Země původu:
Švýcarsko
Zařazení:
FCI sk. II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Standard č. 45
Historie:
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který se choval v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu téhož roku spojilo několik chovatelů psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Povaha a chování:
Spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
Vzhled:
Dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.
Průměrný věk:
10 -12 let
Péče:
Bernský salašnický pes patří mezi přátelská ale velká plemena. Z hlediska péče je třeba věnovat pozornost výživě a to zvláště v období růstu. Dlouhá a krásná srst výborně odolává počasí, musí se pravidelně česat a kartáčovat. Bernský salašnický pes může být ustájen i v kotci, potřebuje však pravidelný výběh a společnost svého pána.
Chovatelský klub:
