„Holky se nemají za co stydět, ale teď nás to samozřejmě mrzí, protože jsme byli blízko. V kontextu celého dvojzápasu ale musíme sportovně uznat, že postoupil lepší tým,“ říká trenér libereckých žen Jiří Kaiser.
Když se za evropskou cestou ohlédnete, co ve vás převažuje?
Za prvé bych chtěl holkám strašně moc poděkovat. Myslím si, že to byla historická, průlomová účast. Už to, že jsme přešli přes Sarajevo, byl úspěch. Na Balkáně je to hegemon s pravidelnou účastí v evropských pohárech. A to se u nás možná úplně nedoceňuje.
Pak přišel Rosenborg a překvapivá domácí výhra 3:1. To už byla asi ještě jiná úroveň.
Určitě. To utkání se nám povedlo nad plán. Nikdo nám proti Rosenborgu nevěřil, byl obrovským favoritem, a holky to zvládly na výtečnou. Při některých situacích soupeře jsme měli kliku, sešly se individuální výkony a taková ta týmová energie. To nás dovedlo k vítězství 3:1, což byl samozřejmě obrovský úspěch.
Sparťanky nezaváhaly a jsou v osmifinále Evropského poháru, Liberec končí |
V odvetě jste ale během třinácti minut o dvoubrankový náskok přišli. Co se stalo?
Věděli jsme, že potřebujeme přežít začátek, že domácí do toho půjdou a budou chtít dvojzápas rychle otočit. I když jsme se na to chystali, spojila se jejich kvalita s tím, že nás začátek nezastihl v dobrém rozpoložení. Ve 21. minutě to bylo už 0:3 – a to jim ještě jeden gól neuznali. V tu chvíli jsme byli, nechci říct na ručník, ale bylo to hodně těžké.
Nebál jste se, aby z toho nebyl debakl?
Jasně. V tu chvíli člověk přemýšlí, jestli se ta mašina dá nějak zastavit. Uvažovali jsme nad různými věcmi, ale pak naštěstí brzy přišel gól na 3:1.
Ten vás zase vrátil do hry o postup.
Ano. Gól Kačky Vithové nás dostal zpátky do hry v tom smyslu, že v tu chvíli byl dvojzápas vyrovnaný. A ukázal se i psychický moment. Jak domácí dostaly gól, trochu je to v jejich náporu zarazilo. O poločase jsme si něco řekli, trochu jsme se povzbudili a probrali. Myslím, že vstup do druhé půle byl dobrý. Měli jsme několik rohů, odražených balonů a situací, které jsme ale nedokázali dobře zakončit.
Momentka ze zápasu fotbalistek Slovanu Liberec
Nakonec rozhodl až závěr, kdy Norky daly gól na konečných 4:1. O to víc to asi bolí.
Přesně tak. Domácí hráčky se samozřejmě také dostávaly do gólových šancí, které zahazovaly, a díky tomu byl dvojzápas až do konce otevřený. Jenže mají výškovou a fyzickou kvalitu a při posledním rohu už jsme si to nepohlídali. Holky se nemají za co stydět, ale teď nás to samozřejmě mrzí, protože jsme byli blízko. Když si člověk vezme oba zápasy, hůř se to kouše s vědomím, že nám to uteklo mezi prsty. Na druhou stranu musíme sportovně uznat, že v kontextu celého dvojzápasu postoupil lepší tým.
Už postup přes Sarajevo jste označil za možná trochu nedoceněný úspěch. Kdyby vám někdo před premiérovou sezonou v Evropě řekl, kam dojdete, bral byste to?
Stoprocentně. A chci říct, že celý tým si váží i podpory lidí. Jedním z našich cílů v Evropě bylo přilákat pozornost k ženskému fotbalu. Domácí odveta se Sarajevem byla za fantastické atmosféry. Byl to zážitek pro hráčky i pro nás všechny, a myslím, že to chytlo i lidi.
Proti Rosenborgu jste museli hrát domácí zápas v Ústí nad Labem. Jak jste vnímali tenhle handicap?
I přesto, že jsme byli v azylu, musím říct, že tam bylo asi šest set diváků a vytvořili fakt dobrou atmosféru. Mrzí nás, že tam nemohla být velká část libereckých fanoušků, kteří byli na předchozím domácím utkání a určitě by přišli i na Rosenborg. Ale s tím nic neuděláme a musíme to respektovat.
Stadion U Nisy potřebuje opravy, vědí v Liberci. Ženy čeká pohárový azyl v Ústí |
Evropa zároveň ukázala rozdíl mezi vámi a tradičními velkými ženskými kluby. Jak náročné je se s nimi měřit?
Musí se brát v potaz, že nejsme profesionální tým, i když se snažíme fungovat co nejprofesionálněji. Skladbou tréninků, jejich počtem a podobně. Máme strašně moc dojíždějících hráček a pro holky je to extrémně náročné. V kádru jsou hráčky, které chodí do práce, například učí ve školách, nebo studují. To si podle mě málokdo uvědomuje. Pak přijedeme k takovému utkání a měříme se s čistě profesionálními týmy. Už to samo o sobě něco vypovídá.
Přesto máte kádr z velké části postavený na vlastních hráčkách. Je to pro vás důležité?
Určitě. Zaplaťpánbůh se nám podařilo kádr vytvořit tak, že hodně hráček jsme získali na přestup. Teď u nás v podstatě hostuje jen Aneta Dědinová ze Sparty. Do Sparty naopak přestoupila Diana Šafářová, naše odchovankyně, ale obratem je tady na hostování. To jsou jediné dvě hostovačky. Jinak jsou všechny hráčky naše, takže kádr je v tomto směru stabilizovaný. To je výhoda a zároveň perspektiva do budoucna.
Fotbalistky Liberce postoupily před rekordní návštěvou, Sparta si Ligu mistrů nezahraje |
Dalším důkazem posunu jsou reprezentační nominace. Kolik vašich hráček se do nich dostalo?
To je další věc, která nás těší. Jedním z našich cílů je hráčky rozvíjet. Teď se pět hráček objevilo v užší nominaci české ženské reprezentace A – Dědinová, Šafářová, Hlouchová, Šubrtová a Krejčířová. Šafářové je navíc sedmnáct let, je to obrovský talent a naše odchovankyně. Do slovenské reprezentace se dostaly Košíková, Ferencová a Rumančíková. Další čtyři hráčky pojedou s reprezentací do 23 let.
Po Evropě se teď vracíte k lize. Zůstává cílem obhajoba třetího místa?
Určitě. Ambice by neměly být jiné. Samozřejmě rovnat se Spartě nebo Slavii je utopie, ale jinak si myslím, že podmínky máme v Liberci slušné. A třetí místo by znovu znamenalo účast v Evropě.
Co vás čeká v nejbližších týdnech?
Po reprezentační pauze začíná druhá půlka základní části. Jedeme do Brna, potom máme doma Spartu. Pak nás čeká utkání na Slovácku a dvojzápas s Prague Raptors – jedno utkání regulérně podle rozlosování a jedno odložené z dřívějška, protože jsme se tehdy vraceli ze Sarajeva.
