„Moji předci žili v oblasti Španělska, kde se pěstovalo konopí. Na deset kilometrech čtverečních byste tam našli třeba sto provazníků. A když v roce 1805 Napoleon budoval vojsko, naverboval je do armády, aby mu dodávali provazy. Když došli do Slavkova, nějak se stalo, že tu zůstali. Nikdo už neví, zda byli zranění, ale je faktem, že je tu největší koncentrace Bedaňů,“ popisuje provazník Jindřich Bedaň.
Provazníkem byl už jeho strýc i otec, ale když strýc v roce 2010 zemřel, tatínek se už do nové výzvy vzhledem k věku nechtěl pouštět. Kladl však synovi na srdce, že když má tradice zůstat, je to teď na něm.
Problém byl v tom, že zpočátku vůbec nevěděl, jak na to. Znal výrobu jenom z rychlíku, sám tehdy studoval na vysoké škole, takže směřoval svůj život úplně jinam.
Když začali s kolegou s první výrobou, učili se metodou pokus/omyl. Takže dostali zakázku, ale někdy měli výsledek třeba až na desátý pokus.
„Výhodou bylo, že když jsme znovuotevřeli prodejnu, měli jsme ohromnou zásobu materiálu. Jeden typ lana třeba v deseti druzích provedení. To nikdo neměl,“ vzpomíná.
Dnes vyrábějí lana od jednoho do pětačtyřiceti milimetrů včetně šňůr pro žaluzie nebo šňůrky do bot. Chodí k nim horolezci, ale i milovníci bondáže, což je erotické svazování (více čtěte zde), někdy přijde i umělecký fotograf, který lano potřebuje k fotografování.
Provazník Jindřich Bedaň
Z lan zároveň vyrábějí i konkrétní produkty. Mohou to být ochranné sítě na zábradlí nebo prolézačky pro děti.
Provazník se chlubí tím, že nevyrábějí jen sériovou produkci, ale snaží se mluvit se zákazníky a vyrobit jim lano a výrobek na přání.
Třešničkou na dortu je Bedaňova spolupráce se Zoo Praha a Dvůr Králové, pro které dodává lana na zakázku. Tady je to úplně jiná práce, protože tato lana se prošívají po šedesáti centimetrech, aby se v pavilonech nemohly snadno rozplést.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
„Používají se čtyřpramenná lana, a když s nimi zvířata manipulují, mohla by se rozplést a zvíře by se mohlo mezi prameny zachytit a poranit,“ popisuje.
A další kapitolou ve vývoji lan se stal případ, kdy se u nich pokusila koupit lano francouzská akrobatka, která měla mít v Praze vystoupení, jenže lano podle jejích potřeb nedokázali vyrobit. Škoda, řekli si.
Jenže když se to opakovalo o dva roky později s umělci s Belgie, zajiskřilo jim v očích a řekli si, že to už nebude náhoda.
Jenže trvalo ještě další dva roky, že vymysleli technologii pro výrobu lana pro artisty. „Ale pak se to rozkřiklo, takže když má být u nás nějaká akce, chodí akrobati z celé Evropy,“ nezapomíná se pochlubit.
