„Syn zrovna usnul, tak si dávám regenerační výklus,“ hlásil z romantického berlínského lesíku Grunewald. Pecičky v uších, v kapse telefon.
Povinný výklus?
Spíš radostný, protože nový trenér Labbadia začal hodně zhurta. Každý den máme dvě fáze, dřeme. Hřiště, posilovna, stabilizační cviky, videa. Je toho dost. Na víkend nám určil výklus na pětačtyřicet minut, abychom si trochu odpočinuli.
Vaše rychlost?
Deset kilometrů za hodinu, na pohodu, pro čistou hlavu. Klidně si můžeme povídat, když nebude vadit, že budu trochu funět.
Předpokládám, že jste bez roušky.
To ano, v Berlíně jsou povinné jen v krámech nebo v MHD. Situace se zklidňuje, snad už bude lépe, normálno.
Jaké bylo nenormálno?
Překvapivě bez větších problémů. Čtrnáct dní jsme museli zůstat v domácí karanténě a další týden jsme nesměli trénovat v areálu Herthy.
To musel být nezvyk zvlášť pro vás, když jste závislý na pohybu.
Ani ne. Náš kondiční trenér zareagoval okamžitě. Jakmile nám lékaři vzali vzorky a rozhodlo se, že se bundesliga odkládá, rovnou jsme nafasovali spinningová kola a další tréninkové pomůcky.
Co kdyby se vám to nevešlo do auta?
Několika klukům se to stalo, ale klub byl připravený a věci jim večer rozvezl. Tehdy jsme ještě neměli povinnost trénovat, nehrozily nám pokuty, ale všichni jsme tušili, že se musíme udržovat. Kdo se na to vykašlal, má teď problém.
A vy?
Nechci si představovat, jak bych byl na hřišti za pět minut zavařený, kdybych se flákal. Vzal jsem tu nucenou pauzu zodpovědně a hlavně myslel pozitivně. Ne naštvaně nebo zklamaně. Když jsem nemohl dělat milovaný sport, užíval jsem si čas s rodinou. Syn Andreas měl na konci března první narozeniny a já mohl vidět, jak udělal první krůčky. Nijak jsem neztrácel čas, protože jsem mohl být s ním.
Jak vám změnil život?
Absolutně. Chvíle, které trávíme s ním, mi dodávají energii. Jsem za to vděčný, protože ten čas bych jinak neměl. Vlastně všechno, co Andy udělal poprvé, jsem měl šanci vidět. Junior to má dobře načasované (úsměv). Fotbal i život si užívám tak nějak jinak. Víc. Líp.
Je vám líp rozumět, už tolik nefuníte.
Zmírnil jsem tempo, vracím se k autu. Musím říct, že už se fakt těším, až to začne.
Za necelé dva týdny, devátého května.
Uvidíme. Zatím čtrnáct dní trénujeme na hřišti, ale v rozestupech. Když o něco soutěžíme, tak jedině o kliky. Nesmíme jít do souboje, přitom fotbalový zápas je soubojů plný.
Co z toho plyne?
Jít ze současného režimu rovnou do zápasů, tak bude jen spousta zraněných. Musíme si zvyknout na normální trénink. Souboje jeden na jednoho, skluzy, lokty, strčení. Když běžíte s míčem sám přes půl hřiště, je to úplně jiný pohyb, než když vás někdo ve sprintu postrčí.
Co fotbal bez diváků?
Asi to jinak nepůjde. V Berlíně rozhodli, že do konce října nepovolí akce nad pět tisíc lidí.
Až tak?
Bundesliga sice ztratí atmosféru, ale nedá se nic dělat. Musíme počkat, co to udělá s motivací hráčů. Já zatím zažil jediný zápas na prázdném stadionu.
Pamatuju, před sedmi lety s Plzní. Osmifinále Evropské ligy v Istanbulu?
Bylo to zvláštní, smutné, pro Fenerbahce za trest. Jenže teď si prostě musíme zvyknout.
Během sezony už jste si musel zvyknout na leccos. Trenér Čovič skončil v listopadu, jeho nástupce Klinsmann v únoru.
Pravda, těch změn už v Berlíně bylo dost. Když loni v létě přišel Ante Čovič, všechno vypadalo růžově. Chtěl hrát rychle, ofenzivně, atraktivně. V prvním kole jsme uhráli remízu na Bayernu.
A pak tři porážky za sebou.
No právě. To s člověkem zamává. Nesbíráte body, dostáváte se do křeče, chcete zápasy spíš ubojovat. Do toho se nový investor rozhodl, že vymění trenéra.
Vsadil na bývalého slavného útočníka Jürgena Klinsmanna.
Upřímně musím říct, že mě jeho angažmá zklamalo. Trénoval Německo, Bayern, pět roků americkou reprezentaci... Ale když přišel k nám, vyloženě chtěl, abychom se odklonili od ofenzivního fotbalu: Bránit, bránit, góly zkusíme dávat z brejků!
Po necelých osmdesáti dnech překvapivě rezignoval.
Víc mě zarazilo, jak pak ve svých sloupcích Tagebuch (v deníku Bild) kritizoval hráče i celý klub.
Vladimír Darida (vpravo) z Herthy Berlín a jeho trenér Bruno Labbadia
I vás?
Mě zrovna ne. Ocenil, že jsem týmový hráč, ale dodal, že moje hodnota už neporoste.
A poroste?
To doufám. I v devětadvaceti se cítím dobře. Náročné tréninky zvládám, rozhodně si nemyslím, že bych stagnoval.
Nový trenér Labbadia vám dodává kuráž?
Líbí se mi, jak je zapálený. Má drajv. Měl nálepku hecíře, motivátora, ale ve skutečnosti je správně posedlý fotbalem. Než bundesliga začne, chce do nás nabušit svou představu. Rozhodně neztrácí čas.
Jenže Hertha je až třináctá.
Co nejrychleji se musíme zachránit a od příští sezony snad půjdeme po lepší cestě. Věřím tomu.
