První sezonu v zahraničí může fotbalový reprezentant Zima hodnotit pozitivně. Po přestupu ze Slavie odehrál v italské Serii A za Turín FC dvacet zápasů, což je v jednadvaceti letech solidní vytíženost.
„Na první rok jsem spokojený. I vzhledem k náročnosti tréninků člověk nemůže odehrát všechna utkání,“ řekl vytáhlý stoper v podcastu Z voleje. „Když jsem se posunul do zahraničí, změnil jsem názor na některé věci. I kvalita hráčů kolem tebe tě posouvá, není to jen o zápasech, ale hlavně o trénincích. Když jste v dobrým kolektivu a dobře trénujete, není důvod být naštvaný, že hrajete jednou za dva zápasy.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Stejně jako většina českých legionářů v cizině potvrzuje mnohem náročnější intenzitu tréninků, třebaže ve Slavii byl zvyklý na dřinu od trenéra Jindřicha Trpišovského.
„Tréninky jsou nesrovnatelné oproti Česku spíš v kvalitě a intenzitě než v délce nebo počtu cvičení. Koncept je stejný, ale kvalita a intenzita je rapidně odlišná. Je to prostě italská nejvyšší soutěž. Bohužel oproti české je to pořád o level výš,“ srovnává.
„Vytváří to hlavně kvalita hráčů kolem tebe, ale samozřejmě i trenér. Když něco zkazíš, hned ti to dá pocítit. I na tréninku jsme pod tlakem. Čas v posilovně vyjde nastejno, chodím hodinu před tréninkem, ale jelikož v Turíně nehrajeme evropské poháry, víc se do toho šlape přes týden.“
Ačkoli česká liga je fyzicky náročná a velmi soubojová, s italskou se nedá kondiční náročnost podle Zimy vůbec porovnávat.
„Česká liga je víc soubojová kvůli tomu, že v ní není tolik kvality, hráči se pak dostávají pod tlak, a tím se vytváří souboje, hodně nakopávaných míčů,“ zmíní hlavní odlišnosti. „Ale vůbec bych tedy neřekl, že je fyzicky víc náročná než italská, to ani náhodou. Hra je v Itálii daleko rychlejší, musíte být mnohem víc koncentrovaný, nemůžete si vůbec odpočinout, je víc sprinterských soubojů, i těch osobních, ale většinou na zemi než ve vzduchu.“
Připouští, že chvíli mu trvalo, než si na vyšší level tempa i soupeřů zvykl. „Bylo to náročné, protože všech dvacet týmů má velkou kvalitu. Každý má v útoku nějakého bombarďáka.“
Vypíchne jednoho, který se nahání obzvlášť těžce: „Rafael Leão z AC Milán.“
I když předností olomouckého odchovance je rychlost, v Itálii zjistil, že mezi tamními sprintery mu nedělá zásadní rozdíl. „Vždycky můžete být rychlejší, ale tam jsou už rychlí všichni a je to spíš o koncentraci, o hlavě, o prvotním postavení. Můžete být rychlý, jak chcete, ale když uděláte chybu v pohybu a hráč je kvalitní, už ho neubráníte.“
Oceňuje, že navzdory pověsti a jižanskému temperamentu se v Itálii téměř nesetkává s přifilmovanými pády, což přisuzuje především videu ve fotbale. „Kolikrát dostanete ránu, že to fakt bolí, a nikdo neřekne ani popel, obzvlášť v Itálii. Musíte už vynaložit hodně úsilí, aby soupeř spadnul,“ podotýká. „Je moderní trend plynulosti hry, pískají se fakt vysloveně jen fauly, když donutíte hráče spadnout.“
Do top klubu? Vzorem je spoluhráč Bremer
V jednadvaceti se osamostatnil v cizí zemi, v tom mu pomohla už štace v Praze, i když rodiče za ním z Olomouce dojížděli pravidelně. Teď je to vzhledem ke vzdálenosti složitější. Kromě angličtiny a němčiny se už domluví také italsky, nebojí se dávat rozhovory tamním médiím. „Noviny ale nečtu, i tak jste pod tlakem vždycky. Hlavně domácí zápasy. Nezáleží na tom, jestli hrajete s Juventusem, Interem, nebo AC Milán, fanoušci porážku prostě neberou, remízu ještě jo,“ povídá.
Turín FC obsadil klidné desáté místo ve středu tabulky. Bitva o titul byla napínavější; o dva body ji zvládl AC Milán před městským rivalem Interem. „Určitě zaslouženě. AC Milán byl daleko lepší než Inter, i když ne na začátku sezony. Ale na jaře byli jasně lepší, co se týče kvality hry, hráčů i intenzity,“ vypozoroval.
Pro Zimu nebyla fotbalová kariéra vytouženým snem, student nadaný na matematiku chtěl být úspěšný v jakémkoli oboru a fotbal pro něj byla především legrace. Radost ze hry si chce uchovat i na nejvyšší úrovni. „Ze zápasů mám pořád radost, ale tréninky přitvrdily, tam už je to spíš práce než zábava. Z utkání však převládá stále natěšení než nervozita,“ říká český fotbalový úkaz, jenž se za dva roky z olomouckého béčka už jako dvojnásobný český šampion se Slavií vytáhl až do jedné z nejlepší soutěží světa. Pomáhá mu i flegmatická nátura.
 |
Kvůli reprezentačním povinnostem si užil jen třítýdenní volno po sezoně a ve středu se vrací zase do Itálie, kde jej čekají fyzické testy a start přípravy. S čím jde do druhé sezony v Serii A? „Chci se co nejdál individuálně posunout, získat další zkušenosti, zlepšit si výkony oproti minulému roku.“ A jednou udělat krok do top klubu. „Vzhledem k mému věku musím být pokorný. Mám ještě nějakou práci v Turíně a mám na sobě ještě hodně co zlepšovat,“ uvědomuje si.
Dobrým příkladem mu je spoluhráč Gleison Bremer. Pětadvacetiletý brazilský obránce se po vydařeném ročníku přesune na věhlasnější adresu. Zájemce, ať už Tottenham nebo Chelsea, bude muset zaplatit velkou sumu; Turín si oporu cení na padesát milionů eur. „Je to můj klubový vzor. Bremer teď vyhrál nejlepšího obránce italské ligy a už je ve věku, kdy se může posunout dál. Myslím, že se letos dál posune,“ očekává Zima. „Tohle je ideální příklad pro všechny hráče, kteří přijdou do nějakého klubu a mají ambici se zlepšit.“
Pohodář z Hané není výjimkou. A těží z toho i česká reprezentace, ve které už je stálicí sestavy. Nejen o tom vyprávěl v olomouckém Divadle na cucky.
