Epoxidová pryskyřice se stále častěji stává nosným materiálem pro umění a design či šperkařskou tvorbu. Jak jste se k ní dostala?
Původně jsem se s epoxidovou pryskyřicí setkala při renovaci starého nábytku. Jako ekologicky smýšlejícímu člověku by se mi líbilo, kdyby se jednalo o skutečnou pryskyřici, která se kdysi ke spojování materiálů používala. Dnes už je to ale čistě technický materiál, který se více než 70 let využívá v mnohých průmyslových odvětvích. Pamatuji si, jak rodiče kdysi v sušárně dělali první podomácku vyrobené surfy, kdy se polystyren pokrýval touto umělou pryskyřicí.
Je to opravdu chemie a musíme se držet postupů, jež se nedají obejít. Dnes už máme na vylévání speciální místnost, která je bezprašná a má stálou teplotu.
