Na nové prostředí si však rychle zvykl. „Víte, partnerka mi říká, že jsem v lecčem trochu ženská. Třeba moc rád vařím,“ usmívá se Šmejkal.
Jen těsně nepostoupil v březnu s týmem na mistrovství Evropy žen do 17 let. Parta kolem kapitánky Denisy Rancové se dostala do druhé fáze kvalifikace, v níž porazila Chorvatsko a Gruzii. „Stačila remíza s Itálií, ale prohráli jsme 0:1. Ještě kousek nám k elitě prostě chybí, Italky byly lepší, vyhrály zaslouženě,“ míní zkušený kouč.
„Cesta nahoru je složitá, ale máme šikovné holky, dobrý ročník. Je důležité rozvíjet každou jednu fotbalistku. Nejvíc mě ale těší to, když se všichni sejdeme – hráčky i realizák - a vidím, jak mají všichni z fotbalu radost.“
Zájem vzbudilo, když nominoval do sedmnáctky Adélu Čechovou, fotbalistku akademie Fulhamu a dceru někdejšího gólmana Petra Čecha. „Obránkyně, atletický typ, má v sobě potenciál. Bohužel si při jednom zápase zranila malíček, takže v kvalifikaci chyběla.“
O čem ještě mluvil?
- Co má Čechová v sobě „nečeského“?
- Kde vnímá největší rozdíly mezi mužským a ženským fotbalem?
- Jak poznal Tomáše Součka, kterého vedl ve slávistické juniorce?
- A proč ho nyní baví právě práce u reprezentace?
