Přestože je ve zdejším velkoklubu Esteghlal „pouze“ asistentem uznávaného německého kouče Winfrieda Schäfera, davy fandů dobře znají i jeho.
„Íránci jsou milující šílenci, občas jako by nás chtěli umačkat,“ líčí zanedlouho čtyřicetiletý rodák z Ústí nad Orlicí fotbalovou vášeň Peršanů.
V teheránském klubu, jehož název znamená Nezávislost, působí od loňského listopadu. Za tu dobu jej se Schäferem vytáhli ze dna tabulky na čtvrtou pozici a provedli jej základní skupinou asijské Ligy mistrů.
Jak se český trenér ocitne v íránském velkoklubu?
Dostal jsem se sem díky svému kamarádovi Petrovi Rumanovi, který mě doporučil trenérovi, a na mně bylo se rozhodnout, jestli jít do velké a pro mě neznámé země. Ale neřešil jsem ani tak zemi, spíš to, že mohu být asistentem takovému zkušenému trenérovi a být součástí mezinárodního realizačního týmu. Němec, Čech, Jamajčan, Íránec, to znělo zajímavě. Nyní jsem za ten krok rád, i když nebyl vůbec snadný a začátky byly velmi náročné.
Kdo je Jiří SaňákNarodil se 14. května 1978, po fotbalových začátcích v Ústí nad Orlicí odešel do německého Unionu Berlín. V 17 letech mu objevili rakovinu, která předčasně ukončila jeho kariéru. Vrhl se tedy na trénování a vedl například mládežnické týmy pražské Slavie, Sigmy Olomouc, Baníku Ostrava a Mladé Boleslavi, kde byl zároveň šéftrenérem mládeže. S Mladou Boleslaví vyhrál dorostenecký titul a v roce 2013 byl vyhlášen nejlepším českým trenérem v dorostenecké kategorii. V české nejvyšší soutěži se objevil jako asistent v Jablonci a Mladé Boleslavi, působil také u mládežnických reprezentací U18, U19 a U20. Od listopadu 2017 je asistentem německého kouče Winfrieda Schäfera v íránském Esteghlalu. |
Vaším kolegou je ostřílený Winfried Schäfer, který mimo jiné vedl reprezentace Kamerunu, Thajska a Jamajky. Jaká je to osobnost?
Je to nesmírně zkušený trenér, který především miluje fotbal a respektuje každého, se kterým spolupracuje. Týmovou spolupráci považuje za klíčovou a je pro něj číslo jedna. I proto se s ním pracuje výborně, má jasnou představu o fotbalových principech a neskutečnou intuici a cit pro hráče a taktiku. Je to pro mě každodenní zkušenost a překvapení. Rozbory zápasů jsou lahůdky, od každého požaduje názor, který musíte obhájit a prosadit. Na něm je pak rozhodnutí.
Pro české fanoušky je Esteghlal neznámým pojmem, ale v Íránu je společně s Persepolis největším velkoklubem. Jak takový klub funguje?
I pro mě byl neznámým klubem, o to větší překvapení bylo, když jsem zjistil, o jak velký klub jde a jak velkou tradici má. Hrajeme na stadionu Azadi, který má kapacitu sto tisíc. Na derby s Persepolis je vyprodáno, fanoušci stanují dva dny předem. Máme na 30 milionů fanoušků po celém Íránu.
Jste díky práci pro Esteghlal známou osobou?
Ano, lidé mě poznávají, na instagramu mám 30 tisíc sledujících a Winni je tady celebritou. Popularita fotbalistů a všech v Esteghlal FC je neskutečná. Když někam přiletíme na zápas, autobus musí až na ranvej a odjíždíme tajným výjezdem, protože halou by to nešlo.
Jak vlastně Íránci prožívají fotbal? Kolik na něj chodí lidí a jací jsou fanoušci?
Jsou to milující šílenci, občas jako by nás chtěli umačkat. Na derby a Ligu mistrů je vyprodáno, na ligu na nás chodí 30 až 50 tisíc fanoušků. Překvapilo mě, že pokud někdo hodí petardu, tak ho samotní fanoušci vyvedou ze stadionu. A na stadion mohou jen muži. Také si zvykám na jinou osobní zónu, která je tady velmi blízká.
Po vašem příchodu jste pozvedli Esteghlal ze dna tabulky na třetí místo. Jak se vám povedlo tým nastartovat?
Týmovou spoluprací. Winni má neskutečný dar zapojit hráče do tréninkového procesu, nastavili jsme jasné principy hry a na nich denně pracujeme. Hráči nám věří a je neskutečné, jak trénují a hrají pro klub a fanoušky. Hrajeme náročný, běhavý fotbal plný presinku.
Většinou o exotických destinacích koluje klišé, že jsou místní hráči technicky zdatní, ale zaostávají takticky. Je to tak i v Íránu?
Íránští hráči fotbal doslova milují, chtějí trénovat, musíme je spíš krotit. Mají respekt k trenérům. Jsou nesmírně rychlí, pracovití a musím uznat, že se tady liga za rok posunula i taktickým směrem. Můj názor je, že nejsou dostatečně důslední v práci s mládeží a fotbalově méně dokáží pracovat s prostorem. Ale jsem přesvědčen, že technická úroveň je srovnatelná s naším fotbalem.
Jak se vám s místními hráči pracuje? Jaká je jejich tréninková a herní morálka?
Jsem nadšen. Máme charakterově zdravý tým a kluci makají. I když není vše růžové, co se týče platební morálky klubu, tak držíme spolu a náš týmový duch nás posouvá. Práce nás baví a hlavě máme nyní úspěchy. Plně si však uvědomujeme, že fotbal má dvě strany mince a tvrdě pracujeme na tom, abychom měli situaci pevně v rukou.
Jaká je kvalita íránského fotbalu? Jak podle vás reprezentace obstojí na mistrovství světa?
Myslím, že íránský fotbal má velký potenciál a posouvá se mílovými kroky. Národní tým vede osm let Carlos Queiroz, který vybudoval moderní centrum, Winni Schäffer trénuje Esteghlal a Branko Ivanovič Persepolis, takže zahraniční trenéři přinášejí know how. Úroveň ligy nedokážu posoudit, ale v asijské Lize mistrů postoupily tři íránské týmy mezi šestnáct nejlepších. Na mistrovství světa bude klíčové první utkání s Marokem. Pokud Írán vyhraje, tak může překvapit třeba Portugalsko a postoupit. Ale je nutné podotknout, že skupinu mají náročnou. Takové Maroko, to je vynikající a agresivní tým s hrou plnou presinku a sprintování.
Mají Íránci nějaké povědomí o českém fotbale?
Ano. Pavel Nedvěd nebo Tomáš Rosický jsou pro ně velmi známá jména.
Jaký má íránský fotbal zázemí? Sám jsem byl na dvou stadionech včetně vašeho domovského Azadi a nevypadaly příliš komfortně...
Pravda, jsou to většinou stadiony atletické a zázemí je skromné. Pokud je na těchto stadionech plno, tak fanoušci dokáží vytvořit úžasnou atmosféru. Ovšem celkově je úroveň stadionů a trávníků slabá.
Jaké jsou vaše mimofotbalové dojmy z Íránu? Jeho lidé mají pověst jedněch z nejpřátelštějších na světě, cítíte to podobně?
Jednoznačně, je to až neskutečné. Jsou opravdu přátelští, milí, pohostinní, pokorní. Nevím však, co je dané režimem a co je opravdu z nich. Když jsme byli na večeři u našeho íránského kolegy, skoro nás rodina ubytovala. Také vnímám, že je pro ně těžké říct nevím, tak raději dělají, že vědí, a někdy to skončí nedorozuměním.
Jaký je všední život v obrovském Teheránu?
Denním tématem je doprava. Kromě pátku, což je jako u nás neděle, jsou stále zácpy, ale nějakým záhadným způsobem fungující. Vadí mi znečištění ovzduší, protože tady mají levný benzín a mnoho aut.
Jak trávíte volný čas?
Moc volného času nemáme. Když ano, tak se sejdeme s realizačním týmem a jdeme společně na jídlo. Byl jsem také navštívit českou ambasádu, kde pracují skvělí lidé. Bylo to skvělé setkání.
Nalezl jste v Teheránu krajany? Kolik jich tam žije?
Pouze na ambasádě. A na moji stejnou otázku mi bylo řečeno, že v Teheránu žijí pouze dva.
Co vám nejvíc chybí proti Česku a čím vás naopak Írán nejvíc obohacuje?
Chybí mí rodina, česká příroda, kamarádi. Učím se denně respektu k odlišné kultuře, například nemohu smrkat na veřejnosti. Učím se i jazyk. Poznávám zajímavé lidi a obohacuje mě denní spolupráce s hráči a realizačním týmem. Mluvíme anglicky, německy, na tréninku něco persky. Jsem rád, že jsem poznal asijskou Ligu mistrů, která má svoji úroveň.
Jak se vyrovnáváte s problematickým připojením k internetu nebo prohibicí?
Všechno se člověk naučí a zvykne si. Alkohol nepiju, i když mi občas chybí pivečko. Vím, že žiju v zemi, která má systém velmi podobný tomu, který jsem u nás zažil jako malý, to znamená cenzura, propaganda a manipulace. Ale vím, že jsem zde host a tak se také chovám.
Írán je teokratický stát, vstupuje náboženství do života i vám?
Mně nikoliv. Někteří kluci se pomodlí před zápasem, ale i tady jsou rozdíly. Někomu stačí být sám se sebou, někdo si rozbalí koberec. Třikrát denně slyšíme modlitbu, jinak se náboženství projevuje snad jen tím, že se nesmí jíst vepřové.
Stihl jste poznat krásy Íránu?
Bohužel nikoliv. Je to tak velká země, že k památkám je to daleko. Přemýšleli jsme o tom, ale teď máme závěrečnou část sezony a hrajeme každý čtvrtý, pátý den - liga, Liga mistrů, íránský pohár, kde jsme už ve finále. Také jednáme o prodloužení smlouvy. Před týdnem jsme si s trenérem řekli, že chceme pokračovat v tomto složení, i kdyby to nebylo tady.
Doporučil byste Írán i dalším českým fotbalistům nebo trenérům?
Jasně, proč ne. Je to plně profesionální soutěž. Teď v zimě jsme získali kmenového hráče Juventusu Mame Thiama, který je tady hvězdou. V zimě jsme chtěli Davida Vaněčka z Teplic, bohužel to nedopadlo. Možnost hrát asijskou Ligu mistrů je velká příležitost.
