Suverénní jízda v divizi, postup z České fotbalové ligy a třetí místo ve druhé lize. To jsou poslední ročníky žen českobudějovického Dynama. Teprve před pěti lety založený tým je vlastně nejlepším, ve kterém působí fotbalistky čistě na výkonnostní úrovni. Bez jediné koruny jako odměny nebo na pokrytí nákladů na cestování.
Holky hrají takyLetní seriál iDNES.cz přibližuje, jak stoupá zájem a úroveň ženského sportu. Ukazuje jeho situaci, budoucnost či odlišnosti v jednotlivých sportech. Přináší zajímavosti a příběhy těch, kteří s ním mají zkušenosti. 1. díl: fotbal |
Dostat se mezi elitu sportovně i podmínkami by mohl a měl být další přirozený cíl. „Jestli může být aktuálně Dynamo na něco pyšné, tak jsou to ženy a mládež,“ zdůrazňuje Jiří Malý, předseda okresního fotbalového svazu a člověk, který má v krajském svazu na starosti právě ženský fotbal.
On sám pro něj dělá jako málokdo další. Založil projekt Holky kopou spolu, posbíral kontakty na všechny fotbalistky od osmi do patnácti let či jejich rodiče v budějovickém okrese a začal pro ně připravovat akce.
„Pořádáme tréninky nebo turnaje, holkám se věnují trenéři. Vytvořili jsme i vlastní logo, motivujeme je různými dárky a odměnami. Mám radost, jak to funguje,“ chválí si.
Kravské zvonce a plné tribuny. Švýcarsko žije ženským Eurem a vyprodává stadiony |
Malý se svými kolegy tvoří i výběrové kategorie, vydal se s nimi i třeba na mezinárodní turnaj do Itálie. Podobných akcí plánuje víc a díky propojení s krajským svazem řeší například i sérii turnajů v regionu. Zájem od začínajících fotbalistek je větší a větší. Aktuálně pracuje se skupinou kolem sta dívek, celkově bylo v kraji v loňském roce 2 120 aktivních hráček, z toho přes 1 700 do osmnácti let včetně.
„Neuhýbáme. Je to tvrdé“
Čísla rostou podobně jako v celé republice. Stále více rodičů chce dát své dcery na fotbal a ony samy to vnímají také tak. „Kluci berou fotbal někdy tak trochu automaticky. Holky to mají jinak, prahnou také po tom hrát. Mají často velkou chuť a hrozně je to baví,“ libuje si Malý, který je zároveň i činovník v klubu TJ Mokré u Budějovic.
Chlapi mě stále posílají do kuchyně. Dva tisíce za zápas jsou málo, říká rozhodčí |
Kromě samotného náboru je podle něj klíčové období kolem třináctého roku věku, kdy dívky začnou fyzicky trochu ztrácet oproti klukům. V klubech to mají těžší, případně o místo úplně přijdou. „Holkám se v tu chvíli snažíme pomoci, stáhneme je většinou k nám do Mokrého a díky tomu mohou projít až mezi dospělé. Jinak by pravděpodobně skončily,“ přemítá.
Každý mladý sportovec potřebuje mít své vzory, což platí i u fotbalistek. Dobře to funguje u ženské reprezentace, která zažívá úspěšné období a v nedávném utkání Ligy národů zavítala i do Budějovic. „Povedlo se nám domluvit, že pár holek dorazilo na náš trénink. Bylo to hrozně milé, zapojily se do tréninku naplno a všem se to moc líbilo,“ dodává Malý.
České fotbalistky po výhře 5:1 nad Albánií
Práci u ženského fotbalového týmu si vyzkoušelo už i několik bývalých či současných ligových hráčů. Například kouče ženám Dynama dělali i Jakub Hora s Alešem Hanzlíkem.
„Musíš s nimi být spíš kamarád než autorita. Psychika dělá hodně a je třeba zvážit, co můžeš říct. To ale zároveň rychle poznáš. Holky v Dynamu moc chtěly, chápaly to. Vedli jsme je jako kamarádi a ony se uměly ozvat, když se jim něco nelíbilo,“ tvrdí Hora.
Báro, Katko, pojďte k nám! Fotbalová euforie v Českých Budějovicích. Konečně! |
Zkušenosti s trénováním dívek má i Stanislav Rožboud. Současný kouč v budějovické akademii či u mládežnické reprezentace vedl pět let dívčí týmy v Kanadě. „Holky potřebují vědět, že je trenér má rád. Ať zahrajou dobře, nebo špatně. Dával jsem si pozor, abych někoho neurazil nebo neshodil před ostatními. Ale při tréninku jsem vyžadoval, aby makaly stejně jako kluci,“ vysvětluje.
Samy hráčky vnímají, jak k nim jednotliví trenéři přistupují. Potřebují k nim cítit důvěru. „Je skvělé, že i v jižních Čechách je ženský tým, který je schopný bojovat o první ligu. Adrenalin při zápasech je silně návykový,“ vnímá Karolína Vaňková, nejlepší střelkyně žen Dynama i celé druhé ligy.
Karolína Vaňková nastupuje nejčastěji v útoku. „Jsem na hřišti od toho, abych dávala góly nebo je připravovala,“ říká.
Rozdíl obou pohlaví v přístupu k fotbalu cítí také její spoluhráčka Simona Jandová, která byla letos druhou nejlepší střelkyní týmu. „Nechci, aby to vyznělo špatně, ale kluci toho občas moc nevydrží. U nás je to tvrdé, padáme na zem, ale rozhodčí to pouští. Neuhýbáme, i když to bolí. Navíc to jdeme soupeřkám oplatit. Nesimulujeme,“ srovnává.
Ženský fotbal má velký potenciál, což ukazují výsledky ve světě. Pokud ho má naplnit také u nás, musí se k tomu adekvátně postavit nový Výkonný výbor Fotbalové asociace. „Aby to nebyl jen přívěsek, ale aby se tomu tým lidí soustavně věnoval,“ přeje si Malý.
