Nebyla to atmosféra jako v Portu na stadionu Dragao, kam dorazilo přes 40 tisíc lidí. Ovšem i pět tisícovek fanoušků, kteří přišli na teplická Stínadla, vytvořilo kulisu důstojnou důležitosti zápasu. Nadšenci z Fanatismu Česko byli hodně slyšet a pomohl rovněž hlouček zhruba třiceti Portugalců s vlaječkami.
Lhostejno, jak utkání dopadne, už předem bylo jasné, že jde o fajn reklamu pro sport, který v Česku těžko hledá zastání. Koukat se, jak holky s culíky běhají v trenýrkách a honí se za merunou? Proč? Jistě znáte někoho, kdo má přesně takový pohled na věc.
Zase ne. Fotbalistky podlehly Portugalsku a Euro si nezahrají. Kouč Rada končí |
Jenže se stejným despektem se hledělo na hokejové amazonky, jež navlékají ribano a na ně chrániče od ramen až po kolena. Neříkejte, že vás taky nezaujaly předloni v olympijském Pekingu. Jak se srdnatě praly. A pak braly dva světové bronzy.
I ženský fotbal má potenciál. Byť neaspiruje na to, aby porážel svět. Ale když mu dáte šanci podobně jako v Americe, v Anglii, ve Skandinávii či ve Španělsku, dokáže zaujmout.
Dámy s míčem u nohy už nejsou za ztracené Karkulky, nemusí hrát na venkovských hřištích pod alejí s kaštany, kde kolemjdoucí zajímá nejvíc to, zda si po zápase vymění dresy. Ty nejlepší se postupně propracovaly k profesionálním smlouvám. Nejen v zahraničí, ale i ve Spartě a Slavii. Registrovaných hráček v Česku je zhruba patnáct tisíc, což lze považovat za slušnou kapacitu pro naději.
Jasně, pokud jste zvyklí na líté souboje nabušených a miliony placených samců, kteří si nedarují metr prostoru a naběhají za zápas přes dvanáct kilometrů, může vám pak ženský fotbal připadat jako zpomalený film.
Rychlost, sílu nebo výbušnost do mužského pojetí prostě nepřevedete. Ale své kouzlo ženský fotbal přináší. Možná se stačí zbavit předsudků. Tak jako ti, kteří přišli včera v podvečer na stadion v Teplicích.
Nejprve se pobavili ve Fan parku, kde si koupili párek v rohlíku za lidových 9,99 koruny a nechali se postrašit čerty a Mikulášem. Vyděsilo je jistě i dění na trávníku, jelikož Češky už od 13. minuty prohrávaly. Ovšem portugalský kolotoč jako v Portu nepřišel.
Svitková: Chyběl kousek. Když nevyšlo Euro, popereme se o mistrovství světa |
Češky měly víc střel na branku a proti účastnicím loňského mistrovství světa si počínaly srdnatě. Když přišel vyrovnávací gól Svitkové z penalty, ze hřiště i z trávníku dýchala vedle mrazu i euforie.
Fotbalistky už nejsou přehlížené jako kdysi dávno. Třeba v Anglii měly ženy od roku 1921 až do roku 1970 zakázáno hrát fotbal. Oficiální důvod FA? Není to pro ně vhodný sport.
Ženy se pokoušely proniknout do výhradně mužského sportu už v 19. století. První velký zápas se v Anglii konal v březnu 1895, kdy se střetly školní výběry severní a jižní Anglie. Hrály v kalhotách, tzv. pumpkách, přes které měly sukénky, a na hlavách kloboučky.
Jak se tenistka stala mistryní světa ve fotbale. Neznámý příběh holky z Rokycan |
Popularita vzrostla během první světové války. Ženy zaujaly místa mužů nejen v továrnách, ale i na hřišti. Pro diváky představoval zápas zejména zábavu a pozdvižení. Že se z toho stane plnohodnotný sport? To nikoho nenapadlo. Po válce se měly ženy vrátit zpět do domácnosti a nekvedlat nohama, nýbrž vařečkou. Když se muži vrátili z fronty a viděli své dámy s mičudou, nechápali.
Dnes mají FIFA a UEFA zcela jiný přístup. Investice do ženského fotbalu bobtnají.
A česká ženská reprezentace? Ta neoficiální se sešla poprvé v roce 1966. Hráčky nejprve nastupovaly v sešívaném dresu Slavie. Až o dva roky později dostaly reprezentační mundúr.
Fotbalistky Slavie s trenérem Vildou Marzinem
Jak vzpomínala někdejší kapitánka Slavie Zdislava Vošická: „Většinou jsme hrály na škváře. Když přijely Italky, divily se: To máme běhat na tom černém uhlí?“
Dnes už si fotbalistky nemusí drbat škváru z kolen. Z ušmudlaných holek v kopačkách jsou fešandy. Byť na postup na velký turnaj si ty české ještě musí počkat.
