Proto se talentovaný odchovanec Jihlavy loni v létě rozhodl zkusit štěstí na hostování a vydal se na rok do belgického celku FC Bruggy.
Jenže angažmá v týmu třináctinásobného belgického mistra Vydrovi zatím příliš úspěchu nepřineslo. Brzy se zranil a na marodce je s přetrženým křížovým vazem dodnes.
"Lékaři říkali, že bych už na začátku února mohl začít trénovat s týmem,“ popisuje svůj aktuální stav. "Ale opravdu to nechci uspěchat. Pak bych toho mohl litovat," uvědomuje si.
V létě jste odešel na roční hostování z Udinese Calcio do belgického FC Bruggy. Jak k tomu došlo?
Chtěl jsem hrát, což jsem oznámil manažerovi, a ten mi hledal angažmá. Dostal jsem nějaké nabídky z druhé anglické ligy, ze Španělska, ale také z Belgie, o které je prý známo, že v ní dávají šanci mladým hráčům. Proto jsem se ve spolupráci s agentem Chovancem domluvil, že půjdu tam.
Když jste ještě trénoval v Belgii, jak jste se domluvil?
Bylo to stejné, jak když jsem přešel z Ostravy do Udine. Taky jsem neuměl řeč. V Bruggách navíc mluví třemi jazyky: angličtinou, francouzštinou a holandštinou, takže ten první týden to bylo překvapení, protože jsem jazyk neuměl. Ale nic se nedá dělat. Musel jsem se zkrátka začít učit anglicky, abych to alespoň srovnal s italštinou, kterou nyní poměrně zvládám.
Matěj VydraFotbalový útočník, narozený 1. května 1992. S fotbalem začínal v roce 1997 v Chotěboři, odkud pochází. V roce 2003 se přesunul do Jihlavy, ve které se postupně propracoval až do druholigového A-týmu. V něm odehrál 27 zápasů a vstřelil pět branek. V lednu 2010 za téměř 20 milionů korun odešel do prvoligového Baníku Ostrava, za který během jarní části zasáhl do 14 utkání a vstřelil čtyři góly včetně dvou při svém prvoligovém debutu. V létě 2010 ho Baník za sto milionů prodal do Udine, první start v italské Sérii A si mládežnický reprezentant připsal 9. dubna 2011. V srpnu 2011 odešel na roční hostování do belgického FC Bruggy, zde se však na konci září dlouhodobě zranil. |
Nastoupil jste do zápasu?
Těsně před koncem přestupového období jsem přestoupil a hned po dvou dnech si zahrál. Ještě předtím jsem měl ale zdravotní testy a tam mi oznámili, že jsem dlouho nehrál, proto nejprve budu chodit za B-tým. Zde se mi dařilo: nastoupil jsem do dvou zápasů, vstřelil dvě branky a na jednu přihrál. Proto se mnou byli spokojení. Potom přišel pohárový zápas, ve dvacáté minutě jsem nastoupil na hřiště, jenže těsně před poločasem jsem se zranil.
Bylo to při nějakém souboji?
Stoper mi dával dlouhý balon, díval jsem se na něj přes rameno a po souboji, když jsem si povyskočil, jsem špatně dopadl na zem a koleno se mi prolomilo.
Pamatujete si momenty té rány?
Za mnou doběhl masér s lékařem, obstříkli mi to a vzhledem k tomu, že mě to o poločasové přestávce nebolelo, jsem nastoupil do druhého poločasu. Takže jsme si mysleli, že to může být jen natažený.
Až po zápase vás začala noha bolet víc?
Otékalo to, ale nebyla to taková bolest, že by se to nedalo vydržet. Ale bylo to nateklé, proto jsem odjel do nemocnice v Bruggách za lékařem, kde mi udělali magnetickou rezonanci. Druhý den jsem jel za odborníkem asi třicet kilometrů od města, který mi oznámil, že mám přetržený křížový vaz.
Šel jste rovnou na operaci?
