Museli byste znát, jak tiše a neitalsky pomalu se vyjadřuje. Často nevíte, jestli myšlenku dokončil, nebo ještě pokračuje. A pokud pokračuje, tak kam vlastně. A do toho fouká ostrý vítr, taxikáři neustále troubí a na rohu popeláři odvážejí odpadky. Musíte dávat bacha na každé slovo, abyste neztratili nit.
Tak co ta Plzeň, trenére?
„Nic. Už se neozvali. Asi měli jinou představu.“
Další chvíle ticha, Zeman vyfoukne dým z cigarety a zase se rozpovídá: „Za Plzeň přijel (tehdejší sportovní ředitel) Pavel Kuka, tak jsem vzpomínal, jak jsem ho chtěl ve třiadevadesátém přetáhnout ze Slavie do Foggie. Dokonce jsem se byl s prezidentem podívat na zápase proti Bohemce. Pokud se teda nepletu. Myslím, že Kuka neměl odvahu přijít do Itálie.“
A tak to bylo celou hodinu, co jsme si povídali. Vzpomínky střídalo mlčení. Mlčení střídalo tiché vyprávění.
Třeba o Slavii, která se ozvala dvakrát, ale vždycky si vybrala jiného trenéra.
Taky o Spartě, které se loni na dálku divil, když ukázala na Itala Stramaccioniho.
Taky o Nedvědovi, Schickovi, Guardiolovi, strýčkovi Vycpálkovi nebo steroidech, na jejichž užívání přesně před dvaceti lety upozornil a zle na to doplatil: „Dodnes je ze mě persona non grata, ale řekl bych to znovu. Bez váhání.“
Jedenasedmdesátiletý rodák z pražského Podolí má pořád co říct. Jen mu musíte umět naslouchat.
Když sledujete český fotbal zpovzdáli, co cítíte?
Poměry moc neznám a nevím přesně, co se u vás děje, ale poslouchám a vidím. Rozhodčí, korupce... To mě moc neláká. Český fotbal neprochází dobrým obdobím. Reprezentace nic moc. A kluby? Čekal bych víc. Hlavně od Sparty.
Sparta loni zkusila velký třesk. Angažovala Itala Stramaccioniho a nakoupila cizince.
Stramaccioni byl můj tifoso (fanoušek) a několikrát mě v Římě pozval na oběd. Chtěl, abych mu řekl, co si myslím o fotbale, o trénování. Jen nevím, jak na něj přišla Sparta.
To je mi taky záhadou.
Proč zrovna jeho, vždyť nikde neměl úspěchy? Leda u juniorů. I proto měl velké problémy. Teda problémy s ním měla hlavně Sparta.
Co myslíte, umí trénovat?
To jsem nepoznal, ale když mohl vzít do Sparty třeba Biabianyho, který nehrál v Interu.
Nejen jeho.
Je to móda mít v mančaftu spoustu hráčů odjinud. I tady v Itálii nastoupí klidně celá základní jedenáctka z cizinců. Ale český fotbal to zabíjí. Talenty se neukazují a reprezentace nemá kde brát. Ve Spartě kopou Rumuni, Turek, Afričani. Oni nepřinášejí víc, než by přinesli čeští kluci. Ale je to bohužel obchod.
Jste zklamaný, že do toho nemůžete zasáhnout?
Zklamaný ne, ale není dobré, kam fotbal míří.
Vy jste zrovna bez angažmá. Schválně?
Chtěl bych dělat fotbal. Čistý fotbal. Hřiště, tréninky, góly, přihrávky. Chtěl bych být každý den na hřišti, jak jsem celý život zvyklý, ale když vidím, co se děje, není o co stát. Můžeš prohrát, můžeš vyhrát, peníze nejsou důležité. Mělo by platit: Když hraješ dobře, vyděláš. Ale když platí, že dobře nehraješ a stejně vyděláváš, je to divné.
Letní nabídku z Palerma jste odmítl, proč?
