Angelos Postecoglou, v Řecku narozený Australan, se bude v pondělí snažit, aby podzimní pohádka Tottenhamu pokračovala. Vlastně není důvod, aby došlo k opaku.
Lídr anglické ligy (a mistr z roku 1961) bude dlouhý fotbalový víkend dohrávat s průměrným Fulhamem.
Fotbalisté Tottenhamu oslavují vstřelený gól.
„Kámo, když jsem před šestadvaceti lety začínal, nikdy by mě nenapadlo, že budu řídit jeden z největších klubů světa (Tottenham). Zvlášť poté, co mě pověří, abych řídil další z největších klubů světa (Celtic Glasgow). Myslel bych si, že je to hollywoodský scénář. Ale život mě naučil, že není potřeba dávat si limity. Nechávám to plynout,“ prohlásil během reprezentační pauzy.
Kdo ví, jestli nejsme svědky velké kohoutí revoluce.
Ve chvíli, kdy z klubu zmizel ústřední talisman Harry Kane, který se v létě nechal zviklat k přestupu do Mnichova, dostal Tottenham nečekanou jiskru. Hraje zábavně, oddaně, bleskově, a pokud pomineme korejského kapitána Sona, taky bez globálních celebrit. To díky němu. Díky zarostlému chlápkovi, jemuž nevadí, že je trochu při těle.
„Kámo, já nejsem z jiného vesmíru. Oba žijeme na stejné planetě,“ reagoval na novináře, když ještě trénoval skotský Celtic. Takových hlášek byste našli bezpočet, protože si na nic nehraje. Vlastním fórkům se nesměje, na jeho tváři však poznáte, že se baví. A teď se baví obzvlášť.
Jeden z tahounů rozjetého týmu. James Maddison, který před sezonou přišel z Leicesteru.
Londýnský klub, který v září oslavil 141. narozeniny, vede zpátky mezi elitu. I bez prince Harryho, což je tuplovaně pozoruhodné. Zatímco dřív Tottenham sázel na velká a drahá trenérská jména (za všechny jmenujme Itala Conteho a Portugalce Mourinha), teď se rozhodl jít daleko přirozenější cestou.
Vzpomínáte, jakými slovy se během jara loučil Antonio Conte? „S bandou sobců, kteří nehrají srdcem a nemají v očích oheň, nic nedokážeme.“
Omyl, hráče stačilo přesvědčit.
Nevyšla ani předpověď legendárního záložníka Paula Mersona, který tvrdil, že bez kanonýra Kanea se Tottenham propadne do spodní části tabulky: „V minulé sezoně skončil osmý a bez evropských pohárů. Teď dopadne ještě hůř. Až je mi nového trenéra líto.“
No vidíte, Tottenham za osm kol neprohrál ani jednou, dostal osm gólů, osmnáct nastřílel. Proměnu nejlépe vyjadřují tři nové tváře. Italský brankář Vicario přišel z Empoli za půl miliardy korun a už má tři vychytané nuly. Drobný pracant Maddison z Leicesteru si připsal pětadvacet připravených šancí. Stál sice přes miliardu, ovšem v ostrovních proporcích to pořád nebyl žádný zběsilý nákup. A pak je tu na pozici stopera nizozemský stožár van de Ven, pomocník z Wolfsburgu.
Micky van de Ven z Tottenhamu slaví vítězství nad Lutonem.
Tottenham prostě jede. Postecoglou získal hned za srpen cenu pro manažera měsíce, což se během prvních týdnů v novém angažmá předtím povedlo jen jedinému neevropskému kouči.
Pokud bude nejlepším trenérem také v září, což se klidně může stát, přepíše historii.
„Pro mě se nic nemění. Celou kariéru mě lidé podceňovali a já jim to vymlouvat nebudu, protože mi tahle role vyhovuje,“ nechal se slyšet Ange Postecoglou.
Tottenhamu se vyloženě ulevilo, že přestal být závislý na jedinečném útočníkovi Kaneovi. Přidal odvahu, zanícení a zatím je z toho nečekaná show: dohromady 153 střel v osmi zápasech je skoro o čtyřicet víc než před rokem.
