Hradecký odchovanec, člen vítězného Šmaus teamu, byl vyhlášen nejlepším hráčem populárního turnaje. Cenu pro nejlepšího brankáře získal jeho spoluhráč Jiří Lindr a Šmaus teamu tak utekla jen cena pro nejlepšího střelce, ta díky pěti gólům patří Danielu Rajnochovi z Hradecký deník teamu.
Přímý kop soupeře z jeho vlastní poloviny. Zahraný ve snaze vyrovnat už spíše ze zoufalství dlouhým nákopem až do pokutového území. V té chvíli stačilo míč jakkoliv odvrátit, rozhodčí by zápas ukončil a obhajoba titulu by byla nadosah.
Jenomže fotbalistům Wisly Krakov se to v nastaveném čase v derby s druhým místním klubem Crakovií nepodařilo a navíc jeden z obránců Wisly míč nešťastně tečoval do vlastní branky. Bylo z toho vyrovnání na 1:1.
Právě tímto gólem přišla Wisla téměř jistě o možnost získat třetí titul v řadě. Lech Poznaň si totiž v posledním kole nabídnutou příležitost nenechal ujít a Wislu vítězstvím nejen v předposledním, ale i posledním kole z polského trůnu sesadil.
"Obrovské zklamání, po dost těžké sezoně jsme byli k hattricku blízko," netajil zklamání i po více než půlroce český fotbalista Wisly Krakov Tomáš Jirsák v průběhu včerejšího halového turnaje Texim těsnění Cup, který se tradičně hraje v závěru roku.
Hradecký odchovanec, jenž do Wisly přestoupil před třemi a půl lety z Teplic, byl v osudném okamžiku na hřišti. A přestože se vše seběhlo už před více než půlrokem, při vzpomínce na ten okamžik ale stále cítí ohromné zklamání: "Měli jsme velkou šanci titul získat a přišli jsme o něj vlastním gólem."
Předpokládám, že to byla jedna z nejtěžších chvil ve vaší fotbalové kariéře.
Asi ano. Vedli jsme, už se hrál nastavený čas, byli jsme blízko. Soupeř jen nakopl míč a my si dali vlastní gól. Žádná vypracovaná akce. Kdybychom si ho nedali, stačilo vyhrát domácí utkání posledního kola a bez ohledu na Lech bychom slavili. Navíc Poznaň hrála v předposledním kole ve svém utkání dlouho nerozhodně, což nám také nahrávalo. Jenomže my gól v nastavení dostali a Lech ho v 90. minutě dal. Tím se prakticky rozhodlo, byla to nepříjemná chvilka, vlastně jediná minuta obrátila celý souboj o titul.
Přesto je vaše polská bilance výborná, za tři a půl roku jste tam slavil dvakrát titul a jednou jste byl s Wislou druhý.
Není špatná, přesto to samozřejmě mrzí. Na rozdíl od předcházejících mistrovských sezon jsme totiž nezačali moc dobře, pak jsme se zvedli a mohli jsme titul mít.
Neodrazil se nešťastný závěr sezony i na začátku té současné? Například v Evropské lize jste překvapivě vypadli a v polské lize vám to také moc nešlo.
Nevím, jestli to bylo tím, ale na rozdíl od polské ligy nám evropské poháry nejdou. Buď narazíme na hodně silného soupeře, jako byly Barcelona a Tottenham nedávno, nebo pak vyhoříme se slabšími, což byl letošní příklad Karabachu. Ale pro polské kluby obecně je těžké v Evropě uspět, svůj podíl na tom má hodně špatný koeficient, hrají se hned první předkola.
A polská liga?
Začali jsme špatně, po vyřazení v Evropské lize přišel nový trenér a dlouho se také nepříliš dařilo. Ale závěr podzimu nám vyšel, poslední čtyři zápasy jsme vyhráli, jsme v tabulce druzí jen tři body za prvním. Když dobře v zimě potrénujeme a třeba někdo nový přijde, věřím, že zase budeme mít titul.
Vy jste se na podzim také dostával do sestavy dost těžko. Proč?
Už jsem říkal, že už v sezoně přišel nový trenér. Ten vsadil na své koně a já jsem přestal hrát. Jenomže týmu to také moc nešlo, tak přišly další změny a já jsem se zase do sestavy dostal. Myslím, že by mi mohlo pomoci, že jsme v té době udělali dobré výsledky, teď se o místo poperu v přípravě.
Jak jste snášel lavičku místo hřiště?
Samozřejmě těžce, ale člověk se s tím musí rvát. Pak jsme se o tom s novým trenérem i pobavili a konec podzimu už byl pro mě dobrý.
Pro vás to byla ve Wisle poměrně nová záležitost, nehrozilo, že byste odešel jinam?
Nějaké náznaky byly, snad i nějaké nabídky, ale nakonec z toho sešlo. Teď uvidíme v zimě.
Polská liga startuje stejně jako česká na konci února, ale vy prý přípravu začnete až 17. ledna. Proč?
V Polsku se trénuje trochu jinak, část přípravy nechávají kluby na hráčích. Takže máme své plány a člověk musí přijít podle nich připravený. A zbývající část přípravy je také poněkud odlišná, třeba jedeme dvakrát na soustředění. Poprvé Turecko nebo Kypr, pak Španělsko. V podstatě budeme hrát většinou jen v teple v zahraničí. V Polsku totiž nemají příliš rádi umělé trávníky a na přírodních se hrát zase moc nedá.
V Polsku jste tři a půl roku a smlouvu máte ještě na rok a půl. Už jste s klubem řešili, co bude dál?
Ještě ne. Jednak je dost brzy a jednak na podzim, kdy jsem moc nehrál, by se to i dost špatně řešilo.
Kdyby se nepodařilo dohodnout, umíte si představit návrat do české ligy?
Samozřejmě umím, ale doufám, že ve Wisle či jinde v Polsku ještě zůstanu. I když je to ještě daleko.
Takže raději Polsko než Česko?
Takhle se to říct nedá, ale ve prospěch Polska mluví hlavně to, za co se tam hraje.
A další největší rozdíl mezi polskou a českou ligou?
V počtu cizinců a zájmu diváků. Třeba u nás to je s cizinci tak padesát na padesát. Ale to zase souvisí s penězi.
