Tehdy se totiž stavělo tak, že se na podpůrnou konstrukci nalila vrstva betonu a na ni se nalepily obklady. Jenže vlivem počasí časem vrstva začala praskat, zateklo do ní a mráz práci dokonal.
Kvůli tomu se celý základ začne drolit a majitel co rok dva už jen lepí a opravuje největší průšvihy. U majitelů domu, Jirky a Věry, je to o to nesmyslnější, když jeden z balkonů vlastně vůbec nepoužívají. Kdysi ho postavili jen proto, že jim na něj „zbylo místo“.
„Vlastně jsem v životě na něm ani nevypil kafe,“ přiznal se Jirka. Vznikl proto, že v nosném sloupu se skrývá konstrukce nesoucí stropy domu, a tak se kdysi varianta stavby balkonu nabídla sama. Akorát sloup stojí přímo před oknem v přízemí, což nevypadá moc pěkně ani prakticky.
Akce: Rekonstrukce!Dvanáctidílný seriál můžete sledovat na ČT každé úterý odpoledne, reprízu následující úterý dopoledne a na iVysílání. |
Když opatrně stavební mistr Adamec položil otázku, zda by nebylo lepší balkon zbourat, když ho vlastně ani nepoužívají, a navíc jim sloup brání výhledu, dočkal se úlevného vydechnutí od majitelů. Proč dokola opravovat něco, co vlastně vůbec neslouží původnímu účelu.
Aby bylo možné nahradit nevzhledný vnější sloup a „zapustit“ ho do budovy, bude třeba o chlup zmenšit okno a do využitého prostoru vybudovat nový opěrný sloup. Adamec k tomu využil betonové tvarovky, které se zaplnily vyarmovaným betonem. Tím se vyřešila statika domu.
Dalším oříškem bylo samotné bourání stávajícího balkonu. Nebylo to možné řešit přímo z jeho plochy, to by bylo, jako by si člověk pod sebou podřezával větev. A tak se muselo postavit lešení. S touto těžkou prací naštěstí přišel pomoci příbuzný, Jiří by si na to už asi vzhledem k věku netroufl.
Druhý používaný balkon si však prošel generální rekonstrukcí. Napřed bylo třeba omlátit staré povrchy až na základovou desku, na níž se už mohlo začít budovat.
Tentokrát se postupovalo modernější metodou, tedy suchou pokládkou na terče. Ta má výhodu, že při jakékoliv chybě konstrukce je možné dlažbu rozebrat, vadu v izolacích opravit a dlažbu vrátit na místo.
Jde o to, že na ploše se vytvoří hydroizolace a na ni se položí terčíky, do kterých zapadne dlažba. Spárami mezi dlaždicemi protéká dešťová voda, jež se sbírá do okapniček a svádí na dvorek.
Na to nejdůležitější, tedy instalaci hydroizolace, si mistr zavolal specialistu. Tuto práci se vyplatí svěřit odborníkovi, aby bylo zaručené, že kvůli technologické chybě nebude izolace protékat.
Suchá pokládka je určitě trvanlivější, i když má taky své mouchy. Spáry se časem zanášejí, a tak není špatné je jednou za čas vyčistit, v místech terčů to bývá nejčastěji.
Ostatně podívejte se, jak to může vypadat, když v těchto místech už začne růst mech:
Zanesenou nasucho položenou terasu musíte rozebrat nebo vyčistit wapkou |
Kdo nemá zkušenost se stavbou terasy, měl by se podívat na úvodní video. Z něj je naprosto zřejmé, jak snadná je samotná instalace a jak je nutné konstrukci terasy nebo balkonu připravit.
Je jasné, že v tomto případě se podařilo seniorům ušetřit hodně peněz. Všechny „otravné“ bourací práce s pomocí příbuzných mladší generace udělala rodina sama.
Je však nutné připustit, že velkou zásluhu na tom měl sám Václav Adamec. Jednak je přinutil zamyslet se nad tím, že je nesmysl udržovat něco, co vůbec nepoužívají, a také vymyslel elegantní statické řešení.
Jestliže napřed vypočítal náklady na rekonstrukci zhruba na 170 tisíc korun, po zapojení celé rodiny vytáhli z peněženky „pouhých“ 40 tisíc za materiál na stavbu a odborné profese. Což znamená úsporu asi 130 tisíc korun. A tyto peníze se budou hodit. Vždyť bydlet v domě znamená nikdy nekončící proces oprav a výdajů.
Kutíte doma, v dílně i na zahradě? Pochlubte se a honorář vás nemine |
