Když v létě 2007 Jirsák tehdy jako třiadvacetiletý hráč s reprezentační juniorskou minulostí odcházel z Teplic do Polska, vyslechl si nejednu poznámku o tom, že při svém talentu má na takové angažmá ještě čas.
Dnes, kdy svoji zahraniční misi, která trvala bez půl roku přesně deset let, nedá na svůj tehdejší krok dopustit.
„Některým se to nezdálo a divili se, ale udělal jsem dobře,“ říká fotbalista, jenž má namířeno zpět do Hradce Králové. Právě odsud před dvanácti lety odešel do Teplic, odkud se po více než dvou letech vydal na svoji první zahraniční štaci.
Začal jste v Polsku a úspěchy se jen hrnuly...
Pět let v Krakově, tři tituly, oslavy na náměstí, tohle všechno je něco, co bych přál každému. A já to zažil právě v Polsku, kde se k tomu ještě přidaly evropské poháry. Hráli jsme Evropskou ligu, dvakrát kvalifikaci o Ligu mistrů.
Ani jednou se vám ji nepodařilo vybojovat.
To je sice pravda, ale když se mě někdo zeptá, na co vzpomínám z Krakova nejraději, hned se mi jako první vybaví Barcelona. Zahráli jsme si na Nou Campu, doma jsme ji v odvetě dokonce porazili, a nic na tom zážitku nemění ani to, že nás vyřadila, protože jsme tam prohráli 0:4.
V Krakově jste odehrál pět let ve špičkovém polském klubu.
Navíc v soutěži, která má svoji úroveň. Ersteklasa je velmi zajímavá, hojně navštěvovaná, tohle je zkušenost, kterou bych přál každému zažít.
Proč jste nepokračoval?
Bylo toho víc. Když mi končila smlouva, byli jsme domluvení na pokračování, ale problém byl v tom, že oni chtěli pouze na jeden rok a já chtěl na víc. K tomu se objevil finanční problém. Oni v tom roce všechno vsadili na jednu kartu, chtěli konečně do Ligy mistrů a pak z toho byl problém, který se řeší ještě teď.
Tomáš Jirsák* Dvaatřicetiletý fotbalista z Českých Heřmanic do velkého fotbalu nakoukl v tehdy druholigovém Hradci Králové, kam se dostal přes Vysoké Mýto a Choceň. * V létě 2005 přestoupil do Teplic, po dvou sezonách na severu Čech ho koupila polská Wisla Krakow, kde odehrál pět sezon. * Ve třech z nich se stal polským šampionem, s tímto týmem hrál dvakrát předkolo Ligy mistrů a Evropskou ligu. * V roce 2012 přestoupil do týmu tehdejšího nováčka nejvyšší bulharské soutěže Botevu Plovdiv a odehrál tam tři sezony. V té druhé se dostali až do finále tamního poháru, s Botevem si zahrál rovněž předkolo Evropské ligy. * Poslední dva roky hrál v kazašském klubu Irtyš Pavlodar, na konci této sezony (v Kazachstánu se hraje systémem jaro - podzim) tým slavil v tamní lize třetí místo. |
Byl z toho nečekaný krok do bulharského Botevu Plovdiv, jak vůbec vznikl?
Měl jsem tehdy polského agenta, který s touto možností přišel, a nakonec jsem tuto možnost vzal.
Klub měl tehdy za sebou dost bouřlivé období, nucený sestup do třetí ligy, protože v té první mu došly peníze, takže neměl ani dost hráčů. Neodrazovalo vás to?
Ono tehdy tam toho bylo víc, ale když jsem tam přicházel, už byl zpátky v první lize jako nováček. Pravdou je, že když jsem se tam v létě 2012 objevil, moc nadšený jsem z toho nebyl, příprava za moc nestála. Bylo tam hodně nových hráčů, tým se teprve dával dohromady, vypadalo to všelijak. Pak ale začala sezona a hned první půlrok byl až nečekaně dobrý. V lize se nám dařilo, navíc Botev je tradiční klub, který má hodně fanoušků a ti nás chodili povzbuzovat. V hledišti byly návštěvy i přes deset tisíc lidí, hráli jsme, podle mého názoru, výborný fotbal.
Takže jste se opět dostal do týmu, který šel nahoru?
Hlavně měl ambice a naplňoval je. I díky tomu, že klub byl v té době dobře finančně zajištěný.
Jak to bylo s podmínkami ve srovnání s Polskem?
Ty byly o něco horší, v tom to byl skok zpátky. Nové stadiony jako v Polsku to většinou nebyly, ale je třeba dodat, že když já jsem do Krakova přišel, tak se přestavba stadionu také teprve připravovala.
I v Bulharsku jste si zahrál evropský pohár, jak to tam vypadalo?
Druhý rok jsme se dostali až do finále tamního poháru, kde jsme prohráli z Ludogorcem Razgrad. Ten se tehdy dostával nahoru a už tehdy to byla jiné než ve zbytku Bulharska. Obrovské peníze, nový stadion, Liga mistrů, vidět to je stále.
V Plovdivu jste odehrál tři sezony a pak jste se vydal hodně na východ. Proč?
Končila mi smlouva a do toho přišly problémy hlavního sponzora. Byla jím jedna tamní banka, která krachovala. Nedohodli jsme se.
Kazachstán pro české fotbalisty není už tak neobvyklou zemí, dokonce tamní ligu zkusilo i několik hráčů Hradce. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Především zkušenost zase jiná než předtím. Fotbalově to není vůbec špatné, ostatně Astana už hrála i Ligu mistrů. Na druhé straně je třeba hlavně v klubech, které nejsou úplně top, což je vedle Astany ještě Kajrat Almaty - ty jsou úplně někde jinde než zbytek Kazachstánu - počítat s tím, že každého patnáctého peníze na účtu možná mít nebudete. Ale jinak moje zkušenost je i taková, že většinou všechno doplatí.
A další zkušenost?
Špatní rozhodčí a k tomu korupce, někdy to vypadalo tak, že snad ani vyhrát nemůžete.
Jak jste se do Kazachstánu z Bulharska vůbec dostal?
Byla tam trenér, který mě znal z Plovdivu, tak to všechno vzniklo.
S Irtyšem vám letošní sezona vycházela, dokonce jsem někde četl, že byste mohli hrát o titul?
Tak to zase ne, ale je pravda, že nám začátek sezony vyšel dobře. Pavlodar ale tak velké oči snad ani neměl. Říkali, že když to bude do třetího místa, tak to bude výborný, protože na Astanu a na Kajrat není v současné době šance.
Tomáš Jirsák
Vašemu týmu ale na konci sezony, která se tam hraje systémem jaro-podzim docházel dech. Čím to bylo?
Klasika. Na začátku sezony jsou peníze, pak dojdou a čeká se na další. A když nejsou delší čas, tak už není taková pohoda v týmu.
Irtyš ale nakonec třetí místo uhrál a půjde do předkol Evropské ligy. Když jsem viděl fotografii týmu po posledním zápase slavícího, vás jsem na ní neviděl. Ze statistik vyplývá, že jste poslední tři zápasy neodehrál. Proč?
To souvisí s těmi penězi, protože se to táhlo. Když byla v říjnu reprezentační přestávka, odjel jsem s úmyslem, že pokud to nebude alespoň nějak srovnané, tak se nevrátím. Je to pro všechny těžké. V drtivé většině jste daleko od domova a když pak neustále řešíte tyto problémy, je to s motivací komplikované. Proto jsem poslední tři kola už neodehrál.
Nelitujete toho, že jste se s Hradcem nedohodl už v létě, kdy o vás měl velký zájem?
Já bych zůstal, ale měl jsem v Pavlodaru ještě platnou smlouvu a vedení Irtyše chtělo, abych ji dodržel. Bral jsem to, protože jsme se tak domluvili, navíc jsme měli našlápnuto do pohárů a k tomu začínaly problémy s hráči. Klub už měl zakázané přestupy, takže nikoho nového nemohl angažovat, naopak někteří už odešli a nás tak bylo málo. Kdybych odešel ještě já, bylo by to komplikované.
Teď to vypadá, že se už do zahraničí nehrnete.
Teď už opravdu ne. Byla to velmi dobrá zkušenost, vždyť jsem hrál v zahraničí prakticky deset let. Teď už chci být doma i proto, že při posledním angažmá to bylo komplikované s rodinou a odloučení bylo dlouhé.
V Kazachstánu jste byl sám?
Právě že ano, protože byly problémy s vízy. Pro mě ne, ale pro rodinu. Táhlo se to, nějak to nešlo dořešit, navíc malá šla do školky, proto rodina zůstala doma.
Když jsem se díval na vaše statistiky, za těch deset let jste pravidelně odehrál většinu zápasů. V tom vám byl osud nakloněný.
To musím zaklepat. Když něco bylo, tak jeden dva zápasy, ale nikdy nic vážného.
Trénujete v Hradci a netajíte se tím, že angažmá tady je vaší prioritou.
To platí, věřím, že se dohodneme a že problémy nebudou ani z jedné strany.
