Místo chození na tréninky a na zápasy z domova si šestnáctiletí odchovanci Zbrojovky Brno zvykají na život ve fotbalové bublině. Brankář Adam Stejskal a útočník Antonín Svoboda si v létě vybrali přestup do mládežnické akademie, která do Salcburku „stahuje“ talenty z celého světa.
Rychle si museli zvyknout na úplně jiný režim než doma. Dvakrát týdně jim před tréninkem berou krev, denně mají rehabilitaci, v deset mají večerku. Nové jsou tréninkové drily, které z Česka neznali.
Po měsíci v téhle laboratoři oba tvrdí svorně: „Nelitujeme.“
Jste už v akademii aklimatizovaní?
Svoboda: Byl jsem překvapený, že to šlo rychleji, než jsem čekal. Trenéři i hráči nám pomohli. Je to den ode dne lepší a lepší.
Co obnáší naskočení do tahle velkého vlaku?
Stejskal: Nejsme tam jediní cizinci, což je lepší, protože si máme co říct nejen v němčině, ale i v angličtině, která nám jde zatím líp. Proběhlo to v klidu.
Možná i díky stážím, které jste v akademii za poslední rok absolvovali.
Stejskal: Byl jsem na čtyřech. První stáž obnášela výkonnostní testy na hřišti, při druhé jsme absolvovali přátelský zápas a celkovou sportovní prohlídku, v rámci posledních dvou jsme jeli s týmem na turnaj.
Měli jste i psychologické testy?
Stejskal: Jenom fyzické.
Svoboda: Měl jsem to stejné, jen s tím rozdílem, že na jedné stáži jsem se zranil. Pomohli mi ale, a díky tomu jsem se rychle uzdravil. Absolvovali jsme rychlostní a fyzické testy, zkoušeli nás, jací jsme, a pak si nás vybrali. (úsměv)
V továrně na talenty. Proč rakouský Salcburk chrlí fotbalové naděje? |
Ten rok, během kterého jste jezdili do Salcburku, ale ještě jste pořád patřili Zbrojovce, vypadal jak?
Svoboda: Byli jsme v kontaktu přes agenturu Sport Invest, která nás zastupuje. Tréninkový plán nám neposílali. Jezdili jsme tam na týden hrát a trénovat.
Kolik takových adeptů se vás na zkouškách scházelo?
Svoboda: Konkurence je tam obrovská pokaždé, cizinci jsou tam z celého světa. Na konkrétní zkoušky jsme ale už byli sami.
Zkuste popsat režim, jaký v akademii máte.
Stejskal: V pondělí, ve středu a v pátek máme jeden trénink, v úterý a ve čtvrtek jsou tréninky dva. V pondělí a v pátek nám před tréninkem berou krev, aby viděli, jak jsme na tom s únavou, a před každým tréninkem je rozcvička v tělocvičně, kde si aktualizujeme svaly.
Je to úplně jiný režim, než jste znali z mládežnické akademie v Brně?
Svoboda: Krev nám tedy v Brně nebrali, ale jinak je to stejné. Normálně máme tréninky.
O víkendu jsou na řadě zápasy?
Stejskal: Před dvěma týdny nám začala soutěž. Každý víkend bychom měli mít mistrovské utkání.
Jenom jedno? Nehrajete častěji, abyste měli co největší zápasové vytížení?
Stejskal: Chytám pouze za svoji kategorii do 18 let, ale jelikož máme široký kádr, tak je každý týden na programu i přátelské utkání. Všichni mají velkou zápasovou aktivitu.
Svoboda: Třeba já jsem minulý víkend hrál poločas za náš tým a pak celý přípravný zápas proti německému družstvu kluků, starších o dva roky. Pro nás bylo dobré, že jsme si zkusili hru s vyspělejšími kluky.
Brankář Adam Stejskal (vlevo) a útočník Antonín Svoboda na snímku s Viktorem Schejbalem, šéf skautem agentury Sport Invest.
Jak je akademie velká?
Stejskal: Jede se k ní po takové lesní cestě. Představujete si, že už následuje jen les, a najednou se objeví tenhle areál. Vlevo je jedno umělé a tři travnatá hřiště, uprostřed hlavní budova s jídelnou, šatnami a internátem, na pravé straně dvě travnatá hřiště a vzadu dvě hokejové haly a hala s umělou trávou na tréninky v zimě.
Připravujete se jen tam, nebo vyrážíte do okolních hor?
Svoboda: Maximum práce děláme s míčem na hřišti. Na kolech jsme byli v tělocvičně, kde je třicet spinnerů a chodíme na ně jako tým. Měli jsme i kondiční trénink, kdy jsme se sbalili a dvě hodiny jsme byli na výběhu kolem města.
Bydlení máte v akademii, nebo jste rozmístěni po rodinách ve městě?
Stejskal: Přímo v akademii je ubytování pro asi 250 kluků. Jsou tam všichni cizinci a kluci, kteří nejsou přímo ze Salcburku. Bydlíme dohromady s hokejistama, máme tam všechno, i jídelnu a kuchyni. Nemusíme nikam přecházet. Budeme tam mít i školu, až v říjnu začne.
Akademie má vlastní školu?
Svoboda: Je to systém on-line school. Na jednom místě budeme s dalšími kluky ze světa, kteří mají svoje školy, nebo neumí německy tak, aby mohli studovat v Rakousku. Ráno vstaneme a půjdeme do třídy, kde budeme napojeni na svoje školy, od nichž dostaneme učební plány. Studovat se bude přes počítač.
Jaká škola bude ta vaše?
Svoboda: Je to jedno pražské gymnázium. Jenom si školní povinnosti budeme plnit v Salcburku. Z toho trochu obavy mám, protože jsem zvyklý na klasické chození do školy. Teď ale budu na učení sám.
Pojďme zpět k fotbalu. Jak konkurenční prostředí v akademii je?
Stejskal: Není to jako v Česku, kde má mužstvo jedenáct dvanáct stabilních hráčů a zbytek dostřídává. V akademii si každý musí místo vybojovat denně na tréninku. Tam se rozhoduje o sestavě na víkend.
Chodíte do sebe ostře?
Stejskal: Zatím ne, zatím je to zdravá konkurence a velká motivace. Dá se ale čekat, že postupem času se to sem tam bude vyostřovat a můžeme čekat nějakou ránu nebo tvrdší zákrok. To je i v běžných klubech.
Svoboda: Žádný ze soubojů se nepřenáší mimo hřiště. V zápalu boje do sebe vletíme, to ano, každý chce hrát. Mimo hřiště jsme ale zase kamarádi.
Jsou tréninky extrémní tak, jak popisují třeba mladí hokejisté, když se dostanou do zahraničí?
Svoboda: Že bychom museli ze zátěže zvracet, to ne. Náročnější to ale je, a to i díky té konkurenci. Všichni dělají všechno na maximum.
Kolik času věnujete regeneraci?
Svoboda: Po tréninku ji doporučenou. Vyšlapat se na kole, dát si procházku chodníček s ledovou lázní a kameny na našlapování, večer protahování.
Narazili jste v tréninku na něco, co jste dosud neznali?
Stejskal: Z hlediska regenerace ne, ale pro nás brankáře je tam třeba zařízení, která jsem nikdy neviděl. Jedno z nich se dá na zeď, je na něm asi devět světýlek, a ty musíš reagovat na každé z nich jinak. U červeného světýlka musíš říct dívčí jméno, u modré barvy chlapecké jméno, do toho musíš stíhat přihrávat a chytat míče. Je to cvičení na myšlení a vnímání prostorů.
Používáte i automaty na střílení míčů?
Stejskal: V akademii ne, ale v centru pro A tým jsme je už využili.
Mají takové vychytávky i útočníci?
Svoboda: Taky pracujeme se světly. Jendou jsem měl individuální trénink, kdy jsem stál ve středovém kruhu a kolem sebe jsem měl čtyři malé branky. Jeden trenér mi posílal dlouhé míče, druhý rozsvěcoval světla, a podle barev jsem musel jednotlivé branky trefovat.
Přestup za miliony korunBrankář Adam Stejskal byl v Brně v minulé sezoně nejmladším hráčem staršího dorostu. Nastoupil k 28 zápasům, reprezentoval, absolvoval i tréninky s A mužstvem. Útočník Antonín Svoboda ve 25 utkáních za tým U17 vsítil 16 branek, rovněž je stabilním členem národního týmu. Zbrojovka za oba inkasuje částku v řádech milionů korun. „Děkujeme Zbrojovce, že nás vychovala a umožnila nám tenhle přestup,“ shodují se mladí hráči. |
Jména jste musel taky křičet?
Svoboda: Já ne. (úsměv)
Nedělají taková cvičení spíš chaos v hlavě?
Svoboda: Nezvyk to je. Na prvním tréninku jsem byl zmatený, říkal jsem si, co já s tím budu dělat? Pak už vám to přijde normální.
Říkali jste, že jinam mimo akademii chodit nemusíte. Nežijete někdy v až moc velké ponorce?
Stejskal: Občas se tak cítím, ale máme možnost jít i ven. Kluci mají kola, my si je asi taky brzo koupíme. Do města je to kousek. Ve volném čase čase máme možnost v klidu se projít, zajet si nakoupit, žít normální život. Nejsme jen zavření v akademii, abychom tam měli měsíc jenom fotbal.
Tedy nic jako hokejové bázy v Rusku?
Svoboda: O prázdninách to bylo úplně v klidu, jen jsme do deseti hodin večer museli být na pokoji. Řekli jsme vychovatelům, že někam jdeme, a měli jsme volno.
Pokud byste přece jen chtěli zůstávat jen v akademii, má pro vás i nějaké jiné vyžití než fotbal?
Svoboda: Místností na zábavu je tam dost. Máme pět místností jenom s PlayStationy, kam chodíme všichni. Tři další relaxační místnosti jsou vybaveny knihami. Skoro pořád je otevřená jídelna, k dispozici máme balíky vody. Každý má, co potřebuje.
Trávíte na PlayStationu hodně času?
Stejskal: Ze začátku jsme se zdráhali tam chodit, když jsme tam byli noví. V poslední době tam už trávíme dost času. Ještě není škola, že... Sejde se nás šest kluků, dáme si turnaj, pokecáme v němčině nebo v angličtině. Aspoň nejsme furt zavření na pokoji a nevoláme domů. I parta se tak stmelí.
Tmelí se tolik různých životních i fotbalových stylů dobře?
Svoboda: Pozorujeme snahu vystupovat co nejvíc jako kolektiv, ale všimnete si, že kluci z jedné země tráví víc času spolu. Problém s tím není. Po fotbalové stránce je přece nejlepší, aby všichni hráči nebyli stejní. Pak je na trenérovi, aby z toho postavil mužstvo, jaké se líbí jemu.
