Gólové šílenství propuklo ve druhém poločase. Fanoušci při každém gólu křičeli radostí. Objímali se. Skákali na sebe. Tančili. Prožívali však i každou šanci, každou zajímavou akci.
Nejoslavovanějším mužem byl domácí útočník Mauro Formica, který dal dva góly. A také šikovný záložník Maurizio Sperdutti. Ten pro změnu dvě branky vypracoval.
Stadion zaplněný více než třiceti tisíci fanoušky už hodinu před utkáním hučel. A bouření nepolevilo po celých devadesát minut. Mráz nám běhal po zádech.
A to se neutkaly nejslavnější argentinské kluby z Buenos Aires, Boca Juniors a River Plate, které mají ještě větší stadiony, ještě větší masu příznivců, a to po celé zemi.
Sektory fandů obou klubů jsou na rosarijském stadionu pečlivě oddělené. Za brankami jsou vysoké ploty, po stranách hřiště vodní příkop.
Na pořádek dohlížejí policisté v plné zbroji. Zasahovat ale nemusejí.
Argentinci se fotbalem baví. Přestože hosté prohrávají, jejich příznivci, jichž dorazilo na dva tisíce, v ochozech skáčou a přelévají se ze strany na stranu.
Diváci na tribunách kouří, ale s alkoholem jsme nikoho neviděli. Nějakého opilce už vůbec ne. Přímo na ploše před utkáním se rozcvičovali pouze brankáři, ostatní hráči se rozhýbávali v útrobách omšelého stadionu.
Všude i na ploše je plno novinářů. Před utkáním, o přestávce, po zápase. Než začne druhý poločas, tak místní televize přímo ve středovém pruhu zpovídá hlavního rozhodčího Hectora Baldassiho.
Opravdový mumraj. Argentinci fotbalem žijí. Pořád se smějí, radují.
Rosariu v sobotu dlouho do noci vládly červenočerné barvy. Konkurenční žlutomodré mohl těšit jen bod, který fotbalisté Rosaria Central uhráli na půdě Estudiantes.