Prezident Zamparini to nemá v hlavě v pořádku. Chce dělat hlavně byznys, a tak prodal Cavaniho, Toniho, Pastoreho. Jenže k tomu spotřebuje pět trenérů na sezonu. Do toho já nepůjdu. Přitom Palermo má nejlepší kádr ve druhé lize, nemusela by to být špatná práce.
Já a důchod? Zapomeňte! V Itálii znovu ožívá kult Zemanlandia |
Ale?
Mám svoje zásady.
Přes které nejede vlak?
V březnu mě propustili z Pescary, že prý kvůli disciplíně. Mě! Člověka, který na kázni lpí. Vždyť jsem jako Němec.
Co se stalo?
Byli jsme tři body za postupovým místem, hráli velmi dobře a měli zápas k dobru. Nepovedlo se utkání s Cittadellou a prezident nakázal, že se musí druhý den trénovat. Tak jsem mu oznámil: „Ten, kdo určuje, kdy budou tréninky, je trenér.“ Byl to jediný volný den v týdnu, přece ho klukům neukradnu.
A dál?
Kluci se báli a hlásili se na trénink, zatímco já jel domů do Říma. I proto, že byly parlamentní volby a taky můj mladší syn Andrea procházel chemoterapií, protože měl nádor v žaludku. Nic mě nemohlo zastavit.
Ani prezident klubu?
Zavolal mi, že mě propustil, že jsem byl neukázněný.
Takový konec musí zabolet.
Nedivil jsem se, to je dnešní fotbal. Dal mi ještě pokutu pětadvacet procent z platu dolů. Soudili jsme se a soudíme se pořád. Nenechám mu ani procento. Proč taky.
To už chápu, proč jste musel před dvaceti lety promluvit o dopingu v italském fotbale: Fotbal musí zmizet z lékáren!
Nevím, jestli to byla nejslavnější hláška, spíš to byl hřebík.
Do rakve?
To ne, protože jsem pořád pracoval.
Ale deset let jste byl persona non grata.
To jsem pořád.
Váš boj marný nebyl. Soudy vám daly za pravdu.
Problém dopingu byl a bude. Otázka je, kolik se toho odhalí. Doufám jen, že si mladí hráči uvědomili, jak špatně to může skončit.
Kdybyste věděl, jak po vás Juventus půjde, řekl byste to znovu?
Bez váhání. Juventus určitě nebyl jediný, kdo zakázané látky používal. Kreatin, EPO, steroidy. Drogy do sportu nepatří. Udělal jsem to pro fotbal.
Juventus nezapomněl.
Ne, ti hloupí ne. Ale když hraje Juve v Římě a já jdu pěšky na Olympijský stadion, zastavují mě fanoušci z Turína a volají: „Mister! Mister! Můžeme poprosit o společnou fotku?“
To antidopingové prohlášení vám převrátilo život naruby.
Do roku osmadevadesát jsem byl trenér. Volali mi z Barcelony, z Realu Madrid, Inter Milán se ozval.
Proboha, copak se odmítá Barcelona?
Měl jsem se tehdy v Římě dobře. Víc jsem nepotřeboval.
Nejdřív jste vedl Lazio, kam jste přivedl Pavla Nedvěda, pak dvakrát AS Řím.
Poprvé jsem skončil divně, podruhé jsem se pohádal s vedením. Nehleděl jsem na peníze a chtěl dělat věci, které jsou dobré pro fotbal.
Co to bylo za věci?
Mužstvo se nechovalo tak, jak by se chovat mělo. Nechtělo být špičkové. Mně je jedno, jestli trénuju Foggii, Real Madrid, nebo Lecce. Všude chci to samé. Jenže tehdy se klukům v AS Řím nechtělo trénovat. Radši se jim líbily lehačky na masérském stole.
Kdo vám do toho hodil vidle?
Místní kápo De Rossi a gruppo Brazilců. Oni v Brazílii nejsou zvyklí moc trénovat a nechtělo se jim ani tady. Tak se mnou měli problém.
Však jste proslul drsnými tréninkovými dávkami.
Před dvaceti lety jsem dělal dvakrát víc.
Až tak?
Vážně. Říkali o mně, že pracuju moc. Ale já když pracuju, tak neznám bratra. Musí být po mém. Jenže od té doby fotbal zlenivěl. Nehraje se do běhu, vertikálně, jen z nohy na nohu. Všichni stojí, nikdo se nehýbe. Útočící tým se dostane do vápna soupeře a za chvíli už si přihrává se svým brankářem. Ťukanda tam a zpátky. Nelíbí se mi to, i když se tomu říká moderní fotbal.
Takže modernu neberete?
Já chci hrát fotbal. A dobrý fotbal se může hrát jedině tak, že se bude trénovat a běhat. Jenže hráči se naučili říkat: Vy nás unavíte, trenére, a v neděli nebudeme mít sílu pořádně hrát.
V kom vidíte trenéra současnosti? Mourinho, Guardiola, Klopp, Ancelotti, Sarri, Emery...
Vidím toho spoustu, jen ne nic, co by se mi líbilo.
Jste přísný.
Když ještě Guardiola trénoval Bayern Mnichov, pozval mě, abych se podíval na jeho tréninky. Musím říct, že to jeho barcelonské ťukání se trochu rozjelo, ale pořád to nebylo ideální.
Proč vlastně pozval vás?
Líbilo se mu, jak hrála moje Pescara ve druhé lize. Měl rozhled. Nebál se využít třeba kondičního trenéra Estiarteho, což je jeden z nejlepších vodních pólistů historie.
Tak jinak: kdo teď hraje fotbal podle vašeho gusta?
Líbí se mi Liverpool. Je živelný, neustále v tempu. I když u Angličanů obecně platí, že ti lítají po hřišti, aniž by věděli, jaké skóre zrovna je.
Vy jste nikdy neopustil systém se třemi útočníky. Kdy jste zjistil, že na něm budete závislý?
Vlastně už zamlada, kdy jsem kopal za žáky Slavie. Jinak se nehrálo: 4-3-3. Nejlepší rozestavení, které existuje, jen se do toho muselo dát víc pohybu a nehrát ten náš dunajský fotbal, jak jsem tomu říkával. Byly to kombinace bez velkého běhání, aby se člověk moc neunavil.
Váš uznávaný strýc Čestmír Vycpálek, dvojnásobný mistr italské ligy, taky hrával v Juventusu na tři hroty, viďte?
No jasně: Anastasi, Capello, Bettega. Oba jsme měli vyzkoušené, že to funguje.
Radil vám strýc? Za ním jste přece v roce 1969 odešel na Sicílii.
Často mě spíš napomínal, abych nebyl takový paličák, abych se choval jinak a naslouchal radám druhých. Měl pravdu, jenže mně to nedalo. Byl jsem přesvědčený o tom, co dělám, proč to dělám a že to dělám správně.
Kdy vám to trenérsky klapalo nejvíc?
Asi v Licatě, ve třetí lize. Polovina osmdesátých let. Měl jsem kluky, které jsem trénovat v dorostu Palerma, takže všichni věděli, co od nich chci. Říkali nám Sicilská reprezentace. Teprve pak přišla ta slavná Foggia.
Když Foggia vítá „tátu“ Zemana. Tady se zrodil kult českého trenéra |
Foggii jste díky parádnímu stylu vytáhl ze třetí ligy mezi šlechtu, tomu období se dodnes říká Zemanlandia. Vybral byste hráče, kteří byli výjimeční?
Beppe Signori, zlaté dítě Foggie. Když odešel do Lazia, třikrát vyhrál Capo Canoniere, cenu pro nejlepšího střelce ligy. Signori mohl ovládnout svět. Nebo Igor Šalimov, to byl, páni, kopáč. Jen kdyby měl hlavu v pořádku. Líbilo se mu, když pil. Kolyvanov to samé.
Zasáhl jste?
Nevěděl jsem to. Asi bych jim mezi dveřmi vysvětlil, že hrát fotbal není jen tak. Že člověk nechlastá, když se chce dostat výš. Po všech hráčích chci, aby byli schopni dělat spettacolo pro lidi. Divadlo, rozumíš? Ne aby si jen třináctého došli pro výplatu, protože jim běží smlouva.
Ale vysvětlete to zhýčkaným hráčům, viďte?
Jsou zhýčkaní, protože jim to kluby umožňují. Kluby jsou přímo závislé na hráčích, potřebují je, proto je přeplácejí, aby je mohly výhodně zpeněžit. A tak je to pořád dokola.
Co jste dělal s hráči, kteří fotbalu nedávali všechno?
Nehráli tolik, kolik by chtěli. Museli mi něco ukázat, abych změnil názor.
Ani Nedvěd zprvu nehrával.
To byl úplně jiný případ. Lazio bylo našlapané a Pavel se musel rozkoukat, zvyknout si na daleko obtížnější fotbal a větší zápřah. Pamatuju si, že ani Maradona v Neapoli první měsíc nezářil. Ani Zidane v Juventusu, ten se vyloženě trápil.
Jaký vztah vlastně máte k Nedvědovi, když zůstal po kariéře v Juventusu, se kterým jste válčil?
Dlouho jsme se neslyšeli. Občas pošle pozdrav k Vánocům nebo narozeninám, ale to je všechno. Pavel býval skvělý hráč. Pro sebe i pro český fotbal udělal strašně moc.
Bude z něj dobrý funkcionář? V Juventusu dělá viceprezidenta.
Vy jste v létě psali, že ho vyhodí, a já tomu nevěřil. Zbláznili jste se? Pavel je mimořádný tím, jak žije pro fotbal. Nonstop. Schválně se ho zeptejte, kde tráví nejvíc času. Zařizováním a na fotbalech? Běháním jako dřív? Nebo na golfu?
Řekl bych to první. A co vy a sport?
Už neběhám. Přestal jsem hrát i tenis, abych nemusel běhat. A na golf chodím jednou týdně. Hraju špatně.
Proč?
Abys hrál dobře, musíš trénovat každý den.
Mimochodem, ještě jeden váš slavný svěřenec se dal na dráhu funkcionáře. Má na to Francesco Totti, ředitel AS Řím?
To pro něj není. Totti by měl hrát fotbal. Až do smrti. Takové charaktery fotbal potřebuje. On byl celebrita, přitom nikdy nevynechal trénink. Nikdy! Ostatní polehávali v masérně, Totti trénoval. On se mě bál.
Vždyť vás pozval na svatbu.
To jo, je to vděčnej kluk. My se vídáme, voláme si.
Čím vlastně naplňujete své dny?
Hodně koukám na televizi, na sport. V neděli jsem byl v Neapoli. Z Říma je to hodinu vlakem. Hrála tam Gela, kterou ve čtvrté lize trénuje můj syn Karel.
Trenéra jste ze staršího syna mít nechtěl, ne?
Když ve dvaceti začínal, povídám mu: „Nech toho! To není pro tebe!“ Bál jsem se, že ho to spláchne. Jenže on má tvrdou hlavu a žije jen pro fotbal. Teď doufám, že bude pokračovat v mé práci.
Taky hraje na tři útočníky?
Pochopitelně. Byly mu tři roky, když se mnou začal chodit na tréninky. Možná viděl víc zápasů než já. Zrovna je v Covercianu a dělá si nejvyšší trenérský kurz. Jenže nevěří italskému fotbalu.
Proč?
Je jako já. Chce mít licenci, aby mohl jít ven.
A vy?
Jsem rád, když je o mě zájem. Arrigo Sacchi chtěl, abych pomáhal italské jedenadvacítce, ale já když trénuju, potřebuju být každý den na hřišti. Takže teď mám volno, které mě moc nebaví.
Angažmá v Česku by vás lákalo?
Ale jo, jen mi to musí dávat smysl.
Nabídky od Plzně nebo Slavie smysl nedávaly?
Pár hodin jsme se bavili, co a jak bych mohl dělat. My si to rozmyslíme, řekli.
A dál nic?
Nic. Poprvé jsem se Slavií mluvil ještě v době, kdy tam nebyli Číňani. Pochopil jsem, že Slavia nemá představu, co chce dělat a co bych měl dělat já.
Trenér Zdeněk Zeman diriguje fotbalisty AS Řím.
