Francouzský trenér určitě nezapomíná ani to, jak mu Nakata loni odjel před finále Poháru FIFA s Francií. Nazrzavo nabarvený driblér chtěl raději oslavit s AS Řím titul, ovšem Troussiera to nezajímalo. „Nakata pro mě teď neexistuje.“
V Japonsku však má Nakata takovou prestiž jako David Beckham v Anglii. Jeden čas dokonce televizní společnost NHK-TV vyčlenila jednu z kamer, aby pečlivě sledovala jen Nakatu. Každý jeho pohyb viděli diváci v rohu obrazovky.
Nakata patří mezi pět nejlíp placených fotbalistů světa, protože má speciální reklamní smlouvy na boty, na auto, na kreditní kartu, obléká ho Armani. Nedávno byla v centru Tokia otevřena internetová kavárna Nakata.net. Na jedenácti obřích obrazovkách a v šesti jazycích se dokola promítají záběry z Nakatových nejlepších zápasů v Itálii. Pro pětadvacetiletého muže kariéra jako hrom.
Když po mistrovství světa 1998 přestoupil z Bellmare Hiracuka do Perugie, málokdo mu věřil. Copak se může Japonec uplatnit v Itálii? Ale ono to vyšlo, AS Řím v roce 1999 za špílmachra Nakatu zaplatil přes půl miliardy korun. Jenže dva dirigenti se na jednom hřišti nesnesli, pro trenéra Capella byl jedničkou Francesco Totti, a Nakata odešel raději hostovat zpátky do Perugie. V další sezoně už si ale italský titul užíval na římském Olympijském stadionu, v patnácti zápasech vstřelil dva góly.
To stačilo, aby se Japoncova cena zase zdvojnásobila. Parma nikdy předtím neutratila za jednoho hráče tolik. Ale nastal druhý problém: slabá forma.
K tomu si reprezentační spoluhráč Nanami přes novináře postěžoval, že Nakata zapomněl být Japoncem. „Od chvíle, kdy mě Benátky koupily, se Nakata nenamáhal mi zavolat. Kam se ztratila pohostinnost. Copak si myslí, že je Superman?“ Žádné hádky ale na šampionátu nenastanou, Nanamiho nominace minula.
