Po úterku chrlí všechny agentury světa o stejném muži záplavy informací. Vydaly by na tlustý román s názvem „Filippo Inzaghi, nejlepší střelec evropských pohárů všech dob“.
Úder italského útočníka AC Milán do sítě Celtiku Glasgow v zápase Ligy mistrů byl jeho 63. v pohárové Evropě. Byl jím překonán rekord legendárního Gerda Müllera.
V úterý se stal legendou 34letý muž s přezdívkou Superpippo. Muž s vizáží věčně ukřivděného dítěte, který byl podle trenéra Fergusona zrozen v ofsajdu a podle obránce Stama padá ochotně a rychle, jako by ho skosil ostřelovač. „Pippo si zaslouží respekt,“ tvrdí však Carlo Ancelotti, kouč AC. „Nesmekne před ním jen nezdvořák.“
Dobrá, smekáme tedy. I když z tuzemského pohledu jde opravdu jen o gesto slušnosti: rekordní příval gólů totiž krutě odskákaly i Sparta a Liberec. Také kvůli Inzaghiho gólu Sparta vypadla před třemi lety z Ligy mistrů. A Liberec se do ní z předkola vůbec nedostal – v roce 2002 dostal ve dvou zápasech od AC dva góly a na obou zářil Inzaghiho monogram.
Celtic na tom byl v úterý líp. Slavil postup ze skupiny i vzdor inkasované brance, jejíž autor byl vzápětí obklopen gratulanty. A také novináři, samozřejmě. „Je sladké, že jsem rekord zlomil na milánském San Siru před vlastními fanoušky,“ říkal jim vzorně.
Pak – jak se sluší – vzpomínal. Na premiérový „evropský“ gól proti Albáncům i na dva nejdůležitější góly, jež letos v květnu rozhodly o triumfu AC ve vyvrcholení Ligy mistrů. Tenhle kousek nazvaly italské noviny Eurodeliriem.
První z finálových gólů padl tak, že se útočník připletl do dráhy přímého kopu a nechtěně změnil jeho směr. „Ne, ne, přesně takhle to nacvičujeme na tréninku,“ vtipkoval. Faktem však je, že za spoustu gólů vděčí Inzaghi tomu, že byl ve správný čas na správném místě.
Ale pozor. Strhaný výraz, který má během zápasu Inzaghi často ve tváři, není maskou. Fotbalista neustálým pohybem, často na hranici ofsajdu, hledá správnou pozici i chvíli. Je to dřina bez míče, který k němu přiletí až ve finálním okamžiku, v němž je Inzaghi takřka neomylný.
„Pippo“ je čistokrevný zabiják. Zdánlivě spící kobra, jež s děsivou přesností uštkne, sotva je víko koše pryč. „Ve vápně se řídím jen instinktem,“ přiznává. „Vděčím za to matce přírodě, takže díky, milostivá!“
Jen o tři góly za Inzaghim jsou další kanonýři: jeho bývalý parťák z milánského útoku Ševčenko sloužící teď Chelsea a Raúl z Realu. „Jsou mladší, proto mě předeženou, ale to mi nevadí,“ říká rekordman. „Teď mám další cíl: stý zápas v evropských pohárech, zbývají mi k tomu pouze dvě utkání.“
V italské lize přitom Inzaghi troškaří. Nedal v ní v sezoně ani gól, zato v Lize mistrů už tři. Před dvanácti lety si Inzaghi otevřel v Evropě střelnici. A už ji nikdy nezavřel.