Plzeň zrovna proti AS Řím odehrála Ligu mistrů. Bylo by dost pikantní, kdybyste seděl na hostující lavičce, ne?
No jo... S nabídkou přišlo tolik klubů a pak se nic nedělo, že si z toho nic nedělám. Trenér Vrba odvádí v Plzni dobrou práci.
Líbí se vám jeho styl?
Poslední zápasy jsem neviděl, ale podle mě je Plzeň mužstvo, které žije hlavně ze zkušeností. Mají velice zkušené hráče, kteří působí jako učitelé. Jaký byl páteční zápas se Spartou?
Řežba, jeden faul za druhým. Hrálo se od podlahy. Nemyslíte, že by Plzeň měla omladit?
Nemyslím. Když jim to běhá a dokážou porazit Spartu, tak proč? Mají stejně bodů jako Slavia a hrají Ligu mistrů. To jsou argumenty.
Slyšel jsem, že jste svého času uvažoval o plzeňském brankáři Kozáčikovi.
To je dávno. Tehdy chytal za Slavii na vyhlášeném juniorském turnaji ve Viareggiu. Rok 2003. Byl tam můj synovec Zdeněk Šesták a dal mi echo, že Kozáčik na jedničku. A vidíš, chytá pořád. Není starý?
Bude mu pětatřicet.
Na brankáře to není žádný věk.
Schick byl špatná volba, Řím zřejmě potřeboval jiný typ hráče, míní Zeman |
A co Češi? Líbí se vám v italské lize?
Patrik Schick to má v Římě těžké. Až mám takový pocit, že ho trenér Di Francesco ani moc nechtěl. Hrotového útočníka musí hrát Džeko, takže na Schicka nezbývá prostor. Na kraji hřiště svou pozici nenajde. AS pro něj není vhodný klub. Když kopal za Sampdorii, byl vždycky platný. Třeba jako náhradník.
Antonín Barák v Udine?
Ve Slavii se mi líbil moc. Levák, nebojí se. První rok v Udine byl výborný, teď bude mít problémy. V kádru je příliš cizinců. Takovou hordu lidí ze všech koutů světa je těžké dát dohromady, aby šla za jedním cílem.
Jakub Jankto a jeho hostování v Sampdorii?
Dobrý hráč to je. Potřeboval by se chytit. Před dvěma lety jsem ho chtěl do Lugana. Nevyšlo to.
Ladislav Krejčí a Boloňa?
Teď hrál dva zápasy za sebou a vypadá dobře. Jen musí hrát pravidelně. Kde je vlastně Simič?
Naposledy hostoval v Crotone.
No vidíš, tam trénuje Giovanni Stroppa, kterého jsem měl kdysi ve Foggii. Něco se asi naučil.
Poslyšte, co když už žádná nabídka nepřijde?
Tak nic. Jen se trochu divím, že kluby sahají po klucích, kterým je třicet pětatřicet. Snad jen Bayern byl loni výjimka, protože měl trenéra Heynckese. Ptám se, jestli je to správné. Jestli by se to řemeslo ještě mladí neměli někde učit.
Třeba ne.
A já mám opačný názor. Že jsi někde dobře hrál, ještě neznamená, že budeš dobře trénovat.
Nikdy nevyhrál nic velkého. Zeman ctí život bez lží |
Kdyby už žádné angažmá nevyšlo, považoval byste svoji dráhu za úspěšnou?
Asi jo, i když vím, že jsem mohl pracovat líp a víc. Vážím si, že mě magazín France Football zařadil mezi třicet největších trenérů historie.
Ale chybějí vám tituly.
Jo, ale záleží, jakým úhlem pohledu se na to díváš. Někdy se dávají tituly těm, kteří na tituly nemají právo.
Takže jsme oklikou zase u Juventusu?
Nejen u Juventusu. Ve fotbale existují systémy - a to v každé zemi, že se rozhodne už před začátkem sezony, kdo vyhraje. A takový fotbal mě nebaví. Já mám chuť dělat fotbal čistě. Ať vyhraje, kdo je nejlepší. Bez ohledu na to, jakou soutěž hraješ.
