Jak vypadá
. Zajímavosti a radyMuchomůrka tygrovaná je daleko méně hojná než třeba muchomůrka červená, je však také velice silně jedovatá. Jak už bylo řečeno, nejnebezpečnější u muchomůrky tygrované je to, že může být snadno zaměněna za jedlou muchomůrku šedivku (Amanita spissa) nebo za výtečnou muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). Mnoho lidí muchomůrku růžovku jí, když nejprve povařením odstraní její toxiny a pak teprve ji použijí k přípravě jídla. Chce to mít oči dobře vycvičené k rozlišení mladých plodnic muchomůrek; pokud je nemáme, je lepší se sběru jedlých muchomůrek raději vyhnout. Vždyť každým rokem se takováto záměna u nás stane osudnou několika desítkám lidí. |
Klobouk je až 10 cm široký, zprvu polokulovitý, pak klenutý, pokrytý drobnými a zpravidla uspořádanými bílými zbytky plachetky, s okrajem zřetelně rýhovaným, je okrově hnědý, šedohnědý až játrově hnědý. Lupeny jsou husté a bílé. Třeň je až 12 cm vysoký a 2 cm široký, válcovitý, ve stáří dutý, s hladkým prstenem; má velmi hlízovitý spodek třeně a velmi nízko úzký prstenec, který tvoří na bázi zřetelnou obrubu; těsně nad hlízkou je ještě jeden nebo dva úzké páskovité prsteny. Výtrusný prach je bílý.
Kde a kdy roste
Houba roste v lesích, alejích, parcích, častěji v teplých oblastech nižších poloh, hlavně pod duby, lípami, borovicemi, zejména na hrázích rybníků hojně.
Je prudce jedovatá. Muchomůrka tygrovaná požita byť jen v malém množství působí sice nikoliv smrtelné, ale těžké psychotropní otravy, často s trvalými následky. Toxiny v ní obsažené jsou totožné s toxiny v muchomůrce červené a muchomůrce královské, jejich koncentrace je však vyšší.