Mozaikovat jde vše, co se nehýbe, říká autorka proprietníků

Propadnout hand made tvorbě se dá snadno, ale ne každý dokáže proměnit rukodělnou zálibu v profesi. Pavlíně Pecko se to v případě mozaik podařilo na jedničku.
Starý stolek s omozaikovanou deskou dál slouží.

Starý stolek s omozaikovanou deskou dál slouží. | foto: osobní archiv Pavlíny Pecko

Zrychlenou dobu může každý z nás aspoň na nějaký čas zastavit, když se ponoří do ruční tvorby. Někdo háčkuje, jiný si oblíbil patchwork, třetí možná pracuje s dřevem a Pavlíně učarovala mozaika. Je totiž stejně rozmanitá a živelná jako ona sama.

Usměvavá žena nejčastěji používá keramiku a porcelán, případně i sklo, a kromě klasické mozaiky vytváří rovněž originální korálkovou nebo výjimečné proprietníky. Netušíte, o čem je řeč? Tak to vezmeme pěkně od začátku.

Poděkování do nebe

Když bylo Pavlíně asi deset let, okouzlil ji balet. Až tak, že dokonce uvažovala o taneční konzervatoři. Jenže byla děvče nadmíru vyvinuté. „Klidně napište, že jsem měla velká prsa a intuice mi říkala: baletky nejsou prsaté. Také rodiče naznačovali, že tohle patrně nebude moje cesta,“ říká. Nicméně ještě předtím ji bavila také výtvarka, uhlem kreslila portréty.

Největší vliv na ni měla babička Amálka, se kterou už jako předškolačka zkoušela háčkovat, plést a vyšívat. Všichni z rodiny od ní na Vánoce „fasovali“ vlastnoručně vyrobené dárky, což se děje dodnes.

„Narodila jsem se v Karviné a babička bydlela ve stejném městě, jen v ulici Kosmonautů. Možná i proto mám ráda sci-fi. O víkendech jsem k ní často jezdila, pořád jsme spolu něco vyráběly.“

Bylo to logické, babička a Pavlínin strýc kouzlili a pro své triky potřebovali mnoho pomůcek. Jejich prodejem si rovněž přivydělávali nějakou tu korunu. Pavlína jim při tom koukala pod ruce, v hand made tvorbě vlastně vyrostla. Jen jí jako dítěti pořád vrtalo hlavou, proč si babička svoje pomůcky nevyčaruje, když umí kouzlit…

Když přijde televizní inspirace

Vzpomenete si, jak jste jako malí modelovali z moduritu a pak svoje výtvory pekli v troubě? Pavlína ho v dětství také používala. Časem se naučila ještě patinovat, vyráběla šperky nebo vitráže. Zkrátka – co ji v životě potkalo a zdálo se zajímavé, na to sáhla. A když už jí to nic nedávalo, chyběla vášeň, zkusila zase něco jiného.

Staré knoflíky, korálky i porcelán. Umění z odpadu je lék pro kancelářské krysy

Díky babičce rovněž zjistila, že ne vždy je nutné kupovat nové materiály, hodně věcí se najde na bleších trzích, někdy stačí prohrabat poklady na půdě. Přesto stále šlo o koníček. Co jí to do života dalo? „Vytrvalost. Každá tvorba má určité fáze. Zkraje jsem nadšená, pak si říkám, že už by to snad mohlo být hotové a na konci nezřídka ,melu z posledního‘. Naučila jsem se pracovat s různými hmotami a materiály. A také mám hezký pocit, že za mou snahou zůstává něco reálného. Přesto si myslím, že proces tvorby je stejně důležitý jako finální výrobek,“ tvrdí.

Jak se tedy dostala k mozaice? Asi před dvaceti lety její kamarádka viděla v televizním receptáři Přemka Podlahy mozaiku a říkala, to musíme zkusit.

Kariéru mozaikářky odstarovaly květináče.

Pavlína se nedala dvakrát přemlouvat. „Od mých 14 let jsem vášnivou kaktusářkou a sukulentářkou a pocit, že své zeleni dopřeju originální květináče, mě lákal. Dokonce ten první s mozaikou mám stále doma a vždycky, když se nějaké rostlině nedaří, přesadím ji právě sem. Pokaždé se vzpamatovala. Jako kdyby se energie, kterou člověk vkládá do tvoření, stále vracela,“ uvažuje. Kamarádku mozaika časem přestala bavit, Pavlína u ní zůstala. Kruh se uzavřel, když se po letech několikrát zúčastnila natáčení pro ni osudového pořadu už s vlastními výrobky. Jen setkání s legendárním Přemkem Podlahou nestihla.

Ze zábavy se nakonec stalo živobytí

Přibližně před pěti lety Pavlína pracovala jako obchodní zástupce v jednom rádiu, ale už ji to netěšilo. Sama sebe se ptala, zda toto je opravdu cesta, kterou chce jít dál. Odpověď z její hlavy přišla rychle a byla záporná. „Tenkrát už jsem měla v občance stav rozvedená, mým dcerám bylo 9 a 13 let a v době, kdy jsem neměla žádnou jistotu ani finanční rezervu, jsem se rozhodla proměnit koníček na živnost. Vzala jsem si půjčku a společně se dvěma kamarádkami jsme otevřely v pražském Braníku ateliér. Jedna z nich se časem přestěhovala, další si chtěla založit něco svého, a tak jsem tu zůstala sama.“

V mezičase se ateliér proměnil. Pavlína se inspirovala italskými Benátkami, kam jezdila nakupovat některý materiál a viděla, jak jsou tamní řemeslné obchůdky zařízené. Nic velkého, prodejničky jako dlaň, propojené s dílnami, kdy se řemeslníkům dalo koukat přímo pod ruce.

Ateliér současně slouží jako obchod a také prostor pro kreativní workshopy....
Ateliér současně slouží jako obchod a také prostor pro kreativní workshopy....

Ateliér současně slouží jako obchod a také prostor pro kreativní workshopy.

„Přišlo mi to sympatické. Viděla jsem, jak věci vznikají a kdo je vyrábí. Něco podobného dnes najdete i u mě. Jen jsem musela vystoupit ze své komfortní zóny, já se totiž za své výrobky vždycky schovávala. Myslela jsem, že stačí vytvořit něco hezkého, třeba mozaikové zrcadlo, desku konferenčního stolku nebo vázu, ale doba se změnila. Dnes už zákazníci nestojí o neosobní nákup, chtějí vás poznat. Proto se ateliér stal součástí kamenného obchodu.“

Hledání vlastní ceny je složitý proces

Dříve se ateliér jmenoval poněkud neutrálně Nic není moc, teď nese Pavlínino jméno. Přesněji její křestní jméno a rodné příjmení v mužském tvaru. „Nic jsem si nevymýšlela, tatínek se opravdu jmenuje Pecko. Hezky se to vyslovuje a já někdy z legrace dodávám, že jsem Pavlína Pecko, která umí všecko,“ říká nositelka jména s nadsázkou.

Pavlína Pecko

Co dělá, když se nevěnuje mozaice ani jiné tvorbě rukama? Cvičí jógu, však také tělo dostává při práci zabrat. Ještě se chystá naučit krav magu, prý aby se dokázala ubránit, kdyby na to přišlo. Těší se na pobyt ve tmě. Má ráda půsty, a půst od lidí a světla je jen jedna z mnoha forem.

Pavlína Pecko

Pořád opečovává svoje milované kaktusy a sukulenty. Baví ji improvizační divadlo a ještě uvažuje, že by si našla učitelku zpěvu. Má k tomu pádný důvod. Doma jim totiž televizi nahrazuje piano, s dcerami často jamuje.

Hodně ji posunula také marketingová poradkyně Daniela Beranová. „Organizuje svatby a večírky a musí mít opravdu dobře spočítané, za kolik své služby prodá. S její pomocí jsem se naučila správně nacenit své výrobky, což jsem dřív neuměla. Když někdo přijde do obchodu nebo se podívá někde na internet a ohromí ho například dvacet tisíc za zrcadlo s beads mozaikou, dokážu mu vysvětlit, co vše se do ceny promítá,“ vysvětluje.

Pavlína často pracuje se starým porcelánem, který sežene na bleších trzích nebo dostane za hubičku. Ale všechno ostatní něco stojí. Ať už se bavíme o samotné tvorbě, jež se u větších objektů pohybuje v řádech měsíců, nebo o pronájmech prodejních ploch na trzích, výstavách a jiných prezentačních akcích, stojanech, které pro své produkty musí někdo vyrobit. Rovněž platí fotografku, aby předměty a objekty hezky zvěčnila, a tak by se dalo pokračovat.

Co jí pomáhá nejvíc? „Když se dostanu mezi lidi. Začínala jsem tím, že mě oslovili organizátoři známých berounských hrnčířských a řemeslných trhů, a pak se to nabalovalo jako sněhová koule. Hodně funguje také šeptanda a doporučení,“ rozkrývá pozadí aktivit, které nejsou na první pohled vidět.

Nahlédnutí mozaice pod pokličku

Abyste mohli obal na květináč, podnos, vázu nebo jiný předmět odekorovat, potřebujete střepy. Stačí šikovně rozbít obkládačky či jiný výrobek, nejčastěji z keramiky. Další možnost nabízí rozštípat ho speciálními kleštěmi, případně ještě existují řezáky na keramiku a sklo, ty se zase hodí na pravidelnější tvary. Práce se střepy vyžaduje jistou obezřetnost, mají ostré hrany.

Pavlína dokončuje obraz Květ života.

V obchodech si také můžete koupit hotové, předem nařezané čtverečky, obdélníčky a jiné tvary s hladkými hranami (takto se už glazují a vypalují v peci). Dobře se z nich skládají přesné vzory. Ale to není případ mozaikářky, podle ní přesné tvary nemají s tvůrčí prací mnoho společného, vytrácí se kouzlo kreativity.

Co přijde pak? Pavlína svou práci vysvětluje na beads mozaice, kdy keramické střepy nahrazují korálky, někdy se jí také říká mikromozaika. Správně hádáte, že je mnohem pracnější. „Kromě korálků používám i kabošony, což jsou skleněné kamínky bez dírek, také knoflíky nebo různé minerály. Odlišných barev, tvarů i velikostí. Beads mozaikou zdobím hlavně rámy zrcadel, ale tímto způsobem můžete odekorovat i jiné předměty.“

„Když začínám se zrcadlem, potřebuji kromě něj pevný podklad s nízkým rámem, tak jsem si vymyslela opatřit dřevěnou desku několik milimetrů vysokým lemem, aby korálky umístěné po obvodu nevypadly. Většinou pracuji s představou, kterou nosím v hlavě, u větších předmětů si celý dekor kreslím na papír. Potom začnu nanečisto skládat korálky. Nejprve větší, ty tvoří kostru dekoru, já jim říkám ostrůvky, a postupně je doplňuji menšími,“ vysvětluje Pavlína a u toho prakticky ukazuje, co říká, abychom viděli kousek tvorby naživo.

Vypadá to snadno, ale trvá docela dlouho. Výhodou skládání korálků jen tak je však možnost jednoduché výměny. Když se mozaikářce nelíbí, co vytvořila, korálky vezme a položí na jiné místo, nebo je nahradí. Aby byl výsledek plastický, rozmanitý a vše do sebe krásně zapadalo. Někdy má tohle „nanečisto“ hotové třeba na třetí pokus, jindy dekor vymýšlí a přetváří opravdu mnohokrát. Tvůrčí proces se nedá uspěchat.

Další mravenčí práce následuje

Potom každý korálek nadzvedne pinzetou, na dřevo nanese malé množství lepidla Dispercoll D3 a přilepí ho. Pěkně jeden po druhém. Přitom má asi 10 až 15 minut na to, aby ještě něco změnila, než lepidlo zaschne.

Nebylo by jednodušší nejdříve potřít část plochy, vytvořit lepidlové lože a do něj kamínky vmáčknout? „Ne. Jakmile bych do lepidlového lože vtlačila kamínek, z druhé strany vznikne malá boule, a to není ladné. Po vytvrdnutí lepidla pečlivě vyplním veškeré mezery spárovací hmotou, stejnou, jakou se v domácnostech používá na dlaždičky. Navlhčenou houbičkou pak stírám přebytečnou spárovačku,“ ukazuje na vzorku beads mozaiky. Vážně mravenčí práce. A kdyby časem některý střep nebo korálek vypadl, je možné zase ho přilepit.

Vynálezkyně proprietníků

Dříve se Pavlína věnovala hlavně tradiční mozaice, ta jde od ruky rychleji. Na beads mozaiku přišla náhodou, když jí mezi střepy omylem spadl korálek. Aha, řekla si, což to zkusit i z korálků, to bude pecka! Už se viděla, že objevuje Ameriku. Až později zjistila, jak se ohledně svého korálkového prvenství hluboce mýlí.

Ale jako první patrně vymyslela takzvaný proprietník, v jejím ateliéru jich také několik visí. Právě tato originální mozaika ji před lety „nakopla“ k tomu, aby přestala dělat, co ji nebaví, a naplno se začala věnovat tvorbě.

Dvojitá radost aneb proprietník zkombinovaný s upcyklací. Staré keramické talíře, a klidně můžou být i poškozené, jsou pro Pavlínu výzvou. Dávat nepoužívaným věcem novou šanci ji baví.

„Tenkrát jsem pro jedno bistro tvořila velkou mozaiku na stěnu za sporákem a grilem. Napadlo mi přidat do ní tu ucho od hrnečku, jinde misku třeba na citron, pokličku z konvice… Aby nejen zdobila, ale také přinesla užitek. Jednomu zákazníkovi bistra se natolik zalíbila, že mě oslovil, abych mu udělala něco podobného domů. Bylo mi líto, že by v jeho v pronajatém bytě zůstala, až se bude časem stěhovat, a tak mě napadlo dát ji na dřevěnou desku s rámem,“ říká usměvavá žena.

Její energie je nakažlivá. Když redaktorce mezi řečí nabízí, aby k ní přišla na některý workshop, dotyčná nadšeně souhlasí, přestože si myslí, že má obě ruce levé.

Podle Pavlíny je mozaika vlastně arteterapie, meditace v praxi. Čas se rozpustí, mysl se zajímá o barvy a tvary, vše ostatní odpluje pryč. Lidé jsou prý na workshopech často překvapení, že se jim uleví i psychicky. A když ještě zjistí, že něco skutečně dokážou, přestože jim třeba od dětství doma tvrdili, jak jsou nešikovní, rozzáří se jim oči i duše.

Život pestrobarevný jako mozaika

V ateliéru ještě obdivujeme další upcyklovanou mozaiku. Ze starých a poničených talířů a talířků mozaikářka vyrábí originální mísy, květináče i zrcadla. V podstatě hledá a kombinuje jednotlivé díly, které spojuje vysokopevnostním lepidlem. Základ si položí na točnu a postupně přidává kus po kuse. Přitom musí vychytat rádius a vhodnou kombinaci ohybů.

Místo fádní pracovní desky vyzkoušejte mozaiku. Rozsvítí vaši kuchyni

„Nejprve jsem na to šla technicky, ale stále se mi nedařilo. Tak jsem zůstala u točení a zkoumání, který kousek rozbitého talířku bude pasovat k ostatním. Někdy je to dobrodružství,“ zase se směje.

A dodává, že mozaikovat můžete všechno, co je pevné. Nehýbe se to? Pak s chutí do toho. Ani obliny nebo ostré hrany ničemu nevadí.

Stejně tak Pavlíně nevadí, že nemá odborné vzdělání. Co potřebovala, to se naučila cestou pokus omyl, v průběhu doby také absolvovala mnoho kurzů. Kreativitu má zřejmě v genech po babičce, po ní ji zase zdědily dcery. Starší Marie studuje herectví na konzervatoři, kterému dala přednost před grafikou na střední umělecké škole zvané Hollarka, a mladší Eliška možná nakonec zvolí gymnázium, přestože také ráda maluje.

Krmítko v americkém Ohiu

  • Nejčtenější

Seznamte se s Ninou, francouzským buldočkem budoucnosti

26. března 2024

Chovatelé se snaží zachránit francouzského buldočka tím, že odstraňují jeho hlavní zdravotní...

Ve spáleném Českém Švýcarsku už vyrostly břízky ze semínek do výšky metru

22. března 2024

Vědci Botanického ústavu Akademie věd se nestačí divit, s jakou rychlostí se obnovuje vegetace na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pohlreichův cukrář prozradil náročný recept na italské velikonoční holubice

25. března 2024

Co je pro nás velikonoční beránek, to je pro Italy velikonoční holubice. Colomba. Symbol Ducha...

Pohlreich se vrátil do rodné stáje. V Česku na grilu je mírný jako beránek

24. března 2024

Kdo má rád gastronomické soutěže, v tomto pořadu si možná přijde na své. Po krátkém „odskoku“ na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Jak se vyznáte v pivu a jeho čepování?

28. března 2024

Pivo je českým národním nápojem a v jeho konzumaci se pravidelně držíme na horních příčkách...

Ve skleníku topí koňským hnojem, prodlouží si tak sezonu o týdny

28. března 2024

Novou pěstební sezonu zahajují Lucie a Brett Gallagherovi už na konci února. Přestože pozemek v...

KVÍZ: Jak se vyznáte v pivu a jeho čepování?

28. března 2024

Pivo je českým národním nápojem a v jeho konzumaci se pravidelně držíme na horních příčkách...

Semínka rajčat koupejte v heřmánku, radí zkušený zahradník, jak na výsev

27. března 2024

Semena rajčat se tradičně vysévají na Josefa, nicméně do Velikonoc to pořád stihnete tak, abyste po...

Jak máte zorganizovanou knihovnu? Nejlepší vychytávky pro knihomoly

27. března 2024

Každý vášnivý čtenář ví, že čím víc knih doma má, tím náročnější je všechny ty skvosty nějak...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...