„Druhé ligy už bylo dost. Ráda bych si zase zahrála tu první, ale tentokrát tady v Hradci, s týmem, ve kterém jsem vyrostla,“ říká třiadvacetiletá studentka medicíny.
Rodačka z Opočna a bývalá juniorská reprezentantka si 1. ligu zahrála za sousední Pardubice.
Jedinou podzimní porážku jste utrpěly na hřišti pražských Raptors (1:2), které vyhrály všech dvanáct zápasů. Silný rival v boji o postup?
Ukázaly svými výsledky kvalitu, ale to my také. Porážka ve vzájemném zápase byla dost smolná, minimálně bod jsme mohly získat, byl to vyrovnaný souboj.
Překvapilo vás, že vašimi největšími konkurentkami v boji o postup do 1. ligy jsou právě hráčky Raptors?
Je sice pravda, že jsme minulou sezonu Raptors s přehledem porazily, ale pražský klub od léta těží z příchodu hned několika zkušených a některých i herně nadstandardních hráček ze Sparty, což platí i trenérce. Na jaře nás s nimi čekají klíčové zápasy, v nichž budou rozhodovat detaily. Věřím, že tentokrát zvítězíme my. Na postup určitě máme, jedenáct výher náhoda není.
Trenére, litujete toho? Žufánková o kauze tajných nahrávek i víře v Boha |
Podzim se vám ve druhé lize opravdu povedl, jak to hodnotíte s odstupem času?
Že jsem úspěšnější vstup do sezony asi nikdy nezažila. Ve výsledcích se odrazila naše poctivě odmakaná letní příprava.
Kde vidíte největší přednosti týmu?
Od léta máme téměř úplně nový tým. Osu tvoří hned několik zkušených hráček a zbytek máme doplněný o šikovné mladé fotbalistky. Už jen na počtu devětatřiceti vstřelených branek ve dvanácti utkáních je vidět, že to funguje. Na druhou stranu jsme po laciných chybách a nesoustředěnosti dostaly několik zbytečných gólů, musíme na tom zapracovat.
Do Hradce jste se vrátila po působení v Pardubicích. Hradecký klub za tu dobu prošel obměnou. Jak ji vnímáte?
Od návratu do Hradce už uběhly tři roky a podmínky klubu i herní kvalita týmu se stále posouvají k lepšímu.
Jaký byl cíl při vstupu do letošní sezony?
Podávat stabilní výkony, vyhrávat a jít si pro postup do nejvyšší soutěže. Teď už to vyjít musí, jsme na dobré cestě.
Ženský fotbal v Evropě a ve světě zažívá velký boom. Jak to podle vás je v Česku?
Úroveň i zájem jdou také určitě nahoru. Jen bude ještě nějakou chvíli trvat, než ženský fotbal dostane zaslouženou sledovanost. V době, kdy jsem začínala já, nebyl moc přijímán, dnes často vnímám, že pozornost začíná být věnována i nám. Jde o dva odlišné sporty, lidé by to neměli srovnávat, ženy mají přece úplně jiné predispozice než muži.
Vy jste toho s fotbalem zažila už dost, kdy vám bylo nejhůř a kdy naopak přišly chvíle, na které vzpomínáte ráda?
Nejhorší určitě bylo v Hradci prohrané derby s Pardubicemi na jaře 2023, které nás stálo postup do první ligy, větší zklamání jsem nezažila. O to více mě potěšila dvě vítězná derby letos na podzim. A hezkých momentů bylo samozřejmě víc, těžko vybírat. Fotbal mi ale stále přináší pěkné okamžiky.
Sestřih z boje o první místo
Fotbal kombinujete s náročným studiem medicíny, jak to zvládáte?
Nebudu lhát, občas to je trochu chaos. Medicínu studuji už čtvrtým rokem a kombinace s fotbalem mě naučila disciplíně, která mi teď pomáhá vše zvládat líp než zpočátku.
Už jste si vybrala lékařský obor, kterému se budete chtít věnovat?
Na fakultu jsem nastupovala s tím, že jsem chtěla propojit studium s fotbalem a vydat se směrem sportovní medicíny. Teď ale trochu váhám, láká mě více oborů, třeba pediatrie. Uvidím, kam mě osud nakonec zanese.
A fotbalové přání?
Jak už jsem řekla, druhé ligy už bylo dost, ráda bych si zase zahrála první. A tady v Hradci.
