I ona má pár startů v reprezentaci. Jenže brzy ji zlákalo trenérské řemeslo. Vedla ženský tým Slovácka a českou reprezentaci do 19 let. Posledních 14 let působila v zahraničí. V USA, Austrálii a na Novém Zélandu, s nímž se předloni zúčastnila mistrovství světa žen.
Další světový šampionát, o který Češky zabojují v kvalifikaci, se odehraje v roce 2027 v Brazílii.
„Zkušenosti, které jsem nasbírala, bych teď ráda předala doma. Chceme poprvé postoupit na velký turnaj – mistrovství světa nebo Evropy. Naším nejbližším cílem je ale návrat do Ligy národů A, “ říká Klimková, která si za své asistenty zvolila Američanku Keri Beth Sarverovou a Jiřího Saňáka, naposledy kouče Pardubic, který dřív vedl i mládežnické reprezentace žen. Trenérem brankářek zůstává Peter Bartalský.
O čem ještě promluvila na tiskové konferenci?
O motivaci vést český národní tým. „Můj dětský sen. Vždycky jsem snila hodně vysoko. Což doporučuju všem – holkám i klukům. Dream big. A běž si za tím. Chtěla jsem hrát za českou reprezentaci a jednou se vrátit domů a trénovat ji. Vážím si této příležitosti, mít lvíčka na prsou je pro mě strašně moc. Jedním z důvodů, proč jsem jsem tady, je i to, že FAČR ženskému fotbalu fandí. Chceme ho společně posunout dál.“
Děvčica z motorkářské rodiny, co žije fotbalem. Kdo je nová trenérka repre? |
O první nominaci. „Věřím, že jsme vybrali to nejlepší, co máme k dispozici, hráčky v nejlepší formě. Nejen já, ale i trenéři, kteří se mnou spolupracují. Poslední měsíc a půl jsem strávila každodenním sledováním zápasů z loňského roku a analyzováním. Komunikovala jsem také s trenéry v klubech, abych věděla, jak jsou hráčky nyní připraveny. V nominaci jsou zkušené i mladé a nadějné. Vždy bude rozhodovat aktuální forma.“
O asistentovi Jiřím Saňákovi. „S Jirkou se znám spoustu let, byl mým vzorem. Když jsem si dělala trenérskou licenci A, pracoval v mládeži Sigmy Olomouc, líbil se mi jeho přístup a dovednosti. Jsem ráda, že nabídku přijal, spolupráce je zatím oboustranně skvělá, učíme se od sebe, čas ukáže.“
Ženskou reprezentaci povede Jitka Klimková. Trénovala v USA i na Zélandu |
O asistentce Keri Beth Sarverové. „Moje dlouhodobá asistentka, pravá ruka. Známe se spoustu let. Prošly jsme toho víc, pracovaly jsme spolu v mládežnických reprezentacích USA, pak se mnou přešla na Nový Zéland. Vím, že se na ni vždy můžu spolehnout. Její zkušenosti mohou prospět celému českému fotbalu. Celkově jsem ráda, že máme mezinárodní realizační tým včetně Slováka Petera Bartalského.“
Tisková konference trenérky Jitky Klimkové před zápasy Ligy národů v Chorvatsku (21. 2.) a v Českých Budějovicích proti Albánii (25. 2.)
O proměně za 14 let v zahraničí. „Jsem teď úplně jiný člověk, nasbírala jsem spoustu zkušeností, naučila se toho hodně co se týče herního stylu, taktiky i komunikace s týmem a práce na mentální stránce. Ženský fotbal se vyrovnává, rozhodují detaily. I v Lize národů B, která nás nyní čeká, jsou silné týmy. Musíme táhnout za jeden provaz, vědět, kam kráčíme, svoje role si plnit na sto procent. Vím, že ta cesta nebude růžová, ale my se s tím popereme.“
Petr Fousek, předseda FAČR: |
O herním stylu. „Věřím v atraktivní fotbal, který bude bavit hráčky i diváky. Chci, měly holky na hřišti co se týče útočného fotbalu volnost. Rozehrávka od gólmanky, kombinace středem hřiště i na křídelních prostorech. Jde o celý tým, musíme pracovat kompaktně, abychom se dostávali do finální třetiny hřiště a do šancí. Pak přijdou i góly. Ale zároveň to není jen o útočení, musíme mít organizovanou kompaktní zónovou obranu a po ztrátě míče presovat a co nejdřív ho získat zpět.“
O vývoji českého ženského fotbalu. „Vážím si toho, co se tu za poslední léta kolem ženského fotbalu udělalo. Vážím si práce mého předchůdce Karla Rady, dvakrát byly holky velmi blízko postupu na Euro. S Karlem jsem samozřejmě mluvila. Tým je konkurenceschopný, zlepšuje se. Konkurence je ale obrovská. Věřím, že kdo pracuje dlouhodobě a systematicky, úspěch se dostaví. Teď si chci holky vyslechnout, aby mi řekly, co podle nich k postupu na Euro chybělo. I od televize na druhé straně zeměkoule mě to moc mrzelo. Poučíme se z minulosti a jedeme dál. Naše společná cesta teprve začíná.“