Ne, zavolal jsem manažerovi, který zranění oznámil v Itálii a tam mi řekli, že chtějí, aby mě operovali u jejich lékaře. Hned poté jsem tedy odletěl do Itálie a doktor potvrdil, že to mám přetržené. Proto jsem v Římě podstoupil operaci a poté už to šlo vše samo.
Co nyní ve svém volném čase děláte? Jste v Itálii, nebo v Belgii?
Já jsem po Silvestru přiletěl do Itálie, kde posiluji, trénuji a párkrát už jsem byl i na hřišti. Pořád je ale cítit, že koleno není stoprocentně zdravé. Odborníci mě ale ujišťují, že to je normální. Proto trénuji mírněji, abych nic neuspěchal.
Přesto máte ale hostování v Bruggách, proč tedy trénujete v Itálii?
Udine si přálo, abych trénoval tam, protože mě chtějí mít pod kontrolou. Ale s týmem nejsem, většinou se připravuji s kondičním trenérem.
Kvůli rekonvalescenci jste měl dlouhý výpadek z tréninkového režimu. Jaké to pro vás bylo? Nenudil jste se?
Třetího ledna to byly přesně tři měsíce, co jsem po operaci. A od té doby jsem byl celou dobu v Itálii. Takže jsem vždy v 10 hodin ráno přijel na stadion a zbytek času po tréninku jsem trávil doma, kde jsem se nudil. Ono totiž s berlemi ani nic jiného dělat nešlo.
Chodil jste na rehabilitace?
Po operaci jsem nohu začal posilovat a potom jsem chodil do bazénu a pomalu jsem to posiloval. Ale byly to opravdu nepříjemné tři měsíce, protože jsem dělal stále to stejné.
Sledoval jste svůj tým, navštěvoval jste zápasy?
Když hráli s nějakým lepším soupeřem, tak jsem se občas šel podívat. Třeba na Evropskou ligu. Kdybych byl totiž pořád zavřený doma, tak by mě to nebavilo.
Jste v obraze, kdy byste se mohl vrátit zpět na hřiště?
Lékaři říkali, že bych už na začátku února mohl začít trénovat pořádně v týmu, ale zatím mě to ještě bolí. Jakmile tedy řeknu já, že to je v pořádku, tak bych mohl přejít na vyšší zátěž. Od odborníků mám informaci, že to může trvat třeba pět šest měsíců. Takže mám ještě dost času na vyléčení a opravdu to nechci uspěchat. Pak bych toho mohl litovat.
Strach z toho, že by vám zranění mohlo pokazit kariéru tedy nemáte?
Musím být hlavně trpělivý. Letos mi bude dvacet, takže mám před sebou ještě celou kariéru. Podle mě jsem nic neztratil, jelikož se každý hráč někdy zraní. Teď bude jen na mně, jak se s tím vyrovnám.
Na závěr přejděme k veselejšímu tématu. Sledujete výsledky svých bývalých klubů, Jihlavy a Ostravy?
Z Ostravy si většinou píšu s Martinem Lukešem, a pokud hrají v televizi, tak se na ně koukám. Jihlavu samozřejmě sleduji taky. Pravidelně jsem v kontaktu se Standou Teclem a o Vánocích jsem se viděl s Karolem Karlíkem, takže komunikujeme. Teď jsem třeba postřehl, že přestoupil do Jihlavy Jaromír Blažek, což je podle mě pro Vysočinu velké plus.
Myslíte si tedy, že by mohl Blažek pomoct k postupu do nejvyšší soutěže?
Určitě. Říká se, že Sparta je nejlepší tým v Česku, a tam chytal, takže by mohl díky svým zkušenostem pomoct nejen A-týmu, ale také mladým brankářům. Když bude zdravý, tak by Jihlava měla šanci postoupit.
Držíte tedy Jihlavě palce, aby se dostal mezi elitu?
Já držím palce Ostravě, aby se zachránila, a Jihlavě, aby postoupila. Rád bych ale, aby postoupila a udržela se delší dobu. Ne že postoupí a pak se zase vrátí do druhé ligy. Podle mě totiž do nejvyšší soutěže patří.
