve, a získávají povědomí o tom, jak se dostává jídlo na náš stůl (více o projektu zde). Program vychází ze zkušeností obdobného programu ve Velké Británii (Food for Life Partnership - FFLP, více zde).

A že to jde, dokáže nejen šéf v Olomouci, když to jeden den kuchařům, řediteli i studentům předvede. Je na kuchyni a škole, aby už si sama pro své děti něco podobného vybojovala. Podívejte se například, jak jde za rodičovský příspěvek 25 korun na dítě (to je čistě částka na suroviny, režii nutnou na přípravu jídla platí stát) navařit podle Jamieho Olivera (více v článku zde):

17. května 2016

Až se to podaří i v Olomouci, studenti určitě rádi nalepí své jídelně na dveře tu samolepku, co dostali od šéfa za svou odvahu s nechutným jídlem bojovat.