„Co dělat, když se roky používaná sekerka ztupí? Znovu ji nabrousit. Není to tak těžké,“ říká mistr brusič Marek Neuman v dalším díle seriálu zVostra.
Už dávno podle Neumana neplatí, že sekerka je za dva zlatý a topůrko za tolar, i ta nejobyčejnější sekerka dnes stojí v hobbymarketech pár set. Proto ji rozhodně nevyhodíme jen kvůli tomu, že je tupá a rozseknout s ní obyčejný špalek vyžaduje téměř nadlidské úsilí.
Aby byla zase „v kondici“ potřebujeme jen pár základních pomůcek. „U nás na brusírně samozřejmě používáme na její broušení vodní brusné kameny,“ dodává Marek.
Kámen, voda, ostří
Než začneme brousit, připravíme si také nádobu s vodou – brusič používá nepropustnou přepravku a přes ni dřevěnou podložku. Až na ni pak umístí nezbytný brusný kámen, s nímž bude pracovat.
„Brusný kámen je nejlepší, když na něm brousíte sekerku, nevzniká žádné teplo, navíc je i cenově přijatelný. Potřebovat budeme kameny tří hrubostí,“ vysvětluje Neuman.
Jako první ale ostří sekery prohlédneme, jestli na něm nejsou vylámané zuby. „V tom případě ostří pilujeme obyčejným pilníkem na železo tak dlouho, dokud není hladké,“ vysvětluje brusič s tím, že pak už konečně přijdou na řadu brusné kameny.
„Začíná se s tím nejhrubším s označením 400, pokračuje střední hrubostí 800 a končí jemným třítisícovým vodním kamenem,“ doporučuje.
Na hrubém kameni se udělá fazeta, na středním se ostří dobrousí a jemný vodní kámen pomůže s jeho leštěním. „Čím je ostří hladší, lesklejší, tím lépe se brání korozi,“ vysvětluje.
Dodržte úhel podle výrobce
Kdo chce správně nabrousit ostří sekery, musí znát úhel, pod kterým bude nástroj brousit.
Marek NeumanPůvodní profesí kuchař měl vždy blízko k nožům. Postupem času je začal i sbírat a zajímat se o výrobu a broušení nejlepších kousků z Japonska. Jeho koníček se později přeměnil v řemeslo a před dvěma lety vyústil v založení projektu Nože zVostra, specializovaného obchodu na broušení a údržbu nožů. Ruční broušení nožů si svoji popularitu a uznání našlo především mezi stovkami kuchařů. Brusičské řemeslo o rok později spojil Marek Neuman s předním výrobcem damaškových nožů Dellinger. |
„Když sekerku během broušení hodně položím, bude až neuvěřitelně ostrá. Nakrájím s ní papír nebo se s ní mohu i holit, ale je křehká. Pokud s ní najedu na nějaký suk během sekání dříví, muže se stát, že se kus ostří vyštípne,“ upozorňuje Neuman s tím, že ideální úhel pro broušení je kolem šedesáti stupňů. Nejlépe by se měl dodržet úhel brusu, který už udělal výrobce sekery.
Postup broušení je stejný jako u nožů, ostří se tak brousí postupně. „Už po pár tazích si můžete zkontrolovat, co jste na sekyrce udělali, jestli jste zvolili správný úhel broušení. Využívejte celou plochu vodního kamene, nezůstávejte jen na jednom místě, díky tomu se kámen tak rychle nevybrousí. A vodou ho pořád omývejte, zbaví se tak nečistot. Kámen by měl mít pořád na povrchu vodní film,“ radí.
V druhé fázi, při níž se používá vodní kámen s hrubostí 800, se ostří ještě víc vyhlazuje. Pracuje se stejně jako na začátku broušení. A je tu finále, v němž se už jen sekerka vyleští jemným brusným kamenem 3 000.
„Až se vás pak zima zeptá, co jste dělali na podzim, můžete ji v klidu říct – brousil jsem si na tebe sekyrku, zimo!“, směje se Marek Neuman.
