Ukázaly se tu modely, které už zdaleka nepatřily do kategorie dětských a jejichž pořízení stojí podobnou částku, jako kdybyste si koupili nové auto. Takové modely mohou stavět už jenom ti, kteří už dávno odrostli dětským střevícům, jen ta vášeň jim z dětských let zůstala a ve svém věku si už mohou dovolit investovat podstatně víc.
Modelářské letiště Sobínka kdysi bylo letištěm pro práškovací letadla a je na dohled od „dospěláckého“ letiště Praha-Ruzyně. Modeláři tu získali krásný prostor, kde mohou zkoušet své modely.
To znamená, že mohou vyzkoušet výsledky své práce na výrobě letadel, které věnují stovky hodin práce v domácích dílnách. „Můžeme létat do výšky osmdesáti metrů a do šířky dvou set padesáti metrů na každou stranu,“ říká Josef Balcar, správce modelářského letiště Sobínka.
Letečtí modeláři se třídí do několika kategorií. Někteří tíhnou ke stavbě malých plastikových modelů, někteří tíhnou spíš k tomu, aby jejich modely hned létaly.
„Třeba u nás v Hobby centru v Praze 4 máme plastikové i letecké modeláře. I proto jsme partnerem tohoto leteckého dne,“ říká Tomáš Navrátil, předseda modelářského kroužku, který letos slaví sedmdesát let od založení. Některé děti chodí už od pěti, ale většinu kluků „chytá“ modelařina před desátým rokem života.
Václav Burýšek, člen modelářského klubu Sobínka
„Já jsem třeba začínal v první třídě základní devítileté školy v Liberci. Začínal jsem s těmi, které létají, ale prošel jsem si i érou plastikových modelů. Nakonec jsem si prošel i érou opravdových letadel, když jsem létal jako plachtař,“ vzpomíná jeden z členů klubu Sobínka Václav Burýšek.
Tehdy, v jeho dětství však neměli ustláno na růžích. Neměli žádné kity, které se jenom mohou sestavit a už to létá. „Všechno jsme si museli vyřezávat sami, nic se nedalo koupit hotové, takže byly plánky a na základě nich jsme lupínkovou pilkou vyřezávali přesné tvary, brousili, lepili potahy. Vycházel časopis Modelář, to byla pro nás velká inspirace,“ říká Burýšek.
Vzpomíná na to, že tehdy ještě neexistovaly žádné RC modely. Ale už se začínaly modely členit na různé kategorie, které se v mnohém zachovaly dodnes. Tehdy stavěli házedla, letadla s gumovým pohonem. Pohon v jiné kategorii zajišťovaly i sifonové bombičky. Jen se letadlo muselo postavit tak, aby se hodilo – a vrátilo se zpátky.
Větší letadla postupně začaly pohánět benzinové motory. Ty už byly řiditelné, i když s dokonalostí dnešního RC ovládání to ještě nemělo nic společného. A o elektromotorech se jim vůbec nesnilo.
„Když se podíváte na dnešní startovní listinu, máte to tady podstatně pestřejší. Některé modely jsou s elektromotorem, ty si vezou baterky s sebou. Pak jsou tu modely s klasickým spalovacím motorem. Některé velké modely mají dokonce turbínu, což je, jako byste si zmenšili skutečný proudový motor. Dokonce i některé helikoptéry ho mají,“ říká Burýšek.
Letadla, tanky, lodě, vlaky. Procházka po obří výstavě plastikových modelářů |
Letečtí modeláři rádi soutěží, takže se setkávají na závodech. Na stránkách Klubu leteckých modelářů v jejich kalendáři se můžete sami přesvědčit, že kdybyste soutěže chtěli všechny objet, museli byste dát v práci výpověď a věnovat se jenom stavbě modelů a objíždění soutěží.
Přitom drtivá většina modelářů se tomuto koníčku věnuje ve volném čase. A v ideálním případě se jim podaří pro tento koníček „zlanařit“ své potomky, kteří postupně převezmou žezlo. A „starý taťka“ pak pomůže získat první zkušenosti se stavbou modelů.
