Země původu:
Polsko
Zařazení:
FCI sk. VI - honiči a barváři
Standard č. 354
Historie:
Polsko je země s bohatou historií a také země, kde lovectví a myslivost byly jedním z důležitých způsobů obstarávání potravy. Hluboké lesy a náročné horské terény byly prostředím, v kterém se výborně dařilo vysoké zvěři. Vytrvalí honiči a barváři byli nezbytnými a také velmi ceněnými pomocníky. První zmínky o nich pocházejí ze 13. století. Uváděno bývá, že se poměrně brzy oddělila dvě různá plemena. Polský honič se používal ve východních částech Polska a přesto, že již okolo roku 1825 byl vypracován jeho standard nebo přesněji řečeno popsán jeho exteriér, choval se spíše jako národní plemeno. FCI byl prozatímně uznán v roce 2006.
Povaha a chování:
Polský honič je příjemný ovladatelný pes, který je vysloveně přátelský vůči vlastním lidem. K cizincům je rezervovaný až odměřený a dokáže výborně hlídat majetek svého pána. Jako lovecký pes je vytrvalý, neúnavný a odvážný. Má výborný čich a myslivci oceňují jeho hlasitost a také to, že podle intonace štěkotu poznají, jakou zvěř pes právě sleduje.
Vzhled:
Plemeno i svým vzhledem dokazuje schopnost pracovat v náročném hornatém terénu. Má silnou kostru a velkou pohyblivost. Psi měří 55 - 59 cm, feny 50 - 55 cm. Srst je hrubá a těsně přiléhá. Má také bohatou podsadu. Nejčastější jsou tři kombinace barev - černá s pálením, hnědá s pálením a červená s černě, hnědě nebo masově zbarvenou nosní houbou.
Průměrný věk:
12 - 13 let
Péče:
Polský honič je celkem nenáročný. Výživa musí odpovídat velikosti psa, jeho pracovní zátěži a také ročnímu období. Plemeno dobře snáší pobyt v kotci a jeho srst nepotřebuje žádnou mimořádnou péči. Polský honič potřebuje fyzickou i psychickou zátěž. Sezení doma u televize mu nebude vyhovovat.
Chovatelský klub:
