Celý on: originální, sebestředný, výjimečný. Jakou stopu za sebou zanechal? Vybrali jsme deset Zlatanových vzkazů.
1. Nepochybuju, tedy jsem. Před sedmi lety, to zrovna kopal v Manchesteru United, se nechal slyšet, že zraje jako červené víno: „Čím starší, tím lepší.“ Ano, měl pasáže, kdy mu jako pětatřicetiletému nikdo nestačil. Soupeře si odtlačil silou, zrychlil, nechal si padnout balon na hrudník, podíval se, co se kolem děje, vystřelil nechytatelně. Všechno s takovou intenzitou a sebejistotou, až jste si říkali, že tohle přece nikdo jiný neumí. Vlastně neuměl a neumí!
Zlatanova éra vyprchala až poslední sezonu, kdy nepřemluvil své dokonalé tělo, aby vzdorovalo námaze a zraněním. Hrál jen čtyřikrát, dohromady 144 minut. I tak se gólem proti Udine stal historicky nejstarším střelcem Serie A, bylo mu jedenačtyřicet a 166 dní k tomu.
2. Krása a já. O jeho finesách, přihrávkách a především gólech se bude dlouho vyprávět. V dětství se naučil karate a taekwondo, zvednout nohu nad hlavu a udeřit. Totéž byl schopný použít jako svou vlastní fotbalovou zbraň. Nebo zády k brance jako škorpion. Nebo hlavičkovat tak nemilosrdně, až vám bylo brankáře líto, protože nemá šanci zasáhnout.
Angličany v přípravném utkání zesměšnil nůžkami ze třiceti metrů. Gól století! Na Euro 2004 akrobaticky překonal Itala Buffona a dodnes se můžeme bavit o tom, jak to vlastně dokázal.
Už jako cucák v dresu Ajaxu prokličkoval ke slávě slalomem, který by mu Maradona mohl závidět. Pálil z přímých kopů, proměňoval penalty, fotbal měnil v umění.
3. Fotbal je byznys. Na Instagramu ho sleduje šedesát milionů lidí, má svůj facebookový profil, je na Twitteru. I díky průbojnému agentovi Minovi Raiolovi, který mu v klubech vyboxoval úžasné smlouvy, zjistil, že fotbal se nehraje zdaleka jen na hřišti.
Už Juventus ho v roce 2004 kupoval z Ajaxu za šestnáct milionů eur. Inter Milán pak přisypal, Barcelona násobně, čímž stvořila svůj transferový rekord. Následoval AC Milán, Paříž, Manchester United, Los Angeles. „Kdybych hrál v Americe už před deseti lety, už jsem prezidentem,“ řekl Zlatan. Už byl sice sportovně za zenitem, přesto ho čekala ještě mise v AC Milán s jedním italským titulem.
4. Fotbal je víc než byznys. Je super, když střílíte krásné góly, ale když k tomu přidáte vzletná slova, třeba trochu provokace, arogance a překvapivě lidská řešení, teprve pak z vás vyroste globální superstar. Zlatan byl takový, se vším všudy.
Vzpomenete si na jímavé reklamy, kterými vychválil značku Volvo? Představoval Švédsko jako krajinu ticha a přátelství. Nechal nahlédnout do své rodiny. Rozespalé syny nesl do pokojíčku, pak je vezl přes celou Evropu. Manželce šeptal krásná slůvka.
Ano, dostal královsky zaplaceno, ale zároveň fotbal povyšoval, dával mu lidský rozměr. Anebo v únoru 2015: dal gól proti Caen a svlékl dres. Pro charitu, pro Světový potravinový program. Měl na těle padesát dočasných tetování se jmény lidí, kteří v té chvíli prokazatelně trpěli hladem: „Na světě hladoví miliarda lidí. Musíme s tím něco dělat.“
5. Učím. „Jsem minulost, přítomnost i budoucnost.“ Také tohle jsou jeho slova. Občas zveličoval a často přikrášloval, většinou byl však trefný, pro soupeře nepříjemný, pro fanoušky atraktivní.
To si jednou v Paříži vyhlédl okamžik, kdy může (a musí) ukázat svůj vliv. Obránce Paul Baysse ze St. Etiénne ho tehdy dost srdnatě hlídal. Zlatan se mu v jednu chvíli ostentativně podíval na jmenovku, aby mu ukázal, jaký je mezi nimi rozdíl: „A ty jsi kdo, kámo?“
Kolikrát rozdal pohlavek, i na tréninku mezi svými. O mnoha potyčkách se ani neví. Nebo se o nich aspoň nemluví, protože Zlatan.
6. Poučuju. „To, co umí Carew s míčem, já umím s pomerančem.“ To je jeho srovnání s někdejším norským střeleckým carem. Ibrahimovič přesně věděl, kam tím mířil a co tím chce dosáhnout. Aby uškodil, aby soupeře rozhodil a pro sebe získal výhodu. Čím byl starší, tím tu poučku uplatňoval častěji. Věděl, že psychologická hra je důležitou součástí fotbalu.
7. Mstím se. To byla brutální síla, kterou použil proti drsňákovi Marku Materazzimu v milánském derby 2010. Čekal na tu chvíli čtyři roky. Pamatoval si Materazziho prohřešky proti slušnému chování, taky jeho štípance, podlosti a vulgarity. Pak do něj zajel jako buldozer, nebo lépe řečeno kopancem ve stylu taekwondo, a poslal ho do špitálu.
Také msta hnala Zlatana dopředu, protože zvyšovala jeho adrenalin i cenu. Třeba na adresu trenéra Guardioly, který mu v Barceloně, možná v nejlepším týmu století, zrovna nešel na ruku, ve své autobiografii napsal: „Obětoval mě kvůli Messimu a neměl odvahu, aby mi to řekl do očí. Nemá koule.“ Zatímco Guardiola si jde pro historický treble coby kouč Manchesteru City, Zlatan mává na rozloučenou.
8. Neprohrávám, protože nechci. Zásadní vzkaz pro všechny děti, které začínají kopat na betonových hřištích, na hliněných pláccích nebo úplně naboso s hadrákem: Zlatan se narodil na předměstí Malmö, které nebylo zrovna idylické.
Rodiče utekli z Bosny, on horká krev. Vlastně je štěstí, že se to všechno přihodilo ve Švédsku, které je liberální a k přistěhovalcům vesměs přívětivé. I proto se mohl Ibrahimovic stát největším ze švédských fotbalových hrdinů. V reprezentačních číslech: 122 zápasů, 62 gólů.
9. Spojuju. Byl hlavní tváří AC Milán a Interu Milán, dvou nesmiřitelných. Byl marketingovou značku PSG. Byl ústřední osobností americké ligy. Manchester United z něj zkoušel vytvořit reklamu na Premier League. I když se to nepodařilo, Zlatan zvládl za třiatřicet zápasů sedmnáct gólů. Bravo! On si jako kluk hrál na Brazilce Ronalda. Chtěl vymýšlet fígle, kličkovat jako on, proslavit se. Dokázal to. Jen trochu jinak.
10. Protože Zlatan. Nemusíte komentovat. Nemusíte se přít. Nemusíte říct vůbec nic, abyste se poklonili jeho výjimečnosti. Ne skandálům, které za sebou nechal. Ne faulům, které způsobil. Ale rozhodně se musíme poklonit způsobu hry a talentu, který za sebou zanechal. A třeba si to ještě Zlatan rozmyslí a bude pokračovat. A když ne? Tak děkujeme.
