Využijí je chataři a chalupáři, ale i karavanisté a majitelé obytných aut. Sadaři a stavaři zase potřebují pohánět ruční nářadí.
Výběr podle zátěže
Při koupi je třeba si říct, jaké spotřebiče budeme napájet. Nejmenší problémy a investici budou mít ti, kdo potřebují na chatičce jen rozsvítit pár žárovek. "Tyto takzvané indukční spotřebiče rozsvítí i ta nejjednodušší centrála s kapacitní regulací. Pro výběr modelu pak stačí sečíst požadovaný příkon," říká Filip Kolář ze společnosti Honda stroje.
Daleko větší problém je u napájení strojů elektromotory. Tady je třeba neřídit se jen štítkovým hodnotami spotřeby, ale vzhledem k vysokým rozběhovým proudům musíte mít u některých spotřebičů tří- až pětinásobnou rezervu ve výkonu.
"U vrtaček už dnes nebývá problém, drtivá většina má plynulou regulaci otáček, takže než domáčknete tlačítko na nejvyšší obrátky, náběhová křivka proudu se vyrovná. Ale rekordmany jsou typicky úhlové brusky. Ty jsou schopné vyhazovat i 16amperové pojistky," upozorňuje Jan Čarný ze společnosti Bosch.
Mezi další problematické spotřebiče patří i kompresory či čerpadla. Obecně je třeba počítat s až pětinásobnou rezervou ve výkonu. Moderní stroje už ale často bývají opatřeny rozběhovou elektronikou, které rázy potlačují. Každý z výrobců se rád touto funkcí pochlubí, pokud ji má.
U staršího nářadí lze tento problém vyřešit dokoupení omezovačem náběhového proudu. Stojí asi tisíc korun, vřadí se mezi spotřebič a zdroj napětí.
Problematická elektronika
Většina levných elektrocentrál v cenách kolem 5 000 korun neobstojí pro připojení elektroniky: televizorů či počítačů. Je to kvůli nekvalitní křivce výstupního napětí, tvar sinusoidy připomíná spíše pohoří po výbuchu sopky než pravidelný tvar, jaký produkuje elektrárna.
Oproti rámovým elektrocentrálám je invertorové provedení daleko lehčí.
Elektrocentrála se uplatní i na stavbě.
U levných jednoduchých elektrocentrál s kapacitní regulací také dochází k velkému rozdílu ve výstupním napětí. Po zatížení klesá o desítky voltů. Toto řeší elektrocentrály s takzvanou AVR (Automatic Voltage Regulation) regulací. Kvalita výstupního napětí je taková, že lze bez nebezpečí připojit i elektroniku.
Cena se tu ale pohybuje podle výkonu skoro o řád výš, na dvoukilowattový zdroj počítejte s investicí podle značky s alespoň 20 tisíci korunami a více. Cena se také liší od způsobu regulace. Starší agregáty mají analogové AVR, modernější digitální, zato ale jsou schopné lépe reagovat na změny zatížení.
Nejmodernějšími (ale i nejdražšími) elektrocentrálami jsou takzvané invertorové. "Díky elektronice jsou daleko menší a lehčí, proto je například Honda je používá do kufříkového provedení. Z třífázového proudu dochází ke konverzi na stejnosměrný a centrála z něj vymodeluje dokonalou křivku k nerozeznání od zdroje ze zásuvky, často dokonce i hladší.
Výhodou kufříkových elektrocentrál je i daleko lepší odhlučnění motoru. "A ještě připomenu i kvalitu sinusoidy. U AVR regulace se sice nemusíte bát připojit elektroniku, ale v některých případech může třeba televize bručet. To se u digitální invertorové centrály absolutně nemůže stát," upozorňuje Radovan Čihák z obchodu RR nářadí, který prodává levnější centrály Heron, osvědčené nejen mezi kutily, ale i jako zdroj energie používané například hasiči a záchranáři.
Při výběru značky dbejte nejen na cenu, ale kontrolujte i dostupnost a kvalitu servisu. Roli bude hrát i intenzita využití související s životností, tedy počet motohodin bez generálky.
Máte praxi s provozem elektrocentrály? Podělte se o zkušenosti v diskusi.
