Její sportovní život je už od dětství kolotočem plným obětí, dojíždění a disciplíny. Přestože se sportem neživí a pracuje denně do tří hodin odpoledne jako zpracovatelka obchodů ve společnosti Broker Trust, téměř denně k tomu trénuje. Její cesta může sloužit jako příběh o čisté lásce a oddanosti ke sportu.
Všechno to odstartovalo v osmi letech v Mokrém u Budějovic. „Rozjelo se to tak, jak je obvyklé, tedy že tátové berou syny na zápas, tak mě tam táta vzal taky. Začínaly jsme s klukama,“ vzpomíná Šturmová.
Nebyla v tom sama – po boku měla své dvojče, sestru Elišku. Holky rády utíkaly za míčem a dávaly góly, ale jejich maminka byla proti. „Pamatuji si, jak jsem ji přemlouvala, protože ta nám to nechtěla dovolit.“
Na hřišti se ale ukázal talent a sestry u fotbalu zůstaly. V Mokrém tehdy hrálo víc děvčat. „Chodívaly jsme za barák na louku. Měly jsme partu a hrály i s klukama,“ líčí Adéla.
Adéla Šturmová v černobílém dresu Dynama České Budějovice
Kluci je přijímali až do určitého věku jako sobě rovné. „Změnilo se to, když jsme někoho přerostly a než začínala puberta. To už to někdo snášel hůř.“
Talent dvojčat neunikl pražské Spartě. Přestoupily, když jim bylo 12 let. Pro tak mladé dívky to byl obrovský skok. Zatímco ve škole občas narážely na závist spolužáků, jejich život se zúžil na školu a cestování. „Dojížděly jsme tam až do osmnácti, než jsme šly na vysokou,“ popisuje. Zpočátku jednou týdně a k tomu o víkendu na zápas. Když ale přešly do ženského A týmu, cest přibylo – třikrát týdně plus víkend zápas.
S Dynamem jí začíná sezona
Po vyučování v Budějovicích sedly na vlak do Prahy, odtrénovaly na Spartě a v noci se vracely zpět. „Když to člověk vypráví, lidé si neuvědomují, co jsme tomu musely obětovat. Žádní kamarádi, žádné diskotéky, volný víkend byl sci-fi.“
Pro jejich otce bylo splněným snem mít obě dcery ve Spartě. „Rodiče byli ze začátku všude. Když jsme se přestěhovaly, tak táta jezdil na zápasy,“ vypráví Adéla. O pět let starší bratr František s fotbalem skončil dřív kvůli zdraví. Sestry dres Sparty oblékaly několik sezon v nejvyšší soutěži a okusily i Ligu mistryň. „Hrály jsme proti švýcarskému FC Zürich Frauen nebo litevskému Gintra Universitetas,“ vzpomíná.
Po třech letech studia na Provozně-ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze a prvních pracovních zkušenostech nastal v roce 2018 čas na návrat. Šturmová šla zpátky do Mokrého a záhy se sestrou zamířila do rakouského Heidenreichsteinu. „Líbilo se mi to, bylo to zase o něčem jiném. Je tam jiná mentalita a skvělé zázemí. Každá tamní vesnice má krásnou tribunu,“ přidává. Štaci ovlivnil covid, přesto na ni vzpomíná v dobrém.
Po návratu z Rakouska zakotvila od zimy 2023 v Budějovicích. Pomohla týmu postoupit ze třetí do druhé ligy, ve které jihočeský celek zahájí třetí sezonu v řadě, a to zítra od 15 hodin proti rezervě Plzně.
Druhá nejvyšší soutěž je pro klub aktuálně optimální. „Jakmile nějaká hráčka vyčnívá, Sparta nebo další kluby zavolají a holky odcházejí za lepším,“ pojmenovává realitu.
Ženský fotbal v Česku navíc naráží na tvrdou finanční realitu. Hráčky Dynama nemají z fotbalu ani korunu, platí si i veškeré náklady. „Loni jsme si samy sháněly peníze na soupravy a oblečení,“ přiznává. „Pro holky je přednější vzdělání a práce. Když na fotbal není čas, nejdou na něj. Neživíme se tím, musíme myslet na budoucnost.“
Spoluhráčka ji oslovila babi
Adéla Šturmová je také oporou české futsalové reprezentace. Její cesta do národního týmu byla přitom úplně náhodná. „S Mokrým jsme se přihlásily na turnaj do Velešína, kde předával ceny manažer reprezentace. Vzal si na mě kontakt, povolal mě na kemp a od té doby tam jsem,“ vrací se do roku 2019.
Dnes má na kontě 49 reprezentačních startů a těší se na ten jubilejní. Reprezentace pro ni znamená vrchol. Aktuální přípravu směřuje ke kvalifikaci na mistrovství Evropy.
Disciplína je pro ni základ. V pondělí, středu a pátek trénuje s Dynamem, v úterý a čtvrtek má individuální futsalovou přípravu – kondiční trénink a techniku s těžkým futsalovým míčem na budějovických pláccích. Jako introvertka se nesnaží mladší spoluhráčky poučovat slovy, ale činy. „Spíš chci jít příkladem. Tolik s nimi nemluvím, ale dělám trénink na sto procent a držím maximální docházku.“
Skloubit práci, tréninky a zápasy je náročné. „Lidi, co mě poslouchají, ví, že končím už asi tři roky. Furt mi to ale nedá. Fotbal miluju.“
Adéla Šturmová v černobílém dresu Dynama České Budějovice
Šturmovou láká představa volného času – jít si zajezdit na inline bruslích, na kolo nebo vyzkoušet jiné sporty. Přesto ví, že opustit hřiště nebude snadné. „Kdybych na zápas nejela, stejně bych si to vyčítala a jiný sport bych si neužila. Měla bych to v hlavě.“
A tak i přes únavu a občasné popichování od mladších spoluhráček ještě nějaký čas hodlá oblékat dres Dynama i reprezentace. „Nedávno mě spoluhráčka oslovila „Babi“, ale já se tomu maximálně zasměju. Až budu v padesáti rekapitulovat, nechci si vyčítat, že jsem ještě mohla hrát a vzdala to moc brzo. Od nejmladší hráčky mě dělí osm let a vnímám, že jsme jiné. Ale od kondičního trenéra pořád slyším, že mi je dvacet,“ usmívá se. Její sestra Eliška má nyní fotbalovou pauzu, čeká druhé dítě.
