Že je Česko národ kutilů, je dobře známo. Sociologové z Akademie věd ČR ale tento fenomén podrobili vědeckému zkoumání a po tři roky zjišťovali, kdo je dnešní český kutil, co dokáže vyrobit, proč má kutilství v Česku takovou tradici či jak se změnilo od socialismu až k dnešnímu online světu.
Průzkum probíhal zejména v Chebu a okolí a také v Praze, kde sociologové procházeli rodinné domy, chaty, komunitní zahrady a osady, zkoumali podomácku vyrobené dekorace a výzdobu, sbírali příběhy a postřehy a zkoumali kutilské časopisy i dobový tisk.
Také zjišťovali, jaké nástroje kutilové ke své existenci potřebují a proč někdo v době „konzumu“ stále nespoléhá na masově prodávané výrobky a raději tvoří v přítmí vlastní dílny.
Vadí i ekologická stopa
Vědci potvrdili, že kutily před rokem 1989 vedla k domácí výrobě nedostupnost zboží či služeb, nebo nespokojenost s jejich kvalitou či cenou, kutilství se tehdy stalo určitou nutností.
„I když dnes ekonomická nutnost nehraje tak silnou roli, stále je součástí motivace ke kutilské tvorbě. I dnes jsou lidé nespokojeni s cenou a kvalitou zboží a služeb,“ říkají sociologové s tím, že při výzkumu objevili mnoho lidí včetně mladých rodin, kde si kvůli špatné finanční situaci pomáhali svépomocí, což byla jediná možnost, jak si tu či onu věc pořídit.
K tomu se ovšem nově přidala větší nespokojenost s ekologickou stopou, která se se zbožím pojí. Lidem také vadí vykořisťování a nespravedlnost, jež je součástí výroby.
„Někteří lidé si sami staví dům, protože nemají peníze, jiní proto, že je to ekologické. Většinou se to ale prolíná,“ vysvětluje komplexnost kutilství vedoucí výzkumu Petr Gibas a parafrázuje větu mnoha dnešních kutilů: „Chci například levnější a kvalitnější nábytek, trh nesplňuje moje představy, tak si ho vyrobím sám a možná i lépe.“
Dílna spokojeného kutilaSrdcem dílny je velký bytelný stůl, nejlépe dílenský ponk. A na něm svěrák. Ponk vybírejte podle svých kutilských záměrů a potřeb, zejména dejte pozor na vhodnou výšku. Stůl by měl být dobře osvětlený, nejlépe z více stran, na prach a piliny je skvělý průmyslový vysavač. Většina kutilů nemusí mít veškeré nástroje a nářadí. V základní sestavě by měla být vrtačka, akumulátorový šroubovák, bruska a pila, kvůli jedné nabíječce je dobrý jeden výrobce. Základ pak dále tvoří ruční pily a rašple. Vše pak doplní sada šroubováků, nejrůznějších klíčů a různé typy kleští a kladiv. |
Vědeckému týmu se dále podařilo ukázat, že kutilské výrobky nejsou jen pouhými předměty, ale formují i identitu těch, kdo je vyrábějí. Díky internetu a mnohým skupinám se čeští kutilové svými výrobky hodně, často a rádi chlubí a diskutují o nich.
Fenomén byl dobře pozorovatelný například během pandemie, kdy si lidé vyráběli svépomocně tisíce roušek, ale i štíty a respirátory. Vědce tehdy zaujala skutečnost, že když se objevil nedostatek zboží, materiálu a služeb, objevily se nejen návody, ale i ochota a zájem vše svépomocí vyrobit.
Tvůrčí bezdomovectví
Část průzkumu se zaměřila i na bezdomovce. „Mezi nimi se člověk setká s amatérskými rybáři, kteří si vytváří své náčiní, se staviteli, kteří postaví svůj přístřešek ve skulině mostní konstrukce, či s designéry, kteří si navrhnou a vyrobí provizorní postel a nábytek do svého příbytku,“ podotýká Petr Gibas.
„Kutilství vypadá jinak na vesnici a jinak třeba na Vinohradech v Praze. Liší se podle věku a pohlaví, většina lidí ho přes všechny proměny stále vnímá jako takovou ‚přemkovsko-podlahovskou‘ činnost. Mezi kutily jsou tvůrci inovací, propagátoři společenských změn a bojovníci za lepší svět,“ říká Gibas.
